Ivan Abramovič Jermačenka (, Kopačevka, Minská gubernie, Ruské impérium – 25. února 1970 Florida, USA) byl běloruský emigrant, voják, lékař a diplomat.
Mládí Narodil se v rolnické rodině ve vesnici Kopačevka. Na počátku 1. světové války žila jeho rodina v Moskvě, kde absolvoval gymnázium. K vojenské službě byl povolán 10. ledna 1915 a narukoval k 192. záložnímu pěšímu praporu. V roce 1915 absolvoval vojenskou školu pro nižší důstojníky.
V roce 1916 byl v bojích zraněn na levé holeni. Z aktivní služby byl propuštěn 20. dubna 1918. Na konci války měl hodnost kapitána.
V první světové válce obdržel několik vyznamenání:
Řád sv. Anny, 4. třídy, s nápisem Za statečnost (15. července 1916) Řád sv. Stanislava, 3. třídy, s meči a lukem (20. července 1917) Řád sv. Anny, 3. třídy, s meči a lukem (22. července 1917) Kříž sv. Jiří, 4. třídy, č. 1128468, s vavřínovou ratolestí (3. srpna 1917) Řád sv. Vladimíra, rovného apoštolům, 4. třídy (18. února 1918 za 16hodinovou bitvu o kótu 350 poblíž stanice Stěfanovka dne 16. července 1917) Kříž sv. Jiří, 3. třídy č. 121623 s vavřínovou ratolestí (20. 2. 1918)
V ruské občanské válce sloužil v hodnosti plukovníka v Bílé armádě jako pobočník generála Wrangela.
Mezi válkami Po porážce bílých v občanské válce emigroval do Turecka, kde se zapojil do běloruského národního hnutí. V roce 1921 sloužil v hodnosti plukovníka jako zástupce vlády Běloruské lidové republiky v Konstantinopoli a jako generální konzul na Balkáně. Založil běloruské konzulární úřady v Jugoslávii a Bulharsku.
V roce 1921 se zúčastnil běloruské politické konference v Praze a byl členem běloruské exilové vlády.
V roce 1922 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí exilové vlády Běloruské lidové republiky v Kaunasu. Jako jedna z vedoucích osobností běloruské exilové reprezentace v meziválečném období se aktivně věnoval diplomacii. Podařilo se mu navázat konzulární styky s francouzskými, italskými a řeckými úřady.
Po ukončení činnosti běloruské exilové vlády v Litvě v roce 1922 emigroval do Československa. V roce 1922 získal stipendium Česko-ukrajinského komitétu a zapsal se na Lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Studium lékařství ukončil v roce 1929 a vydal několik knih o léčbě pohlavních chorob. V Praze provozoval lékařskou praxi.
Druhá světová válka Po německém útoku na SSSR Jermačenka spatřoval možnost vzniku samostatného Běloruska ve spolupráci s nacistickým Německem. Po okupaci Běloruska německými jednotkami se podílel na založení Běloruské lidové svépomoci. Organizace byla založena 22. října 1941 za účelem pomoci Bělorusům postiženým válkou. Jermačenka se stal jejím předsedou.
V reakci na sílící partyzánské hnutí na území okupovaného Běloruska pomáhal zakládat Běloruský sbor sebeobrany (), jehož vojenským velitelem se stal v červnu 1942. Mezi jeho spolupracovníky v jednotce patřil také Franz Kušal. Jako velitel Běloruského sboru sebeobrany se podílel na organizaci protipartyzánských operací na okupovaném území Běloruska. Tyto operace byly součástí německé okupační politiky, při níž docházelo k rozsáhlým represím vůči civilnímu obyvatelstvu.
V září 1943 byl Němci odvolán z funkce a vrátil se do Prahy. Zde byl zatčen gestapem v souvislosti s atentátem na Wilhelm Kubeho. Němci ho podezřívali ze spoluúčasti na organizaci atentátu, ale byl po čase z vazby propuštěn. Dne 25. března 1944 četl přísahu členů BKA na Náměstí svobody v Minsku.
V dubnu 1945 odjel z Prahy do Německa.
Po druhé světové válce Před Rudou armádou uprchl do amerického zajetí. V roce 1948 se vystěhoval do USA, kde pracoval jako lékař a aktivně působil v běloruských exilových organizacích. Až do konce svého života byl členem redakční rady běloruského výboru, který připravoval k vydání dějiny Běloruska v angličtině.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Běloruští politici Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 13. května Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí 25. února Kategorie:Muži