Nzinga (také Nžinga nebo Žinga), později křtěná Nzinga Ana de Sousa Mbande, (cca 1583 – 17. prosince 1663) byla královna Ndonžského a Matambského království, která se nacházela na území dnešní severní Angoly.
Narodila se do panovnické rodiny a od dětství byla vychovávána pro vládu a získala také vojenský výcvik. Krátce před její vládou vypukl konflikt s Portugalskou říší, která rozšiřovala svůj vliv v jihozápadní Africe a rozvíjela obchod s otroky. Na ndonžský trůn usedla po smrti svého bratra v roce 1624. Jen o dva roky později jí Portugalci vyhlásili válku. V roce 1628 byla nucena uprchnout do exilu. V něm se provdala za náčelníka nájemních bojovníků známých jako Imbangala. S jeho pomocí dobyla v letech 1631 až 1635 Matambské království. V roce 1641 uzavřela dohodu s Nizozemskou západoindickou společností a společně se postavili Portugalcům. Nzinga takto do roku 1644 získala zpět většinu území Ndonžského království. V roce 1648 však Nizozemci region opustili a Portugalci opět dobyli Luandu. V roce 1656 obě strany konfliktu uzavřely mírovou dohodu.
Život Mládí a diplomatické aktivity Nzinga se narodila přibližně kolem roku 1583 do vládnoucí rodiny Ndonžského království etnika Ambunduů. Jejím otcem byl pozdější ngolo (tj. král) Kilombo. Její matkou byla Kengela ka Nkombe, králova manželka-otrokyně a konkubína. Měla bratra Mbandiho, který byl prvním v nástupnické linii. Přesto ji její otec dopřál vojenský výcvik, neboť si přál, aby bojovala po jeho boku. Otec ji s sebou bral na válečné porady a doprovázela ho i při důležitých rituálech. Současně byla vzdělávána portugalskými misionáři, kteří ji naučili portugalštinu.
Od druhé poloviny 16. století probíhal konflikt mezi Ndonžským královstvím a Portugalskou říší. Portugalci do regionu poprvé připluli v roce 1575, kdy zde založili přístav a obchodní stanici Luandu, a to s pomocí Konžského království, které bylo severním sousedem a rivalem Ndonžského království. Po krátkém období míru se rozhořel vojenský konflikt. Do deseti let Portugalci dobyli většinu Ndonžského království, pálili vesnice a odvlekli tisíce až desetitisíce lidí do otroctví. Postup Portugalců diskreditoval váženost krále a řada příslušníků nobility (sobas) mu odmítla platit tribut. Otec Nzingy, Kilombo, se stal králem v roce 1593, v době, kdy bylo království zničené válkou a většina území byla pod nadvládou Portugalců. V roce 1607 navíc království napadli Imbangala, bojovné kmeny, které na území loupily a chytaly lidi na prodej do otroctví. Některé z nich si Portugalci najímali jako žoldnéře.
V roce 1617 se její bratr Mbandi stal králem. Počátek své vlády zahájil vyvražděním řady soupeřů, kteří vznášeli nárok na trůn. Nzingu ušetřil, ale nechal zabít jejího syna a ji i své další své sestry nechal sterilizovat. Mbandi pokračoval ve válce s Portugalci, ale nedosahoval výraznějších úspěchů. V roce 1621 proto požádal svou sestru Nzingu, aby vedla diplomatickou delegaci, která v Luandě bude jednat jménem krále s Portugalci. Nzinga, která plynule hovořila portugalsky, souhlasila. Nzinga Portugalcům nabídla ukončení bojů, povolení provozovat obchod s otroky a navrácení uprchlých otroků. Výměnou požadovala, aby se Portugalci stáhli z území království a nepožadovali tribut. Jako důkaz ochoty spolupracovat s Portugalci nabídla, že se nechá veřejně pokřtít. Takto přijala jméno Ana de Sousa. V roce 1622 se vrátila s podepsanou mírovou smlouvu.
Krátce po uzavření míru s Portugalci se ale obnovil konflikt s kmeny Imbangala, které oslabené království dobyly, a král uprchl do exilu. Již v roce 1623 ovšem znovudobyl královské město Kabasu. Portugalci nabídli králi vojenskou pomoc, ale pouze, pokud se nechá pokřtít. Nzinga ovšem svého bratra varovala, že křest pobouří jeho tradicionalistické podporovatele. Mbandi odmítl a Portugalci se rozhodli pohrozit vypovězením mírové dohody. Všeobecný tlak vedl krále k postupnému předávání funkcí sestře.
Nástup na trůn a válka s Portugalci Mbandi zemřel v roce 1624 za nevyjasněných okolností. Před svou smrtí určil za svého následovníka právě Nzingu. Obdobně jako její bratr, i ona konsolidovala svou moc tak, že nechala zabít své oponenty, včetně svého synovce. Přesto bylo její právo na vládu nadále zpochybňováno. Nzinga se proto rozhodla posílit vazby s Portugalci, se kterými chtěla dokončit mírovou dohodu, kterou vyjednala v roce 1621. Nicméně portugalský guvernér začal nově trvat na tom, aby se Nzinga stala vazalem portugalského krále a platila tribut, což ona odmítala. Nzinga na porušení dohody reagovala tím, že vyslala několik poslů, aby povzbuzovali otroky k útěku od Portugalců. Narušování ekonomických zájmů Portugalců a některých příslušníků ndonžské nobility, ale vedlo k jejich spojení proti královně. Portugalci zašli tak daleko, že v roce 1625 uznali za krále Ndonžského království vzpurného šlechtice Kiluanjeho a v roce 1626 vyhlásili království válku.
Na začátku války zaznamenali Portugalci rychlý postup. V prvních bitvách byla Nzinga poražena a uprchla se zbytky bojovníků na sever území. Portugalci je nepronásledovali, protože jim šlo spíše o získání otroků, než o válečné vítězství. Krátce poté ovšem jejich nastrčený král Kiluanje zemřel na neštovice. Místo něj uznali za krále dalšího vzpurného šlechtice Hariho. Ndonžský lid a řada šlechticů ho ale vnímala jako portugalskou loutku, což je přivedlo k podpoře Nzingy. V listopadu 1627 se Nzinga znovu pokusila vyjednat s Portugalci mír. Jako projev dobré vůle za nimi vyslala diplomatickou delegaci se 400 otroky, které dávala Portugalcům darem. Současně byla ochotná se stát vazalem, pokud Portugalci uznají její vládu. Portugalci ovšem nabídku odmítli a členy delegace popravili. V roce 1628 musela uprchnout z území království.
V exilu se spojila s Kasanjem, vůdcem jednoho z bojovných kmenů Imbangala, který se dříve účastnil vpádu do Ndonžského království. Kasanje jí nabídl armádu, ale podmínil to sňatkem a přijetím jeho kultury (která byla v jistých rituálech brutální a během válek i kanibalistická). Nzinga souhlasila, ale vlastní kutlurní tradice se nikdy zcela nevzdala. Od roku 1631 vedla partyzánskou válku proti Portugalcům. Vedle toho během let 1631 až 1635 napadla a dobyla Matambské království. Coby královna Matambského království se zaměřila na obchod s otroky, aby získala dostatek prostředků na vedení války s Portugalci a současně snížila jejich zisky v tomto odvětví. Nzinga přijala titul odpovídající králi (nikoli královně), nosila tradičně mužské oděvy a nutila své mužské palácové otroky nosit ženské oblečení.
Postupně rozšiřovala svůj vliv a dobývala území kolem řeky Kwango. Současně uzavřela dohody na severu území s Konžským královstvím a s Nizozemci, kteří se začali v regionu pohybovat. Nizozemské západoindické společnosti prodávala až 13 tisíc otroků ročně. Příležitostně posílala nabídky míru Portugalcům, kteří je odmítali. Nzinga navíc odmítala návrat ke křesťanství, přičemž ale popírala, že by se kdy účastnila kanibalistických rituálů.
V roce 1641 Nizozemci a Konžské království dobyli od Portugalců Luandu. Nzinga se nadále orientovala na Nizozemce, aby mohla uplatnit svůj nárok na ndonžský trůn. Nizozemci souhlasili s utvořením vojenské aliance proti Portugalcům. Vytlačovaní Portugalci jí následně zaslali nabídku míru, ale tentokrát to byla Nzinga, kdo odmítl. Mezi lety 1641 až 1644 dobyla většinu dřívějšího území Ndonžského království. Úspěchy ale vedly k další územní rozpínavosti. Nzinga se pokusila dobýt části území Konžského území, což ale popudilo Nizozemce, kteří měli uzavřenou vojenskou alianci s oběma královstvími. Ti následně vyjednali příměří.
V dalších letech Nzinga pokračovala ve vedení bitev proti Portugalcům. V některých vyhrála, v jiných prohrála. Portugalci byli postupně zatlačeni do pevnosti v Massanganu, ve které se ale udrželi. V roce 1648 dorazily Portugalcům posily a znovu dobyli Luandu. Vyčerpaní Nizozemci souhlasili s mírovou dohodou a tamní region opustili. Nzinga se stáhla do vnitrozemí, které se jí poté dařilo bránit.
Uzavření míru a poslední léta vlády Příchod roku 1650 znamenal, že Nzinga s Portugalci válčila již dvacet pět let a obě strany byly již značně vyčerpané. Portugalci navíc právě vedli válku se Španělskem. Proto zahájili mírové rozhovory, které vyvrcholily v roce 1656. Podle dohody měla Portugalcům připadnout západní pobřežní území, přičemž novou hranicí byla řeka Lucala. Součástí dohody byla ujednání o obchodu s otroky, ze kterého měly těžit obě strany.
V posledních letech své vlády se snažila obnovit své válkou zničené království, nicméně perspektivnější jí připadalo zaměřit se na Matambské království, které přinášelo stabilní zisky a politický vliv. Navázala kontakt s dalšími evropskými vládci s cílem mezinárodně uznat nezávislost Matambského království coby křesťanského státu. Po ukončení války změnila své vystupování, oblékání i priority. Z válečného režimu se začala soustředit na posilování vzdělanosti a obchodu. Zavrhla kulturu Imbangala a nakonec se znovu provdala, tentokrát v křesťanském sňatku. Její vliv přiměl část nobility ke konverzi ke křesťanství. Jako svou nástupkyni jmenovala svou sestru Kambu, křtěnou jménem Barbara, od čehož si slibovala pokračování své politiky. V říjnu 1663 Nzinga dostala infekční nemoc, které v prosinci téhož roku podlehla. Na trůn po ní usedla Kambu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1583 Kategorie:Úmrtí v roce 1663 Kategorie:Královny Kategorie:Ženy 17. století Kategorie:Ženy