Eschatornis („Poslední pták“) je rod dravého nelétavého ptáka z čeledi Phorusrhacidae. Žil na území dnešní Brazílie v období pozdního pleistocénu (asi před 25 tisíciletími).Auler, A. S.; et al. (2006). U-series dating and taphonomy of Quaternary vertebrates from Brazilian caves. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 240 (3–4): 508–522.

Historie a význam

Typový exemplář druhu Eschatornis aterradora nese sbírkové označení MCL-A-1.795 a byl objeven v lokalitě Cástor Cartelle v jeskyni Toca dos Ossos v geologickém souvrství Caatinga na území brazilského státu Bahia. Fosilie má podobu levého tibiotarsu. Původně byla tato kost přisouzena pravěkému zástupci čeledi Cathartidae (kondorovi), později se ale ukázalo, že se nejspíš jednalo o zdaleka nejmladšího známého zástupce čeledi Phorusrhacidae.de Alvarenga, Herculano M. F.; et al. (2008). Pleistovultur nevesi gen. et sp. nov. (Aves: Vulturidae) and the Diversity of Condors and Vultures in the South American Pleistocene. Ameghiniana. 45 (3): 613–618. V roce 2026 brazilský paleontolog Victor Hugo M. Machado a jeho kolegové popsali tuto fosilii jako psilopterinního forusrakida a stanovili pro něj vědecké jméno Eschatornis aterradora. Rodové jméno odkazuje k faktu, že se jedná o zdaleka nejmladší fosilii jakéhokoliv zástupce této čeledi. Druhové znamená "děsivý" a odkazuje k příslušnosti druhu E. aterradora ke skupině těchto nebezpečných ptačích predátorů.Machado, V. H. M.; et al. (2026). A new terror bird (Cariamiformes, Phorusrhacidae) from the Late Pleistocene of Brazil: insights into the last representatives of the family. Papers in Palaeontology. 12 (2): e70080.

Se stářím určeným za pomoci radiometrického datování na 25 326 až 25 733 let před současností je tento forusrakid zdaleka nejmladším známým zástupcem skupiny (druhý nejmladší nález ze státu Uruguay je zhruba o 70 tisíciletí starší) a dokládá také, že tito "hrůzoptáci" přežili přinejmenším na území dnešní Brazílie až do pozdního pleistocénu.Alvarenga, H.; Jones, W.; Rinderknecht, A. (2010). The youngest record of phorusrhacid birds (Aves, Phorusrhacidae) from the late Pleistocene of Uruguay. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie - Abhandlungen. 256 (2): 229–234.

Popis Eschatornis byl velmi malý forusrakid, dosahující hmotnosti pouze kolem 6,1 kg (odhadnuto na základě minimálního obvodu tibiotarsu). Byl tedy mnohem menší a lehčeji stavěný než velcí forusrakidi, jako byl Kelenken nebo Phorusrhacos. Dreyer, L.; Cooper, C.; O'Connor, J. K. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 1-17.

Jednalo se o agilního predátora, lovícího především malé obratlovce. Ty zabíjel buď silnými kopanci nohou nebo silnými ranami svého zakřiveného ostrého zobáku. Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, dokázali tito ptáci běhat rychlostí až kolem 61,3 km/h (17,0 m/s).Hirt, M. R.; et al. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4Blanco, R. E.; Jones, W. W. (2005). Terror birds on the run: a mechanical model to estimate its maximum running speed. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 272 (1574): 1769–1773.

Systematika Eschatornis je rod, spadající do čeledi Phorusrhacidae a dále podčeledi Psilopterinae. Mezi jeho nejbližší příbuzné patřily všechny popsané druhy rodu Psilopterus, dále druhy Mesembriornis milneedwardsi a Procariama simplex. Ještě vzdáleněji příbuzné mu pak byly druhy Kelenken guillermoi, Titanis walleri, Paraphysornis brasiliensis, Devincenzia pozzi, Andalgalornis steulleti, Patagornis marshi, Phorusrhacos longissimus a Physornis fortis.Degrange, F. J.; Eddy, D.; Puerta, P.; Clarke, J. (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology. 93 (6): 1221–1233. V roce 2020 byla publikována odborná práce, která dokládá, že nejbližšími žijícími příbuznými forusracidů jsou dnešní seriemy (společně náležející do skupiny Cariamiformes).Degrange, F. J. (2020). A revision of skull morphology in Phorusrhacidae (Aves, Cariamiformes). Journal of Vertebrate Paleontology. 40 (6): e1848855.

Odkazy

Reference

Literatura Degrange, F. J.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Moreno, F. P., & Mercerat, A. (1891). Catálogo de los pájaros fósiles de la República Argentina conservados en el Museo de La Plata. Taller de Publicaciones del Museo. Rovereto, C. (1914). Los estratos araucanos y sus fósiles. An. del Mus. Nac. Hist. Nat. Buenos Aires. 25. Patterson, B.; Kraglievich, J. L. (1960). Sistemática y nomenclatura de las aves fororracoideas del Plioceno Argentino. Museo municipal de ciencas naturales y tradicional de Mar del Plata. Degrange, F.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Cabrera, Á. (1939). Sobre vertebrados fósiles del Plioceno de Adolfo Alsina (PDF). Revista del Museo de La Plata. 2 (6): 3-35.

Externí odkazy Informace na webu Nova Taxa

Kategorie:Forusracidé Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Organismy žijící v neogénu