Papua Nová Guinea či Papua-Nová Guinea, plným názvem Nezávislý stát Papua Nová Guinea, je ostrovní stát v Oceánii, který se skládá z východní poloviny ostrova Nová Guinea a přilehlých ostrovů v Melanésii, oblasti jihozápadního Tichého oceánu těsně pod rovníkem. Na západě má pozemní hranici s Indonésií a na jihu a východě má námořní hranici s Austrálií a Šalomounovými ostrovy. Území je velmi rozmanité a hornaté, pokryté tropickým deštným pralesem; na jihozápadě a zčásti na severu hlavního ostrova se rozkládají nížiny. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, i když se v jednotlivých oblastech liší v důsledku velmi rozmanitého terénu. Papua Nová Guinea se dělí do 4 regionů a 22 provincií, na ploše 463 000 km² žije asi 12 milionů obyvatel, což z ní činí druhý nejrozlehlejší i druhý nejlidnatější stát Oceánie a rozlohou třetí největší ostrovní stát světa. Hlavním a největším městem je Port Moresby. Jde o etnicky bohatý a nejméně urbanizovaný stát na světě. Používá se angličtina, kreolské jazyky tok pisin a hiri motu a dalších asi 840 známých mluvených jazyků, což z této země činí jazykově nejrozmanitější stát na světě. Drtivá většina obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Prehistorie Papuy Nové Guineje sahá přibližně 50 000–60 000 let do minulosti, kdy se tudy lidé poprvé vydali směrem k australskému kontinentu. Zemědělství se v horských oblastech Nové Guineje začalo rozvíjet nejméně před 7 000 lety. Celým regionem se táhly rozsáhlé obchodní sítě a postupné migrační vlny přinesly mimo jiné šíření austronéských jazyků před zhruba 3 000 lety a vznik lapitské kultury. V roce 1545 byl španělský mořeplavec a průzkumník Inigo Ortiz de Retez prvním člověkem, který hlavnímu ostrovu dal jméno „Nová Guinea“.
Evropská kolonizace začala v 80. letech 19. století, kdy byla východní část Nové Guineje rozdělena mezi Německou říši a Britské impérium: na Německou Novou Guineu na severu a britské území Papua na jihu, přičemž druhé z nich bylo v roce 1902 postoupeno Austrálii. Celá dnešní Papua Nová Guinea se po první světové válce dostala pod australskou správu, i když zůstala rozdělena na dvě samostatná území. Země byla za druhé světové války dějištěm zuřivých bojů během novoguinejského tažení, po které byla obě území v roce 1949 sjednocena. Papua Nová Guinea se stala nezávislým členem Britského společenství národů v roce 1975.
Nezávislý stát Papua Nová Guinea je unitární parlamentní konstituční monarchie, v níž je hlavou státu papuánský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má jednokomorový parlament. Ekonomika této rozvojové země je do značné míry závislá na přírodních zdrojích, především těžbě zemního plynu, ropy a nerostů. Téměř 40 % obyvatelstva tvoří samozásobitelští zemědělci žijící relativně nezávisle na peněžní ekonomice. V indexu lidského rozvoje zaujímá 160. místo, drtivá většina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Kulturní zvyky a tradiční komunity jsou podobně rozmanité jako jazyky, ačkoliv mnohé kulturní a jazykové skupiny jsou jen malé. Tato rozmanitost vede k třenicím, zejména v politice, a vláda se potýká s bojem proti násilí na ženách. Papua Nova Guinea jedna ze 17 megadiverzitních zemí světa, je domovem přibližně 5 % všech známých druhů organizmů. Země si zachovává úzké vazby s Austrálií a posílila vztahy jak s Asií, tak s Tichomořím. Je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Společenství národů, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Asijsko-pacifického hospodářského společenství a Organizace spojených národů.
Název Název „Papua“ pochází z místního výrazu nejasného původu, který se možná vztahoval alespoň na část ostrova, jenž se dnes nazývá Nová Guinea. V roce 1526 pojmenoval portugalský mořeplavec Jorge de Menezes tento ostrov Ilhas dos Papuas. Od té doby se slovo „Papua“ používá pro různé oblasti Nové Guineje, přičemž jeho zařazení do názvu „Papua Nová Guinea“ vychází z jeho použití pro území Papua.
„Nová Guinea“ (Nueva Guinea) byl název, který vymyslel španělský mořeplavec a průzkumník Inigo Ortiz de Retez. V roce 1545 si všiml podobnosti místních obyvatel s těmi, které dříve viděl podél afrického pobřeží Guineje. Slovo Guinea je zase etymologicky odvozeno od portugalského slova Guiné. Tento název je jedním z několika toponym s podobnou etymologií, která pravděpodobně znamená „s popálenou tváří“ nebo něco podobného, v narážce na tmavou pleť obyvatel. Jeho použití v názvu země pochází z Německé Nové Guineje, později Teritorium Nová Guinea, které bylo sjednoceno s územím Papuy.
Historie náhled|vlevo|Britská Nová Guinea v době, kdy mezi běžnou součást života Papuánců patřil lov lebek Prehistorie Papuy Nové Guineje sahá přibližně 50 000–60 000 let do minulosti, kdy se tudy lidé poprvé vydali směrem k australskému kontinentu. Zemědělství se v horských oblastech Nové Guineje začalo rozvíjet nejméně před 7 000 lety. Celým regionem se táhly rozsáhlé obchodní sítě a postupné migrační vlny přinesly mimo jiné šíření austronéských jazyků před zhruba 3 000 lety a vznik lapitské kultury.
Jako první Evropané se do oblasti kolem ostrova Nová Guinea dostali v roce 1512 španělští a portugalští mořeplavci. V roce 1545 přistál u ostrova španělský objevitel Inigo Ortiz de Retez, který ostrov pojmenoval Nová Guinea, protože mu tropický prales a domorodé obyvatelstvo, hlavně Papuánci a Melanésané, připomínalo krajinu i obyvatele Guineje v západní Africe.Nederlands Nieuw-Guinea
Východní část ostrova si v roce 1884 rozdělily Velká Británie (jihovýchodní část) a Německé císařství (severovýchodní část). Britská část, zvaná teritorium Papua, se roku 1901 stala součástí Australského svazu. Německá kolonie Země císaře Viléma byla součástí Německé Nové Guineje, která zahrnovala i další ostrovy v Oceánii. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, Zemi císaře Viléma obsadili Australané prakticky bez odporu. V roce 1920 byla mandátem Společnosti národů svěřena do australské správy jako mandátní území typu C pod názvem Teritorium Nová Guinea.
Během druhé světové války v Pacifiku byla severní část australského teritoria Nová Guinea okupována Japonci.
V roce 1949 Austrálie spojila obě teritoria (Papua a Nová Guinea) v jeden celek, zvaný Teritorium Papua a Nová Guinea. V roce 1972 zde proběhly první všeobecné volby a v prosinci 1973 jí Austrálie poskytla vnitřní samosprávu. Dne 16. září 1975 byla vyhlášena nezávislost země. V letech 1989–1998 probíhaly krvavé boje mezi vládou a separatistického hnutím na ostrově Bougainville.
Jelikož se v zemi se oficiálně drtivá většina obyvatel hlásí ke křesťanství různých denominací, byla v březnu 2025 byla novelizována ústava tak, že křesťanství se stalo oficiálním státním náboženstvím.
Státní symboly Vlajka
Vlajka Papuy Nové Guineje je rozdělena šikmým dělením seshora dolů na dvě trojúhelníková pole, černé (u žerdi) a červené (ve vlající části). V černém poli je umístěno pět bílých pěticípých hvězd (čtyři větší a jedna menší), seřazených do podoby souhvězdí Jižního kříže. V červeném poli je stylizována letící žlutá rajka volavá.Vlajka Papuy Nové Guineje na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 29, červenec 2008
Znak
Státní znak Papuy Nové Guineje je tvořen stylizovanou rajkou volavou s červeno-hnědými křídly a zelenou hrudí, sedící na černobílém domorodém bubnu kundu, za kterým leží černobílé obřadní kopí.
Hymna
Hymna Papuy Nové Guineje je pochodová píseň O Arise, All You Sons (). Text i hudbu napsal Thomas Shacklady.
Geografie náhled|upright=1.6|Mapa Papuy Nové Guineje náhled|upright=1.3|Topografická mapa Papuy Nové Guineje Papua Nová Guinea je ostrovní země v Oceánii na západním okraji Tichého oceánu těsně pod rovníkem. Skládá se z východní poloviny ostrova Nová Guinea, menších ostrovů Nové Irsko, Nová Británie a Bougainville a asi 600 malých přilehlých ostrovů v Melanésii. Na ostrově Nová Guinea má jedinou pozemní hranici, a to s Indonésií (délka hranice 820 km). Na jihu hraničí přes 150 km široký Torresův průliv hraničí s Austrálií a na jihovýchodě přes mořský průliv u ostrova Bougainville se Šalomounovými ostrovy a na severu s Federativními státy Mikronésie. S celkovou rozlohou 462 840 km² je po Austrálii druhou nejrozlehlejší zemí v Oceánii a třetí největší (po Indonésii a Madagaskaru) ostrovní zemí na světě. Leží přibližně mezi 1° a 12° jižní šířky a 141° a 156° východní délky. Papua Nová Guinea je převážně hornatá a z velké části pokrytá tropickým deštným pralesem. Novoguinejská vysočina (nebo Centrální pohoří) se táhne po celé délce Nové Guineje až po jihovýchodní cíp hlavního ostrova a skládá se z řady menších pohoří. Nejvyšší horou je Mount Wilhelm s výškou 4 509 m. Na jihozápadě a zčásti na severu hlavního ostrova Nová Guinea se rozkládají nížiny.
V zemi teče několik významných řek, zejména řeka Sepik, která je dlouhá 1 126 km a vine se přes nížinné bažinaté pláně k severnímu pobřeží, a řeka Fly o délce 1 050 km, která protéká jednou z největších bažinatých oblastí na světě k jižnímu pobřeží. Celkově pokrývají hory skoro tři čtvrtiny území, dalších 11 % jsou bažiny. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, i když se v jednotlivých oblastech liší v důsledku velmi rozmanitého terénu.
Reliéf, geologie, vodstvo Geologická historie Papuy Nové Guineje je složitá. Leží na místě, kde se severním směrem se pohybující indoaustralská deska setkává se západním směrem se pohybující tichomořskou deskou. To způsobilo velmi proměnlivou geografii jak na pevnině, tak na ostrovech. Tektonický pohyb je také příčinou činných sopek a častých zemětřesení v zemi. Země leží na tichomořském ohnivém kruhu a nachází se zde celkem 14 známých činných sopek a 22 sopek neaktivních. Oblast jižně od horského hřebene je součástí australského kratonu, zatímco velká část území na severu tvoří akreční terén. Jak pevnina, tak hlavní ostrovní skupiny Bismarckova souostroví a ostrova Bougainville jsou tvořeny převážně vysokými horami. Celkově pokrývají hory nejméně 72 % území země. Zbylých 15 % tvoří roviny a 11 % bažiny. Jiný odhad uvádí, že hory a kopce tvoří 52 %, zatímco 19 % tvoří pláně a náhorní plošiny a 18 % záplavová území. Zbývající území bylo klasifikováno jako vulkanické nebo pobřežní. K Papui Nové Guineji patří čtyři větší ostrovy (Bougainville, Manus, Nová Británie a Nové Irsko) a přes 600 menších; menší ostrovy mají často také strmé svahy a malé pobřežní oblasti. náhled|Horská oblast Papuy Nové Guineje Novoguinejská vysočina (neboli Centrální pohoří) leží v hřebeni horských pásem, která se táhnou podél středu ostrova od zálivu Milne na samém jihovýchodě Papuy Nové Guineje až k západnímu cípu indonéské Nové Guineje. Jednou z těchto hor je Mount Wilhelm, který je se svými 4 509 metry nejvyšším bodem v zemi. Mezi těmito horami se nacházejí strmá údolí, která mají různorodou geologickou historii. Oblast s vysokou hustotou obyvatelstva, označovaná jako Vysočina, má nižší hory než oblasti na severozápadě a jihovýchodě a zahrnuje i některé relativně rovné oblasti mezi horami.
Severně od centrálního horského pásma se rozkládá rozsáhlá příkopová propadlina, kterou na západě odvodňuje řeka Sepik, zatímco na východě protékají řeky Ramu a Markham příkopovou propadlinou. Tato propadlina pokračuje do vod východně od pevniny a tvoří Novobritský příkop. Na severozápadním pobřeží se tyčí Bewanské pohoří, Torricelliho pohoří a pohoří Prince Alexandra, které řeka Sepik odděluje od pohoří Adelbert ležícího dále na východ. Na východ od nich se na poloostrově Huon nachází pohoří Finisterre a Saruwaged. Velká část tohoto severního pobřeží je tvořena bývalým mořským dnem, které se zvedlo, a oblast zůstává tektonicky aktivní, náchylná k zemětřesením a sesuvům půdy. Západně od řeky Sepik je severní pobřeží velmi vystaveno oceánu, bez okolních ostrovů, bez okrajových útesů a s lagunou Sissano jako jedinou chráněnou zátokou. Řeka Sepik je však splavná asi na polovině své délky.