Velké oči () je americký životopisný dramatický film z roku 2014, který režíroval Tim Burton. Scénář napsali Scott Alexander a Larry Karaszewski. V hlavních rolích se představili Amy Adams a Christoph Waltz. Film vypráví o vztahu americké umělkyně Margaret Keanové a jejího druhého manžela Waltera Keanea, který si v 50. a 60. letech 20. století připsal zásluhy za Margaretiny fenomenálně populární obrazy lidí s velkýma očima.
Film měl světovou premiéru v New Yorku 15. prosince 2014, a ve Spojených státech jej uvedla společnost The Weinstein Company 25. prosince 2014 Setkal se s obecně příznivými recenzemi, přičemž zvláštní pochvalu dostaly herecké výkony Adams a Waltze. V kinech si vedl poměrně dobře, celosvětově vydělal 29 milionů dolarů při rozpočtu 10 milionů dolarů. Adams získala cenu Zlatý glóbus za nejlepší herečku – komedii nebo muzikál a byla nominována na cenu BAFTA za nejlepší herečku v hlavní roli. Waltz byl za svůj výkon také nominován na Zlatý glóbus a Lana Del Rey získala nominaci na Zlatý glóbus za titulní píseň filmu „Big Eyes“.
Děj filmu V roce 1958 Margaret Ulbrichová opouští svého tehdejšího manžela Franka a bere svou malou dceru Jane do North Beach v San Franciscu, kde získá práci malováním ilustrací v továrně na nábytek. Během portrétování na venkovní umělecké výstavě se setkává s Walterem Keanem, který prodává obrazy pařížských pouličních scén, ale vydělává si na realitách. Brzy se z nich stanou blízkí přátelé. Margaret je zoufalá, když její bývalý manžel, Janin otec, požádá o péči o Jane v rámci rozvodového vyrovnání. Walter ji požádá o ruku a oni se vezmou a stráví líbánky na Havaji. Ona si Jane ponechává v péči.
Walterovi se nepodaří dostat své ani Margaretiny obrazy do galerie výtvarného umění, a tak přesvědčí Enrica Banducciho, majitele populárního jazzového klubu, aby mu pronajal nějaký prostor na zdi k vystavení jejich děl. Je frustrovaný, když se určený prostor nachází vzadu u koupelen. Pohádá se s Banduccim a prostrčí mužovu hlavu jedním z Margaretiných pláten. Toto se stane titulní stránkou místních novin, které zaplní klub lidmi zvědavými vidět umění, které donutilo dospělé muže prát se. Dick Nolan, novinář v oblasti drbů o celebritách, se chce o uměleckém díle dozvědět více, ale poté se ho ptá na Margaretiny obrazy mladých dívek s velkýma očima. Walter s tímto nedorozuměním souhlasí a nevysvětluje, že se jedná o Margaretiny výtvory. Poté Margaretě ukáže, kolik peněz vydělal prodejem jejích děl, a navrhne, aby se spojili, ona by zůstala doma a on by si připsal zásluhy a staral se o reklamu a prodej.
Walter si otevře vlastní galerii, kde prodává Margaretino umění, a nakonec přijde s nápadem na výrobu levných reprodukcí Margaretiných děl, které se prodávají ve velkém množství. Rodina se stěhuje do sídla. Walter tráví čas s celebritami, zatímco Margareta je uvězněna doma a cítí se stále více izolovaná. Dokonce donutí Margaretu lhát Jane o tom, kdo obrazy maluje.
Jednoho dne najde bednu plnou obrazů pařížských pouličních scén, všechny podepsané „S. CENIC“. Uvědomí si, že Waltera nikdy ve skutečnosti neviděla malovat, a zjistí, že přemalovával jméno původního umělce a prohlašoval tyto obrazy za své. Když je konfrontován, říká, že vždycky chtěl být umělcem, ale nikdy neměl talent.
Zklamaná Margaret naznačuje, že ztrácí zájem pokračovat v této lsti, a tak Walter vyhrožuje, že ji nechá zabít. Později jí vypráví o svém plánu vystavit obraz na nadcházející světové výstavě v New Yorku a požaduje, aby Margaret namalovala její „mistrovské dílo“. Jane se vplíží do ateliéru, když Margaret pracuje na obrovském obraze „Tomorrow Forever“, a říká, že už věděla, že Margaret je ve skutečnosti umělkyní.
Na večírku se Walter rozzlobí poté, co si přečte sžíravou recenzi Johna Canadaye na „Tomorrow Forever“, která vede výstavu k tomu, aby obraz nevystavila, a konfrontuje kritika. Doma opile obviní Margaret z neúspěchu obrazu a začne být násilná. Spolu se svou dcerou uteče a obě je zamkne v ateliéru ve snaze vyhnout se nebezpečí. Poté po ní a Jane začne házet zapálené zápalky klíčovou dírkou ateliéru. Zatímco on pokračuje v házení zapálených zápalek a málem zapálí dům, podaří se Margaret i Jane uprchnout, vzít si auto a odjet z domova.
O rok později se Margaret a Jane usadily v Honolulu na Havaji. Walter říká, že Margaret poskytne rozvod, pouze pokud podepíše práva na každý obraz a natočí dalších 100. Margaret zpočátku souhlasí, ale její rostoucí zájem o Svědky Jehovovy ji přesvědčí o důležitosti poctivosti. Nakonec podepíše várku obrazů svým vlastním jménem. Později v havajském rozhlasovém pořadu odhalí, že je skutečnou umělkyní, která stojí za obrazy „velkých očí“, což se dostane do celostátních zpráv. Nolan zveřejní Walterova tvrzení, že Margaret trpí bludnými myšlenkami. Na Janin návrh Margaret zažaluje Walterovy i Nolanovy noviny za pomluvu a urážku na cti.
U soudu soudce okamžitě zamítne žalobu na pomluvu proti novinám a Walter se musí proti pomluvě bránit sám. Zpacká svou obhajobu, dokonce u soudu napodobuje to, co zjistil ze sledování epizod Perryho Masona v televizi. Když se soudce pustí do křížového výslechu sám sebe jako svědka, soudce to už omrzí a nařídí Margaret i Walterovi, aby u soudu vytvořili obraz, který by dokázal, kdo je skutečným umělcem. Zatímco Margaret maluje soustavně, Walter otálí, než prohlásí, že ho ruka bolí příliš, aby držel štětec. Margaret soudní spor vyhraje a jeden fanoušek ji požádá, aby podepsala Walterovu knihu s motivem konferenčního stolku.
Textový epilog odhaluje, že Walter, přestože trval na tom, že je skutečným umělcem, nikdy nenapsal další obraz a zemřel bez peněz, zatímco Margaret se znovu vdala, přestěhovala se zpět do San Francisca a otevřela novou galerii.
Reference
Kategorie:Americké filmy Kategorie:Filmy podle skutečných událostí Kategorie:Filmy z roku 2014 Kategorie:Filmy s hudbou Dannyho Elfmana