Andrej Tasev Ljapčev (; 12. prosince 1866 Resen – 6. listopadu 1933 Sofie) byl bulharský politik. Od 4. ledna 1926 do 29. června 1931 byl premiérem Bulharska. Vedl tři po sobě jdoucí kabinety. Byl představitelem středopravicové Demokratické strany.
Život Začal své vzdělání v rodném Resenu, ale po dubnovém povstání v roce 1876 byla místní škola uzavřena osmanskými úřady, jako mnoho dalších bulharských škol v Makedonii. Další tři roky pomáhal svému bratrovi Georgimu vést obchod v Bitole. Po smrti otce se staral o rodinu.
V roce 1879 nastoupil do gymnázia v Bitole a o dva roky později přešel na nově založené Bulharské chlapecké gymnázium v Soluni. Jedním z jeho učitelů byl jeho krajan a básník Trajko Kitančev, který měl na něj významný vliv. Po Kitančevově propuštění v roce 1884 Ljapčev školu opustil a přestěhoval se spolu se svým učitelem do Plovdivu, jež byl v té době hlavním městem Východní Rumélie, autonomního území v rámci Osmanské říše.
Spolu s dalšími makedonskými studenty plovdivského gymnázia, jako byl například Pere Tošev, se Ljapčev sblížil se Zaharim Stojanovem a Bulharským tajným centrálním revolučním výborem, který chtěl bojovat za sjednocení Východní Rumélie a Bulharského knížectví. Když Bulharsko, na základě závěrů Berlínského kongresu, Východní Rumélii skutečně anektovalo, vyvolalo to v září 1885 válku se Srbskem. Celá skupina plovdivských radikálních studentů se přihlásila do Prvního dobrovolnického sboru. Nicméně na rozkaz knížete Alexandra I. byli studenti odsunuti do zadních vojů. V prosinci byli demobilizováni a poté se vrátili do Plovdivu. Ljapčev byl během tažení nepřáteli zatčen, ale za několik dní byl, díky postupu bulharské armády, propuštěn. Bulharsko ve válce jasně zvítězilo.
V létě 1886 Rusko zorganizovalo v Bulharsku státní převrat, který vedl k sesazení knížete Alexandra I. a k drastickému zasahování ruských generálů do vnitřních záležitostí Bulharska. Tyto události Ljapčeva ještě více přichýlily k extrémním nacionalistům vedeným Zaharim Stojanovem, Dimitarem Petkovem a Dimitarem Rizovem, s nímž se nakonec sblížil nejvíce. Ljapčev dokonce vedl skupinu nacionalistů, kteří zbili konzervativního politika Todora Burmova, byť to později popíral.
Napětí mezi bulharskými úřady a makedonskými radikály se ještě více vyhrotilo poté, co byl Kosta Panica uvězněn a odsouzen k trestu smrti kvůli obviněním z organizování státního převratu. V létě 1888 byl také Rizov odsouzen na dva roky vězení. Byl vydán zatykač i na Ljapčeva, ale podařilo se mu utéct do zahraničí.
V roce 1903 se stal členem vedení umírněné Demokratické strany. Do bulharského parlamentu vstoupil prvně v roce 1908. Brzy se dostal i do vlády, zastával post ministra financí (1910–1911). Po první světové válce se stal prvním civilistou, který zastával post ministra války (1918–1919). Upadl však v nemilost Aleksandara Stambolijského a byl roku 1922 uvězněn. Zůstal ve vězení až do vojenského převratu v roce 1923.
V roce 1926 se stal předsedou vlády, když vytvořil koalici mezi Demokratickou stranou a Národní liberální stranou. Souběžně držel i resorty ministra vnitra a veřejného zdraví. Zastával umírněnější postoje než jeho předchůdce Aleksandar Cankov a vyhlásil amnestii pro komunistické vězně (ačkoliv Komunistická strana zůstala oficiálně zakázána). Také získal dvě půjčky od Společnosti národů na podporu ekonomiky, ačkoli ekonomické problémy zhoršilo zemětřesení v Plovdivu. Byl kritizován zejména za toleranci vůči Vnitřní makedonské revoluční organizaci, což vyvolávalo napětí ve vztazích s Jugoslávií a Řeckem. Jeho pozici zhoršila ovšem nejvíc Velká hospodářská krize, kvůli níž v roce 1931 prohrál volby a stáhl se z politiky. Dva roky poté zemřel.
Reference
Kategorie:Premiéři Bulharska Kategorie:Narození 12. prosince Kategorie:Narození v roce 1866 Kategorie:Narození v Severní Makedonii Kategorie:Úmrtí 6. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí v Sofii Kategorie:Muži Kategorie:Zemřelí na karcinom plic