Lilly Hodáčová, též Lily, křtěná Ludmila, psána též Hodačová (5. listopadu 1910 Praha – 8. prosince 1998 Praha) byla česká spisovatelka, herečka a zpěvačka. Je též známa milostným poměrem s Vítězslavem Nezvalem.

Život Narodila se svobodné matce Ludmile Hodačové (*1888), která pocházela z Kouřimi a v Praze pracovala jako služebná. V Kouřimi u svého dědečka prožila dětství i Lilly Hodáčová. Od svých jedenácti let žila v Praze, kde nejprve vystudovala gymnázium, na kterém maturovala v roce 1929. V letech 1932-1936 studovala na Státní konzervatoři v Brně (studia nedokončila) a současně Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studia na Filozofické fakultě ukončila v roce 1947 dizertační prací Estetická struktura Klímovy filosofie a beletrie.

Soukromý život V roce 1937 se seznámila s Vítězslavem Nezvalem a stala se jeho dlouholetou přítelkyní. Svému vztahu s básníkem věnovala knihu autobiografických vzpomínek Zpěv Orfeův.

V roce 1946 se provdala za režiséra Karla Konstantina (občanským jménem Schindler). Příjmení později manželé změnili na Konstantin/Konstantinová. V roce 1959 přijala jméno svého druhého manžela Jirsová.

Dílo

Literatura Psala též pod pseudonymem Františka Heroldová. Knižně vyšlo: Zub času (Ilustrovala Halyna Mazepová Hodáčová, Melantrich, 1942, 1943) Krásný nový čas (Ilustrovala Halyna Mazepová, Melantrich, 1946) Naše říkanky (Lilly Hodáčové s obrázky Petra Součka, Pamir, 1946 Bláhový sen (dívčí román, Liberec, Cíl a Severografia, 1948 a 1949) Bubáčci (Moderní pohádkový příběh, ilustrace Václav Junek, Liberec, Severografia, 1949) Tak žil a hrál nám Kmoch (hra ze života kolínského lidového skladatele o 8 obrazech, Praha, ČDLJ, 1954) Předtucha (dramatizace románu Marie Pujmanové, Praha, Dilia, 1957) Ondřejka (foto Jozef Müller, Praha, SNDK, 1966) Zpěv Orfeův (vzpomínky na Vítězslava Nezvala, Praha, Odeon, 1995)

Divadlo V roce 1940 nastoupila jako herečka v zájezdovém divadle Nová česká scéna. Po ročním působení v divadle Anny Sedláčkové, odkud přešla na období 1943–1948 do Městských divadel pražských (tehdy tvořenými Vinohradským a Komorním divadlem). Poté se stala herečkou a dramaturgyní Městského oblastního divadla v Kolíně. Divadelní kariéru ukončila ve Státním divadelním studiu, kde nastoupila v roce 1961 jako dramaturgyně a odkud odešla v roce 1963 do invalidního důchodu.

Film Hrála v následujících filmech: Právo na hřích (1932, role zpěvačka) Za tichých nocí (1940, role zpěvačka Marianna) Valentin Dobrotivý (1942, role Julie Kahounová) Jan Roháč z Dubé (1947, zpěv: Ach ty lesy, Život ztratiti pro lásku)

Zpěvačka Lilly Hodačová působila též jako zpěvačka, některé písně byly nahrány na gramofonové desky.

Básníkova inspirace Lilly Hodáčová byla adresátkou více než 400 dopisů Vítězslava Nezvala, kterého inspirovala k řadě děl, jako např. 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida či divadelním hrám Manon Lescaut a Loretka. Sama Hodáčová hostovala se souborem Nová česká scéna v roli Manon Lescaut.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození 5. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1998 Kategorie:Úmrtí 8. prosince Kategorie:České filmové herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České zpěvačky Kategorie:České spisovatelky 20. století