Si Šu (, 14. května 1461 – 11. dubna 1527) byl čínský politik v říši Ming. Více než dvě desetiletí sloužil v administrativě různých provincií. V počátcích vlády císaře Ťia-ťinga se postavil na jeho stranu ve velkém sporu o obřady, což mu roku 1524 vyneslo povýšení na ministra obřadů, úřad vykonával téměř tři roky.
Jména Si Šu používal zdvořilostní jméno Wen-tchung () a literární pseudonym Jüan-šan (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-siang ().
Mládí, zkoušky, počátky kariéry Si Šu pocházel ze Suej-ningu v provincii S’-čchuan, narodil se 14. května 1461. Studoval konfucianismus, provinční úřednické zkoušky složil roku 1489 a na jaře následujícího roku uspěl i v metropolitních a palácových zkouškách a získal hodnost ťin-š’.
Po zkouškách byl jmenován okresním správcem v Jü-čchengu a pak v Tchan-čchengu; oba okresy ležely v provincii Šan-tung. Roku 1498 přešel do funkce tajemníka jednoho z odborů ministerstva prací a po dvou letech byl povýšen na zástupce vedoucího odboru na ministerstvu daní.
Roku 1503 město Ťing-tung v S’-čchuanu vážně poškodilo zemětřesení. Náměstek nankingského ministra trestů Fan Jing, vyslaný na místo zhodnotit škody, usoudil, že zemětřesení je vzkazem Nebes, že s’čchuanská provinční administrativa pracuje špatně a navrhl odvolat z funkce 300 vyšších s’čchuanských úředníků. Si Šu protestoval s tím, že Nebesům více než prohřešky lokálních úřadů vadí mnohem závažnější provinění centra za posledních několik let, jmenovitě několikanásobné zvýšení výdajů na provoz paláců a osazenstva Zakázaného města, tisíce nadpočetných důstojníků a vojáků jmenovaných panovníkem, velké množství stavěných chrámů, časté provádění císařských obětí a obřadů a vysílání eunuchů jako osobních císařových zmocněnců do provincií. Císař Chung-č’ na kritiku nereagoval.
Vyšší funkce v provinciích Císař Čeng-te (vládl 1505–1521) po převzetí vlády jmenoval Si Šua pomocníkem vedoucího kontrolního úřadu v provincii Che-nan, roku 1509 byl Si Šu přeložen do provincie Kuej-čou na místo zástupce komisaře pro vzdělávání. V té době byl do Kuej-čou poslán za trest Wang Jang-ming jako vedoucí poštovní stanice a Si Šu ho požádal o vyučování studentů v Kuej-jangu, hlavním městě provincie.Goodrich, s. 524. Roku 1510 byl Si Šu na doporučení ministra státní správy Jang I-čchinga jmenován zástupcem vedoucího provinčního administrativního úřadu v Che-nanu. Krátce poté se stáhl domů kvůli smutku za zemřelého otce.
Po návratu do služby převzal úřad vedoucího kontrolního úřadu v Če-ťiangu, následujícího roku se přesunul do Šan-tungu do úřadu vedoucího provinčního administrativního úřadu zprava (tj. mladšího). Kvůli úmrtí matky opět přerušil výkon služby. Roku 1517 se vrátil do práce jako vedoucí provinčního administrativního úřadu zprava v Jün-nanu, kde mimo jiné potlačil lokální kmenové povstání, a pak vedoucího provinčního administrativního úřadu zleva (tj. staršího) ve Fu-ťienu. Ve Fu-ťienu sloužil v době povstání knížete z Ning v sousední provincii Ťiang-si (roku 1519), k jeho potlačení shromáždil dvacetitisícovou armádu a vyrazil s ní do Ťiang-si, ale Wang Jang-ming povstání zlikvidoval, než se Si Šuova armáda mohla zapojit do bojů.
V červnu 1521 nový císař Ťia-ťing (vládl 1521–1567) jmenoval Si Šua zástupcem vedoucího kontrolního úřadu zprava a velkým koordinátorem (sün-fu) v provincii Chu-kuang. V Chu-kuangu Si Šu řešil následky povodní, likvidoval banditismus a potlačoval korupci. V květnu následujícího roku převzal funkci náměstka nankingského ministra vojenství zprava. Tehdy se v nankingském regionu severně od řeky Jang-c’-ťiang v důsledku rozsáhlých záplav rozmohly epidemie a hrozil hladomor, Si Šu byl pověřen pomocí. Podle jeho slov včasnou distribucí potravin zachránil milión životů.
Zapojení do sporu o obřady V letech 1521–1524 probíhaly ostré diskuze o postavení rodičů císaře Ťia-ťinga a o adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č’, takzvaný velký spor o obřady. Adopci považovali velcí sekretáři v čele s Jang Tching-cheem podporovaní naprostou většinou úřednictva za nutnou podmínku legitimity a legality Ťia-ťingovy vlády, Ťia-ťing se však neméně rozhodně odmítal vzdát vztahu ke svým rodičům. Si Šu souhlasil s císařovým postojem a sestavil memorandum podporující císařovo stanovisko, ale váhal s jeho zasláním ministerstvu obřadů k oficiálnímu posouzení. Memorandum se však dostalo do rukou jiného císařova straníka, Kueje E, pracujícího na nakingském ministerstvu trestů. Kuej E je společně se svým rozborem a memorandem Fang Sien-fua (úředníka ministerstva státní správy) v únoru 1524 zaslal ministerstvu obřadů.Dardess, s. 15–17. Memoranda potěšila panovníka, vyvolala však bouřlivý odpor mezi pekingskými úředníky.
Po rezignaci ministra obřadů Wang Ťüna v dubnu 1524 císař odmítl kandidáty na uvolněné místo navržené ministerstvem státní správy (které dalo císaři na výběr ze dvou náměstků Wang Ťüna) a o své vůli jmenoval ministrem obřadů Si Šua. Jmenování vyvolalo vlnu protestů s tím, že ministři obřadů jsou vybíráni pouze z členů akademie Chan-lin a při jmenování vysokých státních úředníků císař vybírá pouze ze dvou až tří kandidátů navržených ministerstvem státní správy. Odpůrci Si Šua ho v červenci 1524 navíc obvinili z korupce a neschopnosti při řešení hladomoru v nankingském regionu. Si Šu reagoval žádostí o důsledné vyšetření obvinění s tím, že naopak hladomoru zabránil. Nato císař vyslal do postižené oblasti meziresortní vyšetřovací komisi. V dalším prohlášení Si Šu uvedl, že mnoho úředníků se v diskuzi o obřadech bojí postavit většinovému názoru, ačkoliv s ním nesouhlasí.
Spor o obřady vyvrcholil v srpnu 1524 veřejnou demonstrací stovek úředníků před branou audienční haly Zakázaného města. Ťia-ťing však zůstal neochvějný, účastníky protestů tvrdě potrestal a následně dosáhl upravení obřadů a postavení rodičů dle své vůle.Dardess (2016), s. 23–26.
Ministr obřadů Si Šu přijel do Pekingu a převzal ministerstvo obřadů až vyřešení sporu o obřady, v září 1524. Mezitím se v srpnu 1524 vzbouřila pohraniční posádka v Ta-tchungu,Goodrich, s. 892. přičemž rebelující vojáci zabili velkého koordinátora sün-fu Čang Wen-ťina a několik dalších velitelů. Si Šu požadoval zaujetí tvrdého postoje a nekompromisního potlačení povstání proti názoru velkého sekretáře Fej Chunga, který prosazoval smířlivost k povstalcům a potvrzení velitele vybraného rebely. Záležitost vedla k ochlazení vztahů s Fej Chungem. Likvidace nepokojů se protáhla do dubna 1525, kdy byli chyceni a popraveni jejich vůdci. Ještě předtím, koncem roku 1524, Si Šu žádal císaře o svolení k zahájení boje proti korupci v pekingských úřadech. Panovník odmítl s tím, že si nepřeje další silou vynucené změny a chce vládnout v souladu s názvem své éry vlády Ťia-ťing („skvěle a klidně“) v míru a harmonii.Dardess (2016), s. 29.
Na jaře 1525 Si Šu navrhoval povolání Wang Jang-minga do vysokých vládních úřadů s tím, že stávající ministři jsou muži pouze průměrných schopností, obojí císař odmítl. Roku 1526 bylo pod vedením Si Šua dokončeno sestavení Pravdivých záznamů Ču Jou-jüana, Ťia-ťingova otce. Téhož roku se Si Šu v kauze Li Fu-ta (šlo o pekingského lékárníka Čcheng Jina zatčeného v Šan-si roku 1526 a obviněného, že jeho pravé jméno je Li Fu-ta a před čtrnácti lety vedl sektářské povstání v Šen-si; přitom Čcheng Jin a jeho synové se stýkali s císařovým důvěrníkem markýzem Kuo Sünem) postavil za nevinu Kuo Süna, což Si Šuovi vyneslo nařčení z podpory povstalce.Dardess (2016), s. 30. Po různých peripetiích rozhodování v případu císař svěřil skupině svých podpůrců ve sporu obřady (Čang Cchungovi, Kueji E a Fang Sien-fuovi), kteří s jeho souhlasem vyvinili Čcheng Jina. Naopak několik desítek úředníků stavících se za Čcheng Jinovu popravu (ve sporu o obřady vesměs vystupujících proti panovníkovi) bylo potrestáno.Geiss, s. 453–454.Goodrich, s. 68.
Závěr života, literární aktivity, rodina Během roku 1526 se Si Šuovi zhoršilo zdraví, onemocněl a takřka oslepl, proto opakovaně žádal o uvolnění z úřadu. Zemřel 11. dubna 1527.Goodrich, s. 525. Krátce před smrtí byl (už pouze formálně) jmenován velkým sekretářem. Byl poctěn udělením posmrtného jména Wen-siang.
Eseje Si Šua byly vydány ve sbírce Jüan-šan wen-ťi; editoval Cao čchuan č’, v následujícím vydání roku 1544 rozšířenou knihu o lodích a organizaci dopravy na Velkém kanálu.
Jeho mladší bratr Si Čchun (ťin-š’ 1517) sloužil v různých funkcích v provinciích i centrálních úřadech, naposled začátkem 30. let jako náměstek ministra obřadů a pak náměstek ministra státní správy. Další mladší bratr Si Čuan (ťin-š’ 1514) dosáhl pozice tajemníka úřadu dohledu.
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Mingští politici Kategorie:Ministři obřadů Kategorie:Koordinátoři a guvernéři sün-fu Kategorie:Narození v S’-čchuanu Kategorie:Narození v roce 1461 Kategorie:Narození 14. května Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Úmrtí v roce 1527 Kategorie:Úmrtí 11. dubna Kategorie:Muži