Sámo (, , v cyrilici Само/Шамо; † 658 – 661) byl vládce kmenového svazu Slovanů existujícího v 7. století a označovaného jako Sámova říše. O jeho životě a osobnosti je jen velmi málo dokladů, latinsky psané zprávy o něm se nacházejí především ve 48. kapitole Fredegarovy kroniky, ale také ve spisu o pokřtění Bavorů a Karantánců. Sjednotil slovanské kmeny k obraně proti Avarům a Frankům. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla jakási „říše“ – tedy Sámova říše, popřípadě Sámův kmenový svaz. Slovanské kmeny pak roku 631 zvítězily i v bitvě u Wogastisburgu proti franskému králi Dagobertovi I. Po Sámově smrti se ale jeho říše pravděpodobně rozpadla.
Původ Podle Fredegara byl Sámo původně franský kupec z „kraje senonského“ (), který měl roku 623 přijít i s dalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“. Fredegar ho ve své kronice popisuje výrazem „národností Frank“, maje možná na mysli místo narození, nikoli etnický původ. Mohl tedy pocházet ze svébských Semnonů, galských Senonů, nebo jako alpský Karantánec či dalmatský Chorvat na se(m)nonském území působit. (V „pago Sennonago“ byla někdy viděna přímo města Sens, Soignies a další.) Někteří usuzují – podle jména – i na židovský původ.
Již zmíněný salcburský traktát Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců (Korutanců), který je anonymní a pochází z 9. století, se o Sámovi zmiňuje jako o „Slovanovi“ a „vévodovi“, který vládl v Korutanech. Někdy bývá mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se píše, že si ho Slované za krále vyvolili. I v jiných pramenech franské provenience však bývají kmenová knížata () někdy považována za krále (). Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství už kolem roku 496.
Sámova říše
Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala v dnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy v letech 623 až 624, právě v době, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu byla pravděpodobně snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem.
Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále. Není známa přesnější poloha nebo rozsah Sámova kmenového svazu, ale pravděpodobně zaujímal dnešní Čechy a Moravu a zasahoval až na území severozápadně od Čech osídlené polabskými a posálskými Srby. Záznamy franského kronikáře Fredegara popisují další vývoj těmito slovy:
Bitva u Wogastisburgu
Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franských kupcích. Dagobert I. byl v roce 631 poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost. Přesné místo, kde se pevnost Wogastisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním z mnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.
Rozpad říše Sámo zemřel pravděpodobně mezi roky 658 až 661. O dalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem s pevnou organizací, není nic známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany k obraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl.
Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují, jelikož jde o barokní záznamy Tomáše Pěšiny z Čechorodu a Gelasia Dobnera, kteří se inspirovali dynastickým mýtem v Čechách.
Jméno náhled|Sámova socha na vrchu Náklo, kde se podle nepříliš přijímané hypotézy badatele Jana Galatíka mohlo v minulosti nacházet centrum Velkomoravské říše. Povaha Sámova jména a jeho možné alternativní podoby nejsou zcela ujasněny. Různé teoretické slovanské obdoby (Sanomír/Samomír, Samoslav, Samohrd, Záboj aj.) byly většinou odmítnuty jako neprůkazné. Z. Měřínský viděl podobnost s hebrejským jménem Samuel. Obec Sammenheim u Norimberka v 6. století údajně založil franský šlechtic Sammo. Z Norimberka je rovněž znám sv. Sebaldus, z Trevíru pak biskup Sabaudus (6. st.); sabaudus znamená obecně „savojský“. Jméno Samo zřejmě též může být variantou jmen Zeno či Sanno. Lze uvažovat i zkomolený zápis dalších podobných jmen (např. Sávo, Sarbo). Objevily se i názory, že jde o pouhé vyjádření národnosti (Suavo), nebo panovnického titulu.
Samolus († 680) byl biskupem v Salcburku. V Karantánii se také v roce 773 připomíná jistý kníže Samo, který se – společně se čtyřmi dalšími pohanskými vévody (Drochus, Henricus, Theodorus, a vůdce vzpoury Hermannus Aurelius) ze Slovinského Hradce – postavil salcburskému biskupu Virgilovi a korutanským knížatům Waltunkovi, Karastovi a Chitomarovi, podřízeným Bavorskému vévodství, v povstání na Gosposvetském poli (Maria Saal). Rebelie byla poražena a pohanští vévodové ji zaplatili svými životy.
Odkazy Reference
Literatura Prameny
Sekundární literatura
Související články Časně slovanské období Avaři Dervan Furlansko Karantánie Langobardi Merovejci Venetové
Externí odkazy
Fredegarii Scholastici Chronicum. web.archive.org
Kategorie:Franští válečníci Kategorie:České dějiny ve středověku Kategorie:Dějiny Moravy Kategorie:Středověké dějiny Slovenska Kategorie:Sámova říše Kategorie:Narození v 7. století Kategorie:Úmrtí v 7. století Kategorie:Muži