Dobrovolnický prapor Muravjov (, ) byla dobrovolnická jednotka zvláštního určení v rámci Zbraní SS složená převážně z bývalých vojáků a nižších velitelů Rudé armády ruské, ukrajinské a běloruské národnosti.
Vznik jednotky
101. prapor Schutzmannschaft Předchůdcem jednotky byl 101. prapor Schutzmannschaft Ukrajinské pomocné policie () zformovaný v únoru (podle jiné verze v červenci) 1942. Skládal se z bývalých sovětských vojáků ruské, ukrajinské a běloruské národnosti. Velitelem praporu byl bývalý důstojník Rudé armády Rostislav (také je uváděno Vjačeslav) Alexandrovič Muravjov (). Prapor vykonával strážní službu na vojensky důležitých komunikacích na okupované Ukrajině v okolí města Starokosťantyniv.
Podmínky a náladu vojáků charakterizuje vyjádření jejich velitele o motivaci ke službě v jednotce:
V červenci 1943 byl prapor převelen do okupovaného Běloruska, kde bojoval proti partyzánům. V březnu 1944 byl vyřazen z policejních struktur. V sestavě kárných jednotek se zúčastnil protipartyzánské operace Svátky jara.
23. prapor Schutzmannschaft SD Prapor byl v červnu–červenci 1944 přeorganizován na 23. prapor Schutzmannschaftu SD (). Následně působil v sestavě 36. granátnické divize SS, s níž se zúčastnil protipartyzánské operace Kormorán. V červenci 1944 byl prapor z důvodu rostoucích dezercí na sovětskou stranu převelen do okupované Francie, kde bojoval proti místním partyzánům. V srpnu 1944 někteří vojáci přeběhli na stranu Spojenců.
Dobrovolnický prapor Muravjov Od 12. září 1944 byla jednotka reorganizována na Dobrovolnický prapor Muravjov, který se stal později součástí 30. granátnické divize SS (2. ruská). Prapor měl v té době 890 mužů. Přestože byl prapor složen z různých národností, jeho velícím jazykem byla ruština.
Jako součást skupiny SS Jihozápad operoval prapor v pohoří Vercors. V létě 1944 zde francouzští odbojáři () vyhlásili tzv. Republiku Vercors (), což vedlo ke kárné operaci prováděné německými silami. V listopadu byl prapor povolán do Říše a v lednu 1945 byl začleněn do 77. granátnického pluku 30. granátnické divize SS (1. běloruská). V důsledku porážek německých vojsk na frontách byla morálka jednotky nízká. Část vojáků byla převelena do 1. divize ROA. Příslušníci jednotky ukončili válku ve spojeneckém zajetí.
Osud velitele jednotky Velitel jednotky Muravjov, bývalý důstojník Rudé armády, se v září 1945 dobrovolně vydal do sovětské zóny. Byl odsouzen k patnácti letům vězení v pracovním táboře. Trest si odpykával ve Vorkutě, kde pracoval v uhelných dolech. Po propuštění žil v Kyjevě a pracoval jako učitel na stavební škole. V roce 1970 byl Rostislav Muravjov odhalen podruhé, kdy vyšlo najevo jeho postavení velitele kárné jednotky. V roce 1971 byl popraven.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Dokumentární snímek Секреты предателя: Как каратель Муравьев скрывался до 1970 года na Youtube.
Kategorie:Jednotky zahraničních dobrovolníků nacistického Německa Kategorie:Dějiny Sovětského svazu během druhé světové války Kategorie:Dějiny ruského vojenství Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1944 Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1945 Kategorie:Kolaborace během druhé světové války Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Východní fronta druhé světové války