Sojka obecná (Garrulus glandarius) je pták velikosti holuba z čeledi krkavcovití (Corvidae). Vyskytuje se v různých regionálních poddruzích, samec a samice se od sebe příliš neliší.

Taxonomie náhled|upright=1.2|Sojka obecná středoevropská Rozeznává se přibližně 42 poddruhů sojky obecné (kompletní přehled na Biolibu), ve střední Evropě žije poddruh sojka obecná středoevropská (G. g. glandarius). Poddruhy se od sebe mírně liší zbarvením a někdy i velikostí. Např. sojky ze Sibiře (G. g. brandti) jsou velké a nápadně světlé, poddruh z Japonska má tmavé zbarvení, severoafrické sojky (G. g. cervicalis) jsou rezavé s černou čepičkou na hlavě a sojky z Kavkazu, Turecka a Íránu mají světlé zbarvení s černou čepičkou ostře kontrastující s bílými lícemi.

Popis Délka těla: 32–35 cm Rozpětí křídel: 52–58 cm Hmotnost: 150–180 g Jedná se o středně velkého ptáka a je to nejpestřejší evropský zástupce čeledi krkavcovitých. Je celkově oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřecem, který je zvlášť nápadný při letu. Na černobílých křídlech má sojka známá modrá pírka s černými příčnými proužky, která sloužila jako častá ozdoba mysliveckých klobouků. Na hlavě má malou chocholku, jejíž pera zpravidla mají černé špičky. Vztyčuje ji při rozčílení. Pod okem směrem k zobáku má černou oválnou skvrnu, připomínající vous. Zbarvení je proměnlivé na základě poddruhů.

Sojka létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.

Hlas náhled|Varovný pokřik sojky Jako varování užívá chraptivý pokřik „kšréé“, dále se ozývá mňoukavým „pijé“, které je pro laika k nerozeznání od volání káně lesní nebo svižným „kuit“, podobným hlasu puštíka obecného. Zpěv je tišší, často nečekané zvuky, vrzání, praskání, mečení. Zjara v hejnech zpívají současně.

Rozšíření náhled|Sojka obecná v letu Je to pták rozšířený v celé Evropě, Asii a v severozápadní Africe. Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech. Ztrácí svou přirozenou plachost a navštěvuje městské parky a zahrady. Hnízdí do 1400 m n. m., obvykle v korunách stromu.Mladá fronta Dnes, 24. července 2008.

Výskyt v Česku V České republice se sojka obecná vyskytuje v poměrně hojném počtu. V posledních desetiletích se počet volně žijících jedinců mírně zvýšil. V letech 2001–2003 v Česku hnízdilo 170–340 tisíc párů.Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Hnízdění náhled|upright=0.8|Vejce sojky obecné Hnízdí od konce května do počátku června. V případě ztráty první snůšky hnízdí obvykle během června ještě jednou. Hnízdo z větviček a vystlané mechem nebo trávou si staví na větvích stromů nebo vysokých keřích poměrně nízko nad zemí. V jednodenních intervalech klade samice 5–7 žlutošedých 34×24 mm velkých vajec;Dungel et Hudec, Atlas ptáků, str. 214. druhá snůška párů, které přišly o první, čítá obvykle 3–4 vejce. Inkubační doba trvá zhruba 16–17 dní.

Krmení mláďat se zúčastňují oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba ve 21–22 dnech života, ale ještě po dobu 3 týdnů jsou svými rodiči přikrmována. V přírodě se může sojka obecná dožít i více než 15 let.

Potrava náhled|Sojka žeroucí vlašský ořech Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především větší bezobratlí (hmyz, jeho larvy, červi, plži, slimáci), částečně i malí obratlovci jako ptačí mláďata a vejce, myši, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi a také mršiny. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována.Bezzel, 2004. Nevyhledává je instinktivně.

Predátoři Stává se častou kořistí větších dravých ptáků např. jestřábů lesních, sokolů stěhovavých a puštíků obecných. Její hnízdo mohou vyloupit například kuny a kočky.

Lov sojek jako škodné náhled|upright=0.6| Sojčí pírko V minulosti byla na českém území běžně lovena jako údajný škůdce drobného ptactva a někdy i pojídána, jak o tom svědčí i lidová písnička Chytil táta sojku.Komárek, S., 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Praha, Academia; s. 136. Z této doby pochází i zvyk zdobení mysliveckých klobouků sojčím pírkem. Nyní je celoročně hájená.

Odkazy

Reference

Literatura ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. . BEZZEL, Einhard. Ptáci: [klíč ke spolehlivému určování 3 znaky]. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2004. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-7234-292-4. ČERNÝ, Ondřej. Ochočení krkavcovití. Kavka, straka či sojka jako společník člověka. In: iFauna [online]. 26 June 2023 [cit. 13. 1. 2025]. Dostupné online. DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. . HUDEC, Karel, ed. Fauna ČSSR. 24. svazek, Díl III/2. Ptáci – Aves. Praha: Academia, 1983. 709–1234 s. SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. . ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. .

Externí odkazy

www.priroda.cz

Kategorie:Krkavcovití Kategorie:Ptáci palearktické oblasti Kategorie:Ptáci orientální oblasti