Georgij Karpovič Ciněv (5. května 1907 Jekatěrinoslav – 31. května 1996 Moskva) byl sovětský komunistický funkcionář a armádní důstojník ukrajinského původu. Zastával řadu funkcí v rámci Výboru státní bezpečnosti (KGB), jehož místopředsedou se stal roku 1970 a v letech 1982 až 1985 byl dokonce prvním místopředsedou KGB. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu mezi lety 1981 až 1986 a poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. V armádě dosáhl hodnosti armádního generála roku 1978. Byl blízkým přítelem a spolupracovníkem generálního tajemníka KSSS a předsedy prezidia Nejvyššího sovětu Leonida Iljiče Brežněva.

Životopis Narodil se 5. května roku 1907 v Jekatěrinoslavi v carském Rusku. Od roku 1925 byl dělníkem a mistrem v místním hutním závodě . V letech 1929 až 1934 studoval na Dněpropetrovském hutním institutu, po kterém pracoval jako mistr, inženýr a zastupující mistr dílny v Nižněděprovském hutním závodě K. Liebknechta. Jako zástupce vedoucího válcovny, hutní inženýr G. K. Ciněv významně přispěl k rychlé výrobě nového typu válcovitých vysoce explozivních leteckých pum. V roce 1932 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a roku 1939  byl vedoucím hutního oddělení Dněpropetrovského městského výboru Komunistické strany Ukrajiny. Od dubna 1940 pracoval jako první tajemník Leninského okresního výboru Komunistické strany Ukrajiny v Dněpropetrovsku, poté jako tajemník Dněpropetrovského městského výboru Komunistické strany Ukrajiny pro kádry, a od května 1941 jako třetí tajemník Dněpropetrovského městského výboru Komunistické strany Ukrajiny. Jeho nadřízeným zde byl Leonid Iljič Brežněv.

Od července 1941 sloužil v Rudé armádě a zúčastnil se druhé světové války na východní frontě. Vypuknutí války zastihlo Ciněva v přeškolovacích vojenských kurzech, po kterých byl jmenován vojenským komisařem 824. dělostřeleckého pluku 297. střelecké divize. Od listopadu 1941 byl komisařem velitelství operační skupiny vojsk 21. armády Jihozápadního frontu , od února 1942 zástupcem vedoucího politického oddělení Kalininské fronty, od 7. července do 11. listopadu 1942 vedoucím politického oddělení 4. úderné armády na Kalininské frontě, a od 18. května 1943 do konce války byl vedoucím politického oddělení 57. armády. Zúčastnil se obranných bitev na Ukrajině, bitvy u Moskvy, zimních a jarních bitev roku 1943 v Charkovské oblasti, bitvy u Dněpru, bitvy na Pravobřežní Ukrajině, osvobozování Moldavské SSR, Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Maďarska a Rakouska.

Po vítězství zůstal v armádě. Od října 1945 sloužil jako asistent vojenského komisaře ve výkonném výboru sovětské sekce Spojenecké komise pro Rakousko a od 28. srpna 1950 do 28. července 1951 byl zástupcem nejvyššího komisaře SSSR v Rakousku. V květnu 1948 byl vyslán na studium a v roce 1950 absolvoval Vyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova.

Od roku 1953  pracoval ve vedoucích pozicích v orgánech státní bezpečnosti (nejprve v Hlavní správě státní bezpečnosti Ministerstva vnitra SSSR a od roku 1954  v KGB). Od 21. září 1953 byl náčelníkem Správy zvláštních oddělení pro Skupinu sovětských vojsk v Německu. Od 24. června 1958 byl náčelníkem Vojenského institutu F. E. Dzeržinského. Od 24. října 1960 pracoval jako náčelník Zvláštní správy ve 3. správě KGB, jenž měla na starost vnitřní bezpečnost a kontrarozvědku v ozbrojených silách SSSR. Od března 1961 se stal zástupcem náčelníka této správy. Poté, co se v KSSS dostak k moci Brežněv, s nímž byl v přátelských vztazích od předválečných let a jehož byl důvěrníkem, udělal Ciněv rychlou kariéru. Dne 23. února 1966 nahradil I. A. Fadejkina ve funkci vedoucího 3. správy KGB. Členem rady KGB se stal 24. května 1967 a 24. července téhož roku nahradil Sergeje Grigorijeviče Bannikova ve funkci vedoucího 2. hlavní (kontrarozvědné) správy KGB. Od 28. července 1970 se stal místopředsedou KGB v Radě ministrů SSSR, od 25. ledna 1982  potom byl prvním místopředsedou.

V letech 1981 až 1986 byl členem Ústředního výboru KSSS a v letech 1981 až 1986 působil jako poslanec Nejvyššího sovětu SSSR, na jeho osmém až jedenáctém svolání.

Během svého působení coby prvního místopředsedy KGB měl Ciněv status Brežněvovy důvěryhodné osoby, které často osobně a zároveň neoficiálně podával zprávy o všem, co se v KGB dělo, především o jednání předsedy Jurije Andropova, s kterým měl Brežněv komplikovaný vztah. Ciněv měl také pověst člověka náchylného k intrikám.

Zemřel 31. května 1996. Byl pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě.

Vojenské hodnosti

Plukovní komisař (1941); Plukovník (prosinec 1942); Generálmajor (19. dubna 1945); Generálporučík (09. ledna 1957); Generálplukovník (27. října 1967); Armádní generál (13. prosince 1978).

V kultuře V ruském televizním seriálu Brežněv z roku 2005 ztvárnil Georgije Ciněva herec Alexander Filippenko.

Odkazy Reference

Literatura Děgťarev K. SMERŠ.  - M .: Jauza Eksmo, 2009.  - S.  640-641.  - 736  s.  - (Encyklopedie speciálních služeb).  - 4000 výtisků.  ISBN 978-5-699-36775-7. Petrov N. V. Kdo vedl složky státní bezpečnosti. 1941-1954. Příručka. Moskva: Zvenya, 2010. 999 s. P. 900. Mlechin L. M. Jurij Andropov. Poslední naděje režimu. - Moskva: Centerpoligraf, 2008. - 509 s. - ISBN 978-5-9524-3860-6. Bondarenko A. Yu. Vojenská kontrarozvědka: od SMERSH k protiteroristickým operacím. - Moskva: Kuchkovo Pole, 2010. - S. 388.

Kategorie:Muži Kategorie:Narození 5. května Kategorie:Narození v roce 1907 Kategorie:Narození v Dnipru Kategorie:Úmrtí 31. května Kategorie:Úmrtí v roce 1996 Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Armádní generálové Kategorie:Hrdinové socialistické práce (SSSR) Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Řádu Říjnové revoluce Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu práce (SSSR) Kategorie:Sovětští generálové Kategorie:Sovětští politici Kategorie:KGB