Bombardování Drážďan byl britsko-americký vzdušný útok, který provedly britská Royal Air Force (RAF) a americká United States Army Air Forces (USAAF) 13.–15. února 1945 během druhé světové války. Ve čtyřech náletech shodilo 769 těžkých bombardérů RAF a 527 strojů USAAF přes 3 900 tun výbušných a zápalných pum (napalmových M69) na Drážďany, hlavní město Saska, župy nacistického Německa. Drážďanami tehdy procházely tisíce uprchlíků, utíkajících z východních oblastí Německa a okupovaných východních území před postupujícími sovětskými vojsky, nuceně nasazených zahraničních dělníků a také vězňů z evakuovaných koncentračních a pracovních táborů. Následná ohnivá bouře zničila plochu 6,5 km² městského centra.
Ve zprávě sepsané roku 1953 pro americké letectvo obhajoval Joseph W. Angell tento útok jako oprávněné bombardování vojenského a průmyslového centra, jež bylo důležitým železničním a komunikačním bodem se 110 továrnami a 50 000 dělníky podporujícími válečné úsilí nacistického Německa. Naproti tomu řada autorů namítala, že cílem nebyla čistě vojenská infrastruktura jako například mosty nebo průmyslové čtvrti, a že útok proběhl jako plošné bombardování obytných čtvrtí kulturně a historicky významného města s malým vojenským významem. Nálet byl podle kritiků zcela nepřiměřený získaným vojenským výsledkům.https://armadnizpravodaj.cz/historie/valecne-zlociny-usa-za-druhe-svetove-valky/ - Během druhé světové války se válečných zločinů dopustily i Spojené státy. O jejich zrůdných činech se však moc nemluví
V desetiletích po válce odhadovaly různé zdroje počet mrtvých ve značném rozsahu, některé údaje byly značně přehnané. Nezávislé vyšetřování komise historiků zřízené městskou radou v roce 2010 uvedlo rozmezí od 18 000 či 22 700 po 25 000 obětí. Tento rozptyl je způsoben chaosem závěru druhé světové války, kdy městem proudily tisíce civilistů i vězňů, o jejichž přesunech německé úřady ztrácely přehled.
Vedle bombardováním Hamburku v roce 1943, kde RAF a USAAF způsobily nejničivější požár v dějinách, který si vyžádal asi 50 000 obětí a zničil téměř celý Hamburk, a bombardování Pforzheimu v roce 1945, během něhož zahynulo přibližně 18 000 civilistů, zůstává útok na Drážďany jedním z nejhorších příkladů utrpení civilistů v důsledku náletů. Po válce se polemizovalo o tom, zda bombardování Drážďan bylo oprávněné, nebo zda je lze označit za válečný zločin.
Následovaly další tři nálety USAAF, dva uskutečněné 2. března s cílem zničit drážďanské seřaďovací nádraží a další 17. dubna mířící na průmyslovou část města.
To, že byly tyto ničivé nálety provedeny 12 týdnů před kapitulací Německa, dodnes vzbuzuje velké emoce.
Před operací náhled|Obrázek Drážďan na konci 19. století včetně Frauenkirche, Augustova mostu a katedrály Nejsvětější Trojice. náhled|Pohled z radnice na Altstadt (staré město), 1910 náhled|Pohled z věže Kreuzkirche na náletem zničené centrum v Drážďanech náhled|Hromada mrtvol na drážďanském náměstí, únor 1945 náhled|Odklízení suti náhled|První obchodní činnosti a zásobování obyvatelstva náhled|Ruiny Semperovy opery náhled|Opětovný začátek kulturního života v rozvalinách, Theodor Rosenhauer Na konci roku 1944 ustupovala německá armáda na obou frontách, ale stále nebyla definitivně poražena. 8. února překročili Sověti řeku Odru pouze 70 kilometrů od Berlína. Jak se východní a západní fronta přibližovaly, Spojenci na západě začali uvažovat, jak by mohli pomoci Rudé armádě v postupu svým bombardovacím letectvem. Cílem bylo bombardování Berlína a několika dalších východoněmeckých měst v součinnosti s postupem sovětských vojsk, aby tak způsobily zmatek mezi ustupujícími německými vojsky a narušily jejich zásobování ze západu.
Zpráva zvláštní britské komise s názvem German Strategy and Capacity to Resist (Německá strategie a možnosti odporu), která byla připravena výlučně pro Winstona Churchilla, předpověděla, že Německo by se mohlo zhroutit již kolem poloviny dubna, pokud Sověti dokážou rychle obsadit jeho východní oblasti. Zpráva zároveň varovala, že by Němci mohli vzdorovat až do listopadu, pokud Sověti včas nedokáží obsadit Slezsko. Proto by mohla jakákoliv pomoc východní frontě zkrátit válku.
Plány na rozsáhlý a intenzivní útok na Berlín a další východoněmecká města analyzovali Spojenci pod krycím názvem Operace Thunderclap v polovině roku 1944, ale nakonec ho odložili na 16. srpna. Do té doby byly tyto plány znovu projednány a Spojenci rozhodli o méně rozsáhlé operaci.
22. ledna poslal komodor RAF Sidney Osborne Bufton zprávu zástupci náčelníka leteckého štábu siru Normanu Bottomleymu, ve které uváděl, že zdánlivý koordinovaný letecký útok RAF na pomoc sovětské ofenzivě by mohl mít ničivý efekt na morálku Němců.Addison (2006) s. 21 25. ledna poté, co Společná zpravodajská služba (Joint Intelligence Committee) usoudila, že Němci přesouvají desítky divizí ze západní fronty na východní, vyjádřila této myšlence podporu s tím, že zastavení přesunu těchto jednotek je důležitou prioritou. Arthur Harris, v britském tisku přezdívaný také "bombardér" Harris, známý jako horlivý zastánce plošného bombardování, navrhoval koordinovaný útok na města Saská Kamenice, Lipsko a Drážďany. Toho večera se Churchill ptal ministra letectva Archibalda Sinclaira na plány pro uskutečnění těchto návrhů, přičemž nezmínil odpověď náčelníka leteckého štábu sira Charlese Portaita, který odpověděl: „Měli bychom použít dostupnou sílu na jeden velký útok na Berlín a útoky na Drážďany, Lipsko a Saská Kamenice, případně jakékoliv jiné město, kde by těžké bombardování způsobilo nejen chaos v evakuaci z východu, ale překazilo by také pohyb německých jednotek ze západu.“ Nicméně zmínil, že letectvo vyčleněné na takové nálety by nemělo být staženo z aktuálních úkolů ničení ropných rafinerií, továren na výrobu proudových letadel a ponorkových doků. Churchill nebyl spokojen s takovou odpovědí a 26. ledna napsal Sinclairovi: „Ptal jsem se včera večer, zda Berlín a bezpochyby i další velká města v Německu by neměla být nyní považována za důležitý cíl. Prosím napište mi zítra, co se bude dít.“
4. února, během jaltské konference, nastolil sovětský generál Alexej Antonov otázku narušení přesunu německých vojsk ze západní fronty leteckým bombardováním dopravních křižovatek Berlína a Lipska. Portait, který byl v Jaltě, proto požádal Bottomleyho o seznam cílů, které by mohli prodiskutovat se Sověty. Seznam obsahoval ropné rafinerie, továrny na výrobu tanků a letadel. Rovněž zde byla i města Berlín a Drážďany. Britský tlumočník později tvrdil, že Antonov a Stalin žádali Spojence o bombardování Drážďan, ale v oficiálních záznamech z konference se taková zmínka nenachází. Je proto možné, že šlo pouze o propagandu v rámci studené války.
Význam města Drážďany byly sedmým největším německým městem a podle záznamů RAF byly největším zatím nebombardovaným zastavěným územím. Taylor napsal, že podle oficiální příručky z roku 1942 bylo město „jedním z nejdůležitějších průmyslových center Třetí říše“ a v roce 1944 nejdůležitějším pro výrobu zbraní. Nacházelo se zde 127 středně velkých a velkých továren a dílen, které zásobovaly německou armádu vojenskou technikou. Význam města z vojenského hlediska však nemusel být pro Německo až takový, jak se domnívali plánovači bombardování.
Jako reakci na mezinárodní obavy z bombardování napsalo americké letectvo zprávu, která byla utajena až do prosince 1978. Psalo se v ní, že v Drážďanech bylo 110 továren a 50 000 dělníků. Podle této zprávy se ve městě nacházely fabriky na výrobu leteckých komponentů, továrny na výrobu jedovatých plynů (Chemische Fabrik Goye and Company), protiletadlová a dělostřelecká továrna Lehman, továrna na výrobu optických zařízení Zeiss Ikon a také továrny na výrobu elektrických a rentgenových přístrojů (Koch & Sterz), převodovek a diferenciálů (Saxoniswerke) a elektroměrů (Gebrüder Bassler). Ve zprávě se také psalo, že se zde nacházely kasárna, stanové tábory a muniční sklady.Angell (1953). Cites "Interpretation Report No. K. 4171, Dresden, 22 March 1945", Supporting Document No. 3.
Americké letectvo také tvrdilo, že dvě z drážďanských dopravních tepen mají vojenský význam: severojižní z Německa do Československa a západovýchodní podél hranic s Čechami. Město bylo křižovatkou na dopravní trase Berlín – Praha – Vídeň, Mnichov – Vratislav a Hamburk – Lipsko. Americký plukovník Harold E. Cook, který byl jako zajatec vězněn v Drážďanech, později vypověděl, že Drážďany byly jedním velkým vyzbrojeným táborem s tisíci německých vojáků, tanky, dělostřelectvem a tisíci nákladních aut, naložených zásobami určenými na podporu německých jednotek na východní frontě.
V náletech však Spojenci neútočili na hlavní průmyslové oblasti na periferiích města, které se rozkládaly na míle daleko. Podle Donalda Millera by hospodářské škody mohly být mnohem větší, pokud by se bombardéry zaměřily na periferie, kde byla soustředěna většina drážďanského průmyslu.
Průběh a důsledky operace
Obrana města Původně byla kolem Drážďan rozmístěna silná protiletecká obrana. Ta však nebyla za celou dobu výrazněji využita, proto byly postupně baterie částečně přesunuty na východní frontu, kde se používaly proti tankům, a částečně posílily protiletecké obrany např. Berlína, Halle a měst v Porúří. Protiletecká obrana Říše v prostoru Drážďan tak v únoru 1945 nedosahovala vysokého stupně účinnosti.
Nálety V lednu 1945 došlo k velké ofenzívě sovětských vojsk, která během necelého měsíce osvobodila celé Polsko a pronikla do východního Německa. Velká část uprchlíků před Rudou armádou se skryla právě v Drážďanech, jež před válkou čítaly 633 000 obyvatel. V noci z 13. na 14. února 1945 na město zaútočilo 805 bombardérů, z nichž 796 bylo Lancasterů. Na město svrhly 2660 tun pum, z nichž necelých 45 % bylo zápalných. První vlna čelila nepříznivému počasí, a tak byl útok vyhodnocen jen jako středně úspěšný; druhé vlně o tři hodiny později již nic nebránilo v přesném zaměření značek.
V důsledku vysoce koncentrovaného bombardování v krátkém časovém intervalu se vytvořila ohňová bouře, jejímž následkem shořelo centrum města. Následující den si drážďanské seřaďovací nádraží za cíl vzal i jeden svaz 461 B-17 Flying Fortress USAAF, doprovázených 316 stíhacími letouny North American P-51 Mustang. Cíl bombardovalo ale jen 311 z nich; část v důsledku navigačních chyb omylem bombardovala Prahu, nálet prožil i Most a další vedlejší cíle. O den později bombardovalo Drážďany 210 amerických létajících pevností, které se odklonily od svých primárních cílů.
Důsledky V důsledku náletu a svržení cca 3900 tun pum bylo zničeno 34 km² zástavby a mezi civilním obyvatelstvem byly způsobeny vysoké, dodnes přesně neznámé ztráty. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých a celkový počet obětí byl odhadnut na 25 tisíc. Tento fakt již roku 1966 veřejně akceptoval i kontroverzní historik David Irving, autor knihy Zkáza Drážďan vydané v roce 1963.
Hodnocení operace náhled|vlevo|Drážďanský Frauenkirche byl komunistickou vládou NDR po desetiletí ponechán ve stavu, v jakém byl po náletu, opraven byl teprve na přelomu 20. a 21. století. Foto z roku 1991. náhled|Zničené oblasti v Drážďanech a cíle. Červené ohraničení: totálně zničené jádro bombardováním. Růžová: zastavěné plochy. Hnědá: strategické cíle náhled|Demonstrace radikálně levicového hnutí Antideutsche v roce 2005. Jedním z hesel bylo i Bomber Harris, tue es wieder! Řada autorů poválečného období se v odhadu počtu obětí přikláněla k počtu do 35 tisíc jako nejvíc odpovídajícímu skutečnosti, což korespondovalo i s tvrzeními vlády Německé demokratické republiky. Komise německých historiků, zřízená v roce 2004 městem Drážďany za účelem objasnění počtu obětí na životech, dospěla v říjnu 2008 k předběžnému odhadu v rozmezí 18 000 a 25 000.