Karel Steklý (9. října 1903 Praha – 5. července 1987 Praha) byl český filmový režisér a scenárista. Mezi jeho nejznámější filmy patří kostýmní komedie Dobrý voják Švejk (s pokračováním Poslušně hlásím), Slasti Otce vlasti nebo Svatby pana Voka, mezinárodního ocenění dosáhlo jeho drama Siréna. Točil ale i tendenční prorežimní snímky velmi slabé, někdy až otřesné úrovně.
Kariéra Začínal u různých kočovných divadelních společností. V letech 1928–1938 působil jako inspicient a rekvizitář v Osvobozeném divadle. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 113 Roli inspicienta si pak zahrál i ve Voskovcově a Werichově filmu Pudr a benzín. Roku 1933 začal také psát filmové scénáře, nejprve pro jiné režiséry (např. Svatopluka Innemanna, Václava Wassermana, Martina Friče), později pouze pro své vlastní filmy. Umělecká kvalita těchto scénářů měla velmi proměnlivou úroveň, lze mezi nimi nalézt jak filmy vynikající, tak i podprůměrné. V Osvobozeném divadle Steklý upravoval na podnět Jana Wericha hry pro děti (např. Ostrov dynamit, Divotvorný klobouk) a sám psal pohádky, jejichž ústřední postavou býval Kapitán Bublas (např. Alibaba a třicet devět loupežníků).
Samostatně režírovat začal hned po druhé světové válce v roce 1945. Stal se agilním komunistou a celou další kariéru byl plně konformní s vládnoucím režimem, přičemž vedle politicky nevyhraněných komedií a dramat točil i díla značně tendenční a ideově problematická. Z toho důvodu je jeho umělecká dráha považována za velmi nevyrovnanou a rozporuplnou. Vedle snímků kvalitních, divácky atraktivních a dodnes populárních natočil značné množství děl průměrných až vyloženě podprůměrných (zejména Hroch, pokládaný za jeden z nejhorších, ne-li vůbec nejhorší film v dějinách české kinematografie).
Působení v KSČ Před květnovými volbami v roce 1946 oznámil své členství v KSČ a svůj kladný postoj k této straně vyjádřil v propagační stranické publikaci Můj poměr ke KSČ takto: „Ke komunistické straně přivedl mne prorocký duch marxistického učení...“ V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu (tu nicméně podepsalo mnoho dalších umělců, např. i Voskovec a Werich). Ihned po Únoru se Steklý zařadil do mocenských struktur v kulturní sféře – od 3. března 1948 byl členem kulturní komise Ústředního akčního výboru NF. V letech 1953–1953 byl členem Komise pro hodnocení práce herců ve filmu při Hlavní správě Československého státního filmu.
V roce 1977 podepsal Antichartu. Jako disciplinovaný a loajální člen KSČ byl za svůj politický postoj vládnoucím režimem často a systematicky oceňován, odměňován i protežován. Jedná se dodnes o umělecky i společensky značně kontroverzní osobnost.
Ocenění 1953 – Státní cena Klementa Gottwalda I. stupně 1967 – zasloužilý umělec 1972 – Řád práce 1973 – národní umělec 1975 – Řád Vítězného února 1978 – Řád republiky
Paměti
Život v inkognitu (v rukopise)
Citát
Filmografie, výběr
Herec 1931 Pudr a benzín (postava: inspicient)
Režie 1945 Prosťáček 1946 Průlom 1947 Siréna (oceněno na filmovém bienále v Benátkách ) 1948 Kariéra 1949 Soudný den 1950 Internacionála 1950 Temno (natočeno v rámci Jiráskovské akce) 1952 Anna proletářka 1955 Strakonický dudák 1956 Dobrý voják Švejk 1957 Poslušně hlásím 1959 Mstitel 1962 Objev na střapaté hůrce 1963 Lucie 1964 Zkáza Jeruzaléma 1969 Slasti otce vlasti 1971 Svatby pana Voka 1972 Lupič legenda 1973 Hroch 1974 Za volantem nepřítel 1975 Tam, kde hnízdí čápi 1977 Všichni proti všem 1979 Pan Vok odchází 1980 Hra o královnu 1981 Každému jeho nebe 1982 Příhody pana Příhody 1986 Podivná přátelství herce Jesenia
Odkazy
Reference
Literatura Šárka a Luboš Bartoškovi: Filmové profily, Filmový ústav, Praha, 1966, str. 218–221 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 135, 180, 182, 214, 216, 218–9 Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 139, 452, Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 127 Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 184, 212, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 113–5
Externí odkazy
Filmy na YouTube: Kariéra, Temno, Anna proletářka, Slasti Otce vlasti, Svatby pana Voka, Hroch, Za volantem nepřítel, Pan Vok odchází.
Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda Kategorie:Nositelé Řádu Vítězného února Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Nositelé Řádu republiky Kategorie:Signatáři Anticharty Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Filmy Karla Steklého Kategorie:Narození 9. října Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 5. července Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži