Lokomotivy BD řady III, pozdější řady 322.2 ČSD vyrobily lokomotivky Společnosti státních drah a WFL ve Floridsdorfu v letech 1870 až 1873 pro Buštěhradskou dráhu (BEB/BD) k dopravě nákladních vlaků. Poslední z nich dojezdily u ČSD do roku 1949 na místních výkonech.
Vznik a výroba Když byl 4. února 1871 zahájen provoz na 84 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, získala společnost přímé spojení severočeské uhelné pánve s Prahou. Následujícího roku byla otevřena spojka z průmyslového Smíchova do Hostivice a přeskrušnohorský úsek z Chomutova do Saska s přechodovými stanicemi ve Vejprtech a Reitzenhainu. Intenzita nákladní dopravy, především uhelných vlaků, se tak několikanásobně zvýšila, na což BD reagovala nákupem nových vozů a lokomotiv. V letech 1870–1873 pořídila do té doby nejpočetnější sérii nákladních tříspřežek, které označila řadou III a čísly 113–170. Třiapadesát lokomotiv dodala lokomotivka StEG, pěti kusy vypomohla roku 1872 továrna ve Floridsdorfu.
Technické provedení vlevo|náhled|Lokomotiva BD řady III (ČSD 322.2+209.2), rozměrový náčrt Třínápravové stroje na mokrou páru byly typickými reprezentanty Haswellovy konstrukční školy.KOLOMÝ, Radoslav. Haswelovy nákladní lokomotivy StEG kategorie IVs (311.1.ČSD) (1). Svět (velké i malé) železnice, Corona Praha 2013. Roč. XII (2013), čís. 1 (45), s. 37-40. odkaz na vydavatele. ISSN 1213-7219.
Střed kotle měly 1522 mm nad temenem kolejnice při průměru 1265 mm, lokomotiva tak byla nízká. V ležatém kotli bylo 165 žárnic délky 4135 mm, celková výhřevná plocha činila 122 m². Rošt byl na poměry Buštěhradské dráhy, kde se používalo k topení méně kvalitní hnědé uhlí celkem malý, pouze 1,9 m². Tlak páry byl 10 barů. Vpředu na ležatém kotli byl vysoký parní dóm a za ním hrdlo pro plnění kotle za studena. U prvních 12 lokomotiv z roku 1870 byly obě pérové pojišťovací záklopky vede sebe na parním dómu. U dalších sérií zůstala na parním dómu jedna pérová záklopka, druhá byla umístěna před stojatým kotlem ve výfukovém chrániči. Původní rovné komíny se později, při dílenských opravách měnily za baňaté vzoru BD.
Hnací a spřažená dvojkolí byla prostřednictvím domků s třecími ložisky uložena v rozsochách nýtovaného vnějšího rámu. Vypružení dvojkolí bylo jednoduché, s listovými pružinami nad nápravami, bez provahadlování. Parní válce dvojčitého parního stroje byly vně a jejich šoupátkové komory mezi rámem pod dýmnicí. Ojnice poháněly od parního stroje druhé, hnací dvojkolí. Moment na kola přenášely z vnějšku hallské kliky, zatímco Stephensonovy rozvody řídící chod plochých šoupátek byly uvnitř mezi rámem. Parametry parního stroje byly vhodně, až konzervativně zvoleny ve vztahu adhezním možnostem lokomotivy, byly tak odolné ke skluzu.
Jednotlivé výrobní série se mezi sebou mírně lišily délkou zadního převisu, tj. vzdáleností zadního čelníku od osy druhého spřaženého dvojkolí, takže měly různé délky.
Provozně šlo o jednoduché lokomotivy. K doplňování vody byly vybaveny pulsometrem. Mazání parního stroje zabezpečovaly ručně obsluhované kondenzační maznice přímo na válcích. Písečníky byly po dvou umístěny na obou ochozech. Brzdilo se jen ruční brzdou na tendru, pouze lokomotiva III 160 (ČSD 322.245) později dostala jednoduchou sací brzdu pro stroj.
Provoz Buštěhradská dráha nasadila lokomotivy do nákladní dopravy na své kmenové trati, kde po desítky let sloužily převážně v čele většiny uhelných vlaků mezi Chomutovem, Kladnem, Prahou a Kralupami. Na těchto výkonech je začaly nahrazovat až novější stroje řad IIIa (324.3) a IV (412.0) od 90. let 19. století. Nejdříve ustoupily z náročného horského úseku přes Křimov do Saska, kde musely být často nasazovány dvojmo. Lokomotivy byly spojovány s tendry pozdější řady 209.2, případně 111.0.
V roce 1924 převzaly ČSD z původních 58 lokomotiv ještě 54 kusů a označily je řadou 322.2. Byly považovány za zastaralé, nebyly už vesměs v dobrém technickém stavu a také nijak trakčně nevynikaly. Kotel měl větší výkon, než se dal v parním stroji využívat, nebyly tak ani hospodárné. Proto již v témže roce z nich ČSD vyřadily 13 kusů a dalších 10 jich do roku 1938 odprodaly na vlečky. Zbylé byly využívány jen na posunu, a nijak se nemodernizovaly.
K roku 1938 byla většina zbylých strojů 322.2 dislokována v obvodu ředitelství státních drah Brno, kde posunovaly ve výtopnách nebo v dílnách. Po redukci tratí i dopravy po ztrátě pohraničí a Slovenska roku 1939 vyřadily BMB-ČMD jako nadbytečné dalších 10 strojů. Válku ve stavu ČSD přežila ještě desítka strojů. Poslední z nich, 322.237 dojezdila na posunu v dílnách v České Třebové v roce 1949.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související stránky Seznam českých a slovenských lokomotiv Lokomotiva 324.3 Buštěhradská dráha
Literatura Jindřich Bek, Zdeněk Bek: Encyklopedie Železnice: Parní Lokomotivy ČSD, 1. sv. Corona, Praha 1999, ISBN 80-86116-13-1. Helmut Griebl: ČSD-Dampflokomotiven. Teil 2. Verlag Slezak, Wien 1969. Václav Haas: Buštěhradská dráha. ROPID Praha 2024. ISBN 80-110-5645-X.
Externí odkazy
Kategorie:Parní lokomotivy v Československu Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1870 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1873 Kategorie:Lokomotivy StEG Kategorie:Lokomotivy Floridsdorf