Konflikt v Rožavě, někdy nazýván také revolucí, je politicky motivované povstání a ozbrojený konflikt v syrském Kurdistánu. Konflikt byl zahájen během občanské války v Sýrii poté, co Kurdové vojensky obsadili Rožavu a v roce 2016 koalice politických stran zastoupená Sjednocenou demokratickou stranou vyhlásila ústavu de facto autonomní Demokratické autonomní správy severní a východní Sýrie.

Podle syrských Kurdů jde o společenskou revoluci, jejímž cílem je zavést demokratický konfederalismus (známý také jako kurdský komunalismus), tedy politickou ideologii Strany kurdských pracujících. Ten spojuje principy decentralizace, přímé demokracie a rovnosti žen a mužů.

V lednu 2026 zahájily syrské jednotky pod velením druhé syrská přechodné vlády ofenzivu do Rožavy. Ta skončila dohodou o předání moci syrské vládě a včlenění ozbrojených sil do syrské armády.

Pozadí Represivní politika syrského státu vůči Kurdům a dalším etnickým menšinám trvá už od vzniku francouzského mandátu po Sykesově–Picotově dohodě z roku 1916. Syrská vláda dlouhodobě neuznávala samotnou existenci Kurdů a v roce 1962 zbavila asi 120 000 z nich občanství, čímž se stali osobami bez státní příslušnosti. Kurdský jazyk a kultura byly potlačovány. I když se vláda v roce 2011 pokusila situaci řešit udělením občanství, týkalo se to jen malého počtu lidí a většina diskriminačních opatření, včetně zákazu výuky kurdštiny, zůstala v platnosti. V důsledku syrské občanské války stát navíc ztratil schopnost tyto zákony důsledně vymáhat.https://www.dailystar.com.lb/News/Middle-East/2012/Mar-31/168622-minority-kurds-struggle-for-recognition-in-syrian-revolt.ashx?__cf_chl_tk=UuWRZDvqWvimMe4vidPc7m48XyzYR1mjv7QFc_NzvbY-1769606467-1.0.1.1-nMeBvkaK4nqE7cxOYo5TL9mdhHSOu9R1h1EbGMZRIT4#axzz21XpGFIlr

Napětí vyvrcholilo v roce 2004 nepokoji ve městě Kámišlí, které vypukly během fotbalového zápasu poté, co arabští fanoušci provokovali Kurdy portréty Saddáma Husajna, který nechal zabíjet Kurdy během tzv. operace al-Anfal. Protesty rychle přerostly v masové demonstrace za kulturní a politická práva, na které bezpečnostní složky reagovaly střelbou do davu. Byly zabity desítky Kurdů, tisíce lidí uprchly do Iráku a střety se v menší míře opakovaly i v dalších letech. Na události navázala vražda vlivného kurdského šejcha Mašúka al-Chaznavího v roce 2005, kterou Kurdi vnímali jako cílený zásah režimu proti jejich politickému aktivismu.

V roce 2011 se Arabské jaro rozšířilo i do Sýrie. Impulzem se stal čin Hasana Alího Akleha, který se v Hasace upálil. To vedlo k výzvám ke „Dni hněvu“, jenž byl kvůli obavám z represí neúspěšný, avšak protesty brzy znovu propukly, zejména po brutálním zásahu policie proti jistému obchodníkovi. V následujících dnech a týdnech se objevily hladovky politických vězňů i kurdských aktivistů a 12. března se konaly masové demonstrace v Kámišlí a Hasace proti režimu Bašára al-Asada a na památku kurdských mučedníků.

Během března a dubna protesty dále sílily a vláda se je pokusila zmírnit slibem udělení občanství tisícům Kurdů bez právního statusu. To však situaci neuklidnilo a v létě 2011 protesty i násilné zásahy režimu ještě zesílily. V srpnu vznikla Syrská národní rada jako pokus o demokratickou alternativu, avšak brzy ji oslabily vnitřní spory. Na podzim se povstání proměnilo v ozbrojený konflikt, zformovala se Svobodná syrská armáda a boje se postupně rozšířily zejména do střední a jižní Sýrie.

Protivládní protesty probíhaly v kurdských oblastech Sýrie od března 2011 v rámci širšího syrského povstání, ale střety začaly poté, co opoziční Sjednocená demokratická strana (PYD) a Kurdská národní rada (KNC) 11. června 2012 v Irbílu pod záštitou prezidenta iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního podepsaly sedmibodovou dohodu. Tato dohoda však nebyla realizována, a proto byla 12. července podepsána nová dohoda o spolupráci mezi oběma stranami, která vedla k vytvoření Kurdského nejvyššího výboru jako řídícího orgánu všech kurdských území v Sýrii.https://web.archive.org/web/20120723012730/http://www.rudaw.net/english/news/syria/4964.htmlhttps://web.archive.org/web/20120801020239/http://www.rudaw.net/english/news/syria/5010.html

Průběh Převzetí Rožavy náhled|Členové Lidových obranných jednotek brání dobyté město Ras al-Ajn před bojovníky Islámského státu, resp. Fronty an-Nusrá (2012) náhled|Ženské obranné jednotky brání Rakku před bojovníky Islámského státu (2017) Konflikt vypukl poté, co Lidové obranné jednotky (YPG) v červenci 2012 bez většího odporu převzaly kontrolu nad městy Ajn al-Arab, Amuda a Afrín poté, co se syrské bezpečnostní síly stáhly bojovat jinam. Následně YPG pokračovaly v postupu na severovýchodě země, obsadily Al-Málikíju, Ras al-Ajn, Al-Darbásíju a nakonec i Al-Maʿbadu, přičemž v některých oblastech došlo k omezeným střetům s vládními silami a k obětem na životech. Správu dobytých území převzala společná rada Kurdské národní rady (KNC) a Sjednocené demokratické strany (PYD), čímž byl položen základ kurdské samosprávy v severní Sýrii.https://web.archive.org/web/20120724224808/http://www.rudaw.net/english/news/syria/4984.htmlhttps://web.archive.org/web/20121129100410/http://www.rudaw.net/english/news/syria/4992.html

Na začátku srpna 2012 se syrské ozbrojené síly stáhly ze severu země kvůli bojům v Aleppu, čehož YPG využily k převzetí kontroly nad částmi měst Kámišlí, Afrín, Amúda, Dirbesíja a Kobani téměř bez bojů. Většina měst s kurdskou většinou se tak dostala mimo kontrolu vlády a přešla pod správu kurdských politických stran, přičemž v Kámišlí zůstaly vládní jednotky pouze v kasárnách.https://web.archive.org/web/20120915073042/http://syrianncb.org/2012/08/02/pyd-press-release-a-call-for-support-and-protection-of-the-peaceful-establishment-the-self-governed-syrian-kurdish-region/ Po období faktické samosprávy vyhlásila PYD v lednu 2014 oficiální autonomii, proběhly volby, vznikla lidová shromáždění a byla přijata ústava Rožavy. Obyvatelé následně obnovili místní instituce, školy a komunitní centra a díky organizované obraně se jim podařilo vytlačit Islámský stát a ovládnout většinu území východně od Eufratu, přičemž svůj model přímé demokracie považují za použitelný i pro celou Sýrii.

Konflikt mezi Rožavou a islamistickými skupinami se stal od roku 2013 významnou součástí syrské občanské války poté, co se jednotky YPG střetly s islamistickými rebely, kteří z oblastí Hasaky, Rakky a Aleppa útočili na kurdská území a ohrožovali autonomii Rožavy. Kurdské síly, později sdružené v Syrských demokratických silách (SDF), následně vedly rozsáhlé boje zejména proti ISIL, včetně klíčových operací jako obléhání Kobani a tažení vedoucích k dobytí Rakky.

Kurdové se stali hlavní pozemní silou operace Inherent Resolve. Byli materiálně podporováni zejména Spojenými státy a v bojích se jim podařilo potlačit a vytlačit Islámský stát ze severních regionů Sýrie.

Společenská revoluce náhled|Ženské obranné jednotky brání Afrín před ofenzivou turecké armády (2018) náhled|Demonstrace v Berlíně na podporu Rožavy (2018) Po vyhlášení autonomie došlo v Rožavě k zásadní proměně společenského a politického uspořádání. Represivní zákony režimu Bašára Asada, omezující politickou činnost, práva žen i náboženský a kulturní projev, byly nahrazeny ústavou Rožavy, která zaručuje kulturní, náboženské a politické svobody všem obyvatelům a výslovně stanovuje rovnost a práva žen, včetně povinnosti veřejných institucí bojovat proti genderové diskriminaci. Tyto změny byly do značné míry inspirovány libertariánským socialismem kurdského vůdce Abdullaha Öcalana.

Ekonomika Rožavy kombinuje soukromý sektor, autonomní správu a dělnická družstva, přičemž cílem je postupný přechod k soběstačné „komunitní ekonomice“ založené na spolupráci pracujících. Tento proces je výrazně omezen pokračujícím konfliktem a embargem sousedních států, což vede k závislosti na dieselových generátorech a důrazu na místní soběstačnost. Správa regionu financuje veřejné služby zejména z příjmů z přírodních zdrojů, později i z daní, podporuje školství a dotované základní potraviny a rozvíjí širokou síť družstev a zemědělských komun, přičemž do roku 2015 přešla většina majetku do komunitního vlastnictví a značná část výroby pod přímou kontrolu pracujících.https://web.archive.org/web/20150225093300/http://www.biehlonbookchin.com/poor-in-means/https://web.archive.org/web/20151222152441/http://kurdishquestion.com/index.php/kurdistan/west-kurdistan/rojava-s-threefold-economy/675-rojava-s-threefold-economy.html

Kantony Rožavy jsou spravovány prostřednictvím okresních a občanských rad. Okresní rady mají 300 členů a dva volené spolupředsedy, ženu a muže, a zajišťují správní a hospodářské záležitosti, jako je úklid, rozdělování půdy či podpora družstev, zatímco občanské rady se zaměřují na prosazování sociálních a politických práv v komunitě.

V Rožavě došlo k výraznému posílení práv etnických menšin, úzce provázanému s náboženskou svobodou. Kurdové i Asyřané mají právo svobodně se učit svůj jazyk a kurdština byla poprvé zavedena do veřejného školství. Obyvatelé mohou otevřeně vyjadřovat svou kulturu, vznikají kulturní a hudební centra a v některých oblastech platí kromě genderových také kvóty pro etnické menšiny. Přesto se objevují případy diskriminace, zejména vůči Asyřanům, včetně zabavování majetku, útoků a uzavírání soukromých asyrských škol ze strany kurdských úřadů.http://www.aina.org/reports/ace201701.pdf

Rožava je zároveň známá důrazem na restorativní justici a práva žen.https://web.archive.org/web/20151222130951/http://en.hawarnews.com/reconciliation-committee-solves-1977-cases-in-serekaniye/ Tradiční soudy byly v řadě měst nahrazeny smírčími výbory, které odrážejí etnickou rozmanitost místních komunit. Zásadní proměnou prošlo postavení žen, jež hrají významnou roli nejen v politice, ale i v ozbrojených silách, zejména v ženských obranných jednotkách YPJ. Pod vlivem sekulární a egalitářské ideologie Abdullaha Öcalana se ženy staly plnohodnotnou součástí vedení i boje, čímž Rožava narušuje tradiční představy o výhradně mužské roli v ozbrojených konfliktech.

Turecká invaze a okupace V lednu 2018 turecká armáda zahájila invazi (operace Olivová ratolest) do severního regionu Sýrie, respektive Rožavy. Ofenziva směřovala do regionu kolem města Afrín. Invaze se ze Sýrie účastnila Syrská národní armáda. Při protestech proti invazi v Turecku byly zatčeny stovky lidí.https://turkeypurge.com/845-people-detained-turkey-opposing-afrin-operation-far-data

V říjnu 2019 turecká armáda a Syrská národní armáda zahájily druhou fázi invaze (operaci Pramen míru). Turci takto obsadili oblast kolem měst Tel Abjad, Suluk a Ras al-Ajn. V dobytých oblastech byla nastolena turecká okupace.

Po pádu režimu Bašára Asada náhled|Ofenziva syrské armády pod velením syrské přechodné vlády (leden 2026) V kontextu opozičních ofenzív v Sýrii v roce 2024 a pádu Asadova režimu se síly SDF zúčastnily bitvy o Aleppo, rozšířily svou kontrolu nad oblastí Šajch Maksúd a dobyly území za řekou Eufrat a obsadily Dajr az-Zaur.

Poté, co syrská opozice zahájila ofenzívu proti Asadovu režimu v roce 2024, zahájily Turecko a Syrská národní armáda (SNA) (podporovaná Tureckem) ofenzívu s cílem dobytí území od SDF. V prosinci 2024 SNA dobyla Tell Rifaat a Manbidž z rukou SDF. Po pádu Asadova režimu turečtí představitelé požadovali eliminaci YPG a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan pohrozil vojenskou intervencí, pokud autonomní oblast zůstane oddělena od zbytku Sýrie. Turecká ofenzíva v severní Sýrii pokračovala i v roce 2025.https://www.syriahr.com/en/354977/