Myška africká (Mus minutoides) je druh myšovitého hlodavce. Výskyt Myška africká je endemitem afrotropické oblasti, ovšem její areál výskytu zůstává poněkud nejistý kvůli překryvu s areálem výskytu příbuzného druhu Mus musculoides. Hranice mezi oběma druhy leží někde na území střední a východní Afriky; myška africká odtud žije na jih až do Svazijska a Jihoafrické republiky. V některých zdrojích může být Mus musculoides řazený přímo do Mus minutoides, byť většinou jsou oba druhy vedeny samostatně. Za samostatné se pokládají i podobné druhy Mus indutus and Mus orangiae, původně poddruhy Mus minutoides. Někdy se u myšky africké rozeznávají tři poddruhy: M. m. minutoides ze Západního Kapska, Východního Kapska a KwaZulu-Natal, M. m. umbratus ze Svazijska a severovýchodní Jihoafrické republiky a M. m. marica z východu Mpumalangy a jižního Mosambiku.
Popis Myška africká patří s délkou těla 4,5−8,5 cm, délkou ocasu 2,8−6,3 cm a tělesnou hmotností 4−12 g mezi nejmenší hlodavce světa. Samci bývají o něco drobnější než samice. Druh se vyznačuje krátkými končetinami s dobře vyvinutými drápky, špičatým čenichem a středně velkýma, zaoblenýma ušima. Zbarvení se pohybuje v hnědých, žlutých a oranžových odstínech (je víceméně variabilní), spodek těla včetně brady a také tlapy porůstá bělavá srst. Ocas je hnědavý, vespod světlejší.
Jde o jeden z mála druhů savců, u něhož se neobjevuje standardní XX/XY systém determinace pohlaví. V roce 2010 bylo zjištěno, že u samic se objevuje i jiná verze chromozomu X, označovaná jako X*. Ta má feminizující účinek – zvířata s genotypem X*Y se vyvíjejí jako samice, ačkoli mají samčí pohlavní chromozom (a tedy i gen Sry, jenž zodpovídá za rozvoj samčího fenotypu).
Chování a ekologie Myška africká obývá rozmanité spektrum biotopů, od savan a travnatých oblastí přes skalnatá stanoviště až po specifický jihoafrický biotop fynbos. Myšky žijí i v blízkosti člověka, ale většinou se neodvažují přímo do lidských sídel. Aktivní jsou v noci a pohybují se výhradně na zemi, kde si také hloubí nory – někdy však mohou využívat i jiné úkryty, včetně těch vyhrabaných jinými zvířaty. Bývají pospolité a koloniální, místy s až 28 jedinci na hektar. Rovněž potravu si možná shánějí společně. Stravou jde o všežravce, u svazijských myšek se jídelníček skládal z asi 44 % z rostlinného materiálu, 40 % tvořila semena a 16 % pak členovci. Zajímavý je hypotetický způsob získávání vody – myšky si údajně před svou noru přitáhnou oblázky, na kterých se ráno kondenzuje vodní pára.
O rozmnožování je známo relativně málo. K vrhům dochází celoročně, nejčastěji však v listopadu až únoru, kdy vrcholí deště. Samice rodí v kulovitém hnízdě z vegetace, které brání před vetřelci. Doba březosti činí asi 19 dní, počet mláďat nejčastěji čítá okolo 4 potomků. K odstavení dochází asi 18. den a k dosažení pohlavní dospělosti 42. den. Většina jedinců uhyne ještě před dosažením 1 roku věku.
Ohrožení Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje myšku africkou za málo dotčený druh. Jejich populace zůstává stabilní, ba v mnohých oblastech žijí velmi hojně. Myšky se zároveň vyskytují v řadě chráněných oblastí.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Myšovití