Marie Prunerová, rozená Marie Antonie Roudná (28. prosince 1877 Tábor – 3. dubna 1955 Tábor), byla česká pedagožka a etnografka. Svůj život zasvětila pedagogické práci i dokumentaci lidové kultury Soběslavsko-veselských Blat a Kozácka.
Životopis a dílo Narodila se 28. prosince 1877 v Táboře v domě čp. 304 jako Marie Antonie Roudná. Jejím otcem byl Václav Roudný (1848–1886), profesor klasické filologie na táborském gymnáziu, matkou Marie Ctiborová. V rodině vyrůstala se třemi mladšími sestrami – Ludmilou, Alžbětou a Helenou. Když jí bylo osm let, otec zemřel a matka zůstala s dětmi bez majetku.
Základní vzdělání získala na dívčí obecné a měšťanské škole v Táboře. Ve školním roce 1891/1892 navštěvovala Městskou večerní pokračovací školu pro dívky v Praze, kde studovala literární předměty a vyšívání. Právě zde se poprvé setkala s Renatou Tyršovou, která v ní probudila hlubší zájem o české lidové umění. Následně studovala na Českém ústavu ku vzdělávání učitelek v Praze, který úspěšně absolvovala roku 1897 s výborným prospěchem. V témže roce získala učitelskou způsobilost pro obecné školy a školy ženských ručních prací.
Dne 14. září 1897 nastoupila jako podučitelka na Obecnou dívčí školu v Táboře. Po složení dalších kvalifikačních zkoušek se stala řádnou učitelkou a později přešla na Městskou ženskou průmyslovou školu v Táboře, kde vyučovala ruční práce, kreslení a odborné textilní techniky. Postupně se vypracovala až do funkce ředitelky školy a roku 1931 získala titul státní ředitelky. Pedagogickou činnost vykonávala až do odchodu do penze.
Jejím manželem byl Karel Pruner (1874–1936), učitel, folklorista a sběratel lidových písní. Oba manželé spolupracovali s hudebním vědcem Karlem Weisem při přípravě monumentálního díla Český jih a Šumava v písni a společně se věnovali dokumentaci lidové kultury jižních Čech.
Od počátku 20. století systematicky navštěvovala vesnice na Soběslavsko-veselských Blatech a Kozácku, kde vyhledávala původní krojové součásti, zaznamenávala jejich názvy, způsob nošení i techniky výroby. Pořizovala přesné kresby střihů, barevné akvarely výšivek, fotografovala kroje a zapisovala vzpomínky jejich nositelů. Zabývala se zejména ženskými kroji, lidovou výšivkou, krajkářstvím a textilními technikami. Sbírala nejen celé kroje, ale také jednotlivé součásti, střihy, vzorníky, fotografie a písemné záznamy.
Vedle sběratelské činnosti publikovala články o lidových krojích, přednášela na odborných i vlastivědných akcích a spolupracovala s muzei a národopisnými institucemi.
Po smrti manžela pokračovala ve své práci sama. Zemřela 3. dubna 1955 v Táboře ve věku 77 let. Její rozsáhlá pozůstalost byla předána do Husitského muzea v Táboře, kde tvoří samostatný sbírkový fond. Obsahuje přibližně 460 sbírkových předmětů, mezi nimi originální krojové součásti, fotografie, rukopisy, kresby, knihy a další dokumentační materiál z let 1887 až 1960.
Reference
Kategorie:České pedagožky Kategorie:České publicistky Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Sběratelé lidové slovesnosti Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Narození 28. prosince Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 3. dubna Kategorie:Úmrtí v Táboře Kategorie:Muži