Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926.Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 65Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 37
Počátky souboru, který působil v začátcích Osvobozeného divadla, sahají až do roku 1923, kdy student filosofické fakulty Jiří Frejka se svými přáteli, studenty dramatického oddělení Pražské konzervatoře a elévy Národního divadla (k nimž patřili nebo v letech 1923–1925 postupně přibyli mj. Jarmila Horáková, Miloš Nedbal,Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5–8; týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210–214 (osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla) Miloslav Jareš, Míra Holzbachová, Václav Trégl, Iša Krejčí, František Vnouček, Světla Svozilová, Stanislav Neumann, Vlasta Petrovičová, Bedřich a Otto Rádlové, František Salzer, Nina Bártů, architekt Antonín Heythum a další) vytvořil Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu,Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str.36František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25, resp. žižkovskou Zkušební scénu.Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 10, 13 Dne 15. května 1923 uvedl soubor v režii Jiřího Frejky v pražské Měšťanské besedě jeho vlastní hru Kithairon, označenou jako „pseudokomedii“ a inspirovanou Apollinairem.
Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, divadlo bylo silně levicově orientováno, rozděleno na vůdce a personál. Jeho uměleckými vůdci byli Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Emil František Burian. Tato divadelní scéna byla poměrně silně ovlivněna dadaismem, futurismem a později i poetismem. Programově se především chtěla lišit od naturalistického pojetí divadelní práce, jak ho prezentovala velká „kamenná divadla“. Kladl se důraz na fantazii herců i diváků, na překonání odstupu mezi jevištěm a hledištěm.Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 11–19. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 19–20. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., Název Osvobozené divadlo mu dal v říjnu roku 1925 Jiří Frejka,Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 36 podle německého překladu knihy ruského režiséra Alexandra Tairova Das entfesselte Theater (vyd. 1923, Potsdam, Gustav Kiepenheuer Verlag),Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 43 tj. Odpoutané divadlo či Nespoutané, (odpoutané od strnulého dramatického umění). Knihu Frejka znal a obdivoval. Popud k tomuto pojmenování získal Frejka zřejmě od Karla Teiga,Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 15 významného člena Devětsilu.
V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira, A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.
Historie divadla Počátky náhled|Adolf Hoffmeister: Nevěsta (Osvobozené divadlo, 1927) náhled|vlevo|Osvobozené divadlo 1926, Prsy Thiresiovy Pod jménem Osvobozené divadlo vystoupil kolektiv poprvé dne 17. října 1925 v BratislavěJaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 15 a současně tentýž den druhá část souboru v Teplicích-Šanově. V Bratislavě vystoupení zahrnovalo přednášku, recitaci, hudbu a tanec od autorů Wolkera, Seiferta, Kalisty a Nezvala. Vystoupili Frejka, Holzbachová a Čtvrtečková. V Teplicích předvedla část souboru Langerovu Periferii v režii bratří Rádlů, za herecké spolupráce Vnoučka, Svozilové, Skrbkové a dalších.Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 348
Oficiálně však divadlo začalo hrát (jako sekce S. M. K. Devětsilu) až 8. února 1926, kdy byla uvedena v sále Na Slupi obnovená premiéra Moliérovy hry Georges Dandin, přejmenovaná na Cirkus Dandin – tato hra zůstala kritikou nepochopena, a pravděpodobně i proto zůstával počet diváků velmi nízký.Jaromír Pelc, Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 19 Toto první představení proběhlo v režii Jiřího Frejky.Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 38 Konstruktivistické představení s herci pod vlivem Mejercholda. Další repertoár: Ribemont – Dessaignese, francouzský surrealista, hra Němý kanár. Polodadaistické šílené představení. Od března 1927 začal v divadle režírovat i Jindřich Honzl.
Počátkem roku 1927 se divadlo přestěhovalo na Malou Stranu, do Umělecké besedy. Zde poprvé vystoupili Jan Werich a Jiří Voskovec se svou hrou Vest pocket revue (tj. „revue z kapsičky u vesty“). Téhož roku (26. února 1927)Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 68 zde se svými klavírními improvizacemi vystoupil i Jaroslav Ježek. Ježkovi publikum vybralo náhodně několik slov a on během představení (tzn. během přibližně jedné hodiny) složil text i melodii k nové písničce s použitím daných slov.
V březnu roku 1927 po interních sporech Jindřicha Honzla s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem si Frejka a Burian založili novou scénu – divadlo Dada a odstěhovali se do Umělecké besedy. S Frejkou a Burianem odešla část souboru,Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 39 mj. Lola Skrbková, bratři Trojanové a Hugo Slípka.Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 66 Honzl zůstal se zbytkem souboru Na Slupi, jako dramaturg se ve spolupráci s ním začal prosazovat Vítězslav Nezval.Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5, 14, 16, 18, 24-26 Ještě v témže roce si však soubory svá působiště znovu vyměnily. Důvodem sporu Honzla s Frejkou byla podle pozdější interpretace J. Voskovce otázka, zda se má divadlo politicky angažovat, což byl Honzlův záměr, zatímco mladý Frejka se chtěl soustředit na estetické cíle a nechat divadlo apolitické. Svou roli ovšem sehrálo i názorové tříbení uvnitř celé české kulturní avantgardy, její ovlivněnost francouzskými a sovětskými vzory, i postupné nalézání vlastních originálních nápadů.Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 11–19
Poslední představení původního Osvobozeného divadla byly Prsy Thiresiovy, autor Guillaume Apollinaire (1880–1918), překlad Jaroslav Seifert. Hrdinka Tereza usiluje o rovnoprávnost, odmítá rodit, zbavuje se prsů. V tomto představení poprvé vystupoval Jiří Voskovec. Jindřich Honzl jeho angažmá komentoval: „Koukej tady máš příležitost odvděčit se Devětsilu za to svinstvo, co jsi dělal a proč jsi byl z něj vyloučen a polepšit si reputaci…“ Voskovec byl z Devětsilu vyloučen za účinkování ve filmech Pohádka máje, kde hrál Ríšu, Paní Katynka z Vaječného trhu, Ve spárech upíra… Voskovec odpověděl: „Jdi do prdele o to mně nejde. Ale třeba bych si rád zahrál.“Schonberg, Michal:Rozhovory s Voskovcem, s. 64, Brána, Praha 2000
Voskovec + Werich náhled|V Umělecké Besedě (dnešní Divadlo Na Prádle v Besední ulici) se odehrála premiéra Vest Pocket Revue Od této doby bylo divadlo úzce spjato s autorskou dvojicí Jiří Voskovec a Jan Werich (V+W), ke kterým se záhy přidal i Jaroslav Ježek, který k divadelním hrám skládal swingovou a jazzovou hudbu na texty V+W.
Voskovec s Werichem se znali jako spolužáci již z pražského gymnázia, ale jejich tvůrčí spolupráce započala až v redakci týdeníku Přerod, který vedl Hubert Ripka, pozdější ministr v exilových a poválečných vládách. Jednalo se o legionářský týdeník. Voskovcův otec Vilém Wachsmann (během války, aby uchránil rodinu se přejmenoval na Vaksman, později si jméno legalizoval) byl ruský legionář a kapelník, založil vojenskou hudební školu, několik absolventů poté účinkovalo v Osvobozeném divadle. Voskovec, Werich a Vladimír Müller vedli v Přerodu kulturní rubriku, Werich byl filmový referent, jelikož byl „odborníkem“ na detektivní žánr. V tomto uskupení vyšlo 7 čísel. Poté byli z redakce týdeníku propuštěni.
Další výraznou osobností Osvobozeného divadla se stal režisér Jindřich Honzl, který od března 1927 režíroval všechny hry Osvobozeného divadla, zároveň působil jako teoretik avantgardního divadla, později odešel do Brna.
1927 Vest pocket revue náhled|Vest pocket revue, Osvobozené divadlo 1927 První hra Vest pocket revue vznikla pro Voskovcovy spolužáky a profesory z francouzských lyceí. J. Voskovec absolvoval lycée Carnot a jeho spolužákem byl např. literární teoretik a kritik Václav Černý. Voskovec během studia vynikal ve filozofii, převážně v analýze. Hra byla uvedena na mikulášské zábavě, objevily se zde masky, cirkusové prvky, Voskovec byl ovlivněn trojicí klaunů rodinného tria Fratellini z cirkusu Medrano, které bylo miláčkem pařížských intelektuálů, a také avantgardním divadlem Vieux-colombier v Paříži používající prvky japonského divadla Noh. Jiří Voskovec jako student tato divadla navštěvoval s přítelem malířem Josefem Šímou, velmi jej ovlivnila hra Carosse du saint Sacrament, Kočár nejsvětější svátosti, autor Charles Vildrac a Loď Tenacity (Le Paquebot Tenacity). Dalším zdrojem inspirace byli: Charlie Chaplin, Stan Laurel a Oliver Hardy či komik Maurice Chevalier. Jan Werich psal v té době povídky s detektivní zápletkou ovlivněné G. K. Chestertonem, jedna z nich tvořila fabuli Vestpoketky.Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 21–42. K rukopisu Werichovy povídky "Muž, který sbíral fotografie rozzuřených" viz Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., . Blíže in:
náhled|Fratellini trio: Paul Fratellini (1877 – 1940), François Fratellini (1879 – 1951) poetický klaun, Albert Fratellini (1886 – 1961) divoký a bláznivý klaun. Čtveřice Honzl, Ježek, Voskovec a Werich postupně ovládla Osvobozené divadlo. Jejich hry až do roku 1932 byly spíše zábavné, satira nebyla jejich programem a objevovala se spíše v narážkách na tehdejší společenské poměry u nás i ve světě. Vystupovali v maskách vyrobených po vzoru poetického Françoise Fratelliniho (Voskovcova maska) a divokého Alberta Fratelliniho (maska Jana Wericha). Také je silně ovlivnil Charlie Chaplin. Jelikož ale nebyli tak pohybově zdatní jako opravdoví klauni, herci či artisti, ani jeden neměl hereckou či v té době cirkusovou průpravu, rozhodli se být intelektuální slovní klauni a to, co klaun provádí na jevišti tělem budou provádět oni mluvou. Jejich masky připravil Vladimír Müller, který hrál v prvních představeních fotografa Josseka. V hrách se objevovala kritika mladé Československé republiky, politiků „agrárníků“, nezaměstnanosti. Především však marný boj proti lidské blbosti a oslava imaginace a poetismu podle programu Devětsilu. Hry byly promyšleny a dlouho připravovány, byly to slovní bitvy mezi Werichem a Voskovcem. Psaní často zabíralo až dvacet hodin práce. Balada z hadrů vznikla za deset dní. Jejich vystoupení bývala obohacena i improvizací podle reakcí publika.
V tomto období využívali především historické náměty a exotická prostředí, ta pak převáděli do místních poměrů (Sever proti jihu, Golem, Nebe na zemi, Ostrov Dynamit, Fata morgana, Smoking revue a Premiéra Skafandr – tato hra byla neúspěšná).
Smoking revue 1928 Smoking revue měla premiéru 1. září 1928 v divadle Adria (sál hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí 784/26, dříve Burianovo divadlo). Časopis Český svět charakterizoval tuto hru, že se jednalo o premiéru „...poněkud méně spanilé a rozmarné sestřičky, slavné prvorozenky Voskovce & Werycha (sic!) West–Pocket–Revue...“