Já, Daniel Blake (v anglickém originále I, Daniel Blake) je britsko-francouzsko-belgické sociální drama z roku 2016, které podle scénáře Paula Lavertyho režíroval Ken Loach. Vypráví příběh staršího tesaře, který se po prodělaném infarktu střetává s byrokracií a komplikovaným britským systémem sociální podpory. Tvrdohlavý a na sebe spoléhající Daniel se musí postavit systému a bojovat za svou důstojnost.
Snímek získal v roce 2016 Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Cannes a cenu diváků na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a v následujícím roce cenu BAFTA za nejlepší britský film.
Děj Daniel Blake (Dave Johns) je drsný 59letý, ale dobrosrdečný muž, ovdovělý tesař z Newcastlu, který nikdy nevlastnil počítač a žije podle vlastního morálního kodexu založeného na zdravém rozumu. Po prodělaném infarktu mu lékař zakázal pracovat, nicméně na základě úředního posouzení jeho pracovní schopnosti byl shledán způsobilým k práci, a proto mu byla žádost o sociální dávky zamítnuta. Daniel je frustrován, když se dozví, že jeho lékař nebyl ohledně tohoto rozhodnutí úřady kontaktován, a podává proti rozhodnutí odvolání. Je to pro něj však velmi obtížný úkol, protože se všechny formuláře dají vyplňovat pouze online a Daniel neumí pracovat s počítačem.
Na úřadu práce potká svobodnou matku Katie Morgan (Hayley Squires), která se s dvěma dětmi právě přestěhovala do Newcastlu z Londýna, kde pro ně nebylo k dispozici žádné dostupné ubytování. Daniel rodině různě pomáhá, opravuje jim věci, učí je, jak vytopit místnosti bez elektřiny, a vyrábí pro děti dřevěné hračky.
Při návštěvě potravinové banky se Katie rozpláče hlady, protože všechno jídlo dávala dětem. Později je přistižena při krádeži v supermarketu, kde jí bezpečnostní strážce tajně nabídne práci prostitutky. Daniel se o tom dozví, překvapí ji v nevěstinci, a prosí ji, aby té práce nechala, ale Katie se slzami v očích trvá na tom, že nemá jinou možnost, jak své děti nakrmit.
Podmínkou pro pobírání podpory v nezaměstnanosti je, že si Daniel musí hledat práci. Odmítne nabídku práce v zahradním centru, protože mu jeho lékař ještě nedovolil pracovat. Když mu pracovní poradce sdělí, že se musí při hledání práce více snažit, jinak mu hrozí sankce, Daniel na stěnu úřadu nastříká nápis: „Já, Daniel Blake, požaduji termín projednání svého odvolání, dřív než umřu hlady.“ Získá si podporu kolemjdoucích, včetně dalších lidí pobírajících dávky, ale policie ho zatkne a dostane napomenutí.
Daniel prodá většinu svého majetku, včetně nábytku a vybavení bytu a stane se z něj samotář. Z deprese ho vytrhne Katieina dcera Daisy, která mu přinese domácí jídlo. Katie doprovází Daniela k soudu na projednání jeho odvolacího řízení. Sociální poradce mu sdělí, že jeho případ vypadá slibně. Jakmile Daniel uvidí soudce a lékaře, kteří mají rozhodnout o jeho osudu, začne být nervózní a omluví se, že si odskočí na toaletu. Tam ho postihne další infarkt a Daniel zemře.
Na jeho pohřbu přečte Katie smuteční řeč, do které zahrne i projev, který měl Daniel v úmyslu přečíst při svém odvolacím řízení. Projev popisuje jeho pocity ohledně toho, jak ho systém sociální péče nechal bez pomoci, a uvádí: „Nejsem tečka na obrazovce počítače ani číslo sociálního pojištění, jsem člověk.“
Obsazení náhled|Beseda s tvůrci filmu po premiéře v Newcastlu v říjnu 2016, zleva doprava: Tony Dowling (předseda: North East People's Assembly), Hayley Squires (Katie), Dave Johns (Daniel), Ken Loach (režisér) a Paul Laverty (scenárista).
Ohlasy Film Já, Daniel Blake je Loachovým největším kasovním úspěchem ve Velké Británii. Na agregátoru recenzí Rotten Tomatoes má na základě 183 recenzí 92 % kladných hodnocení a průměrné skóre 8 z 10. Na webu Metacritic má film skóre 78 ze 100 na základě 31 recenzí.
Reference
Kategorie:Britské dramatické filmy Kategorie:Francouzské dramatické filmy Kategorie:Belgické dramatické filmy Kategorie:Filmy z roku 2016 Kategorie:Filmy Kena Loache