Josef Hanesch (28. září 1912 Miškovec – 3. prosince 1995 Třeboň) byl český historik, archivář a odborník na dějiny rodu Schwarzenbergů.
Životopis Narodil se 28. září 1912 v Miškovci v rodině slovenského řemeslníka Aloise Hanesche z Nitrianskeho Pravna a jeho české manželky Markéty Novákové. V roce 1917 se rodina přestěhovala do Košic, kde Josef Hanesch vystudoval československé státní reálné gymnázium a v roce 1931 maturoval. Po maturitě pracoval jako domácí a později výpomocný učitel na obecné škole.
V roce 1933 odešel do Prahy, kde na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filozofii a francouzštinu. Současně si rozšiřoval jazykové znalosti a ovládal němčinu, latinu, italštinu i maďarštinu. V roce 1938 na doporučení knížete Karla Schwarzenberga nastoupil jako archivář do zámeckého archivu v Orlíku nad Vltavou.
Kromě vlastní archivní práce vyhledával prameny pro historické studie Karla Schwarzenberga a podílel se na odborném zpracování rozsáhlých rodových fondů. Na Schwarzenbergův podnět pomáhal ukládat do bezpečí archivní a muzejní sbírky ohrožené bombardováním za druhé světové války. Na Orlík, Zvíkov a do Čimelic byly převezeny části fondů ministerstev, pražských matrik, sbírek Národního muzea i další cenné dokumenty. Hanesch se rovněž zasloužil o záchranu archivu česko-rakouského velkopřevorství maltézských rytířů.
Po skončení války dokončil vysokoškolská studia a získal aprobaci středoškolského profesora. Přesto zůstal u archivnictví. Po únoru 1948, kdy Schwarzenbergové odešli do exilu a archiv převzal stát, se stal vedoucím orlického archivu. Po reorganizaci archivní správy byl Zemědělsko-lesnický archiv v Orlíku v roce 1959 přestěhován do Státního oblastního archivu v Třeboni, kde Hanesch působil až do odchodu do důchodu v roce 1979. V letech 1971 až 1974 vedl II. oddělení archivu a s institucí spolupracoval i po penzionování až do roku 1990.
Zabýval se především archivy rodu Schwarzenbergů, Buquoyů a Černínů, fondy vyšebrodského cisterciáckého kláštera či velkostatku Orlík nad Vltavou. Jeho životním dílem se stalo mnohasvazkové zpracování rodinného archivu schwarzenberské sekundogenitury, které dodnes patří k základním pomůckám historického výzkumu. Podílel se také na vydání několikasvazkového průvodce jihočeskými archivními fondy Státní archiv v Třeboni. Z archivních pramenů čerpal i pro vlastní historické studie věnované hospodářským dějinám schwarzenberských velkostatků a regionální historii jižních Čech. Podílel se například na publikaci Orlík, státní hrad a okolí (1956).
Největší badatelskou pozornost však věnoval období napoleonských válek a osobnosti knížete Karla Filipa Schwarzenberga, jednoho z vojevůdců habsburské monarchie. Zpracoval dva rozsáhlé katalogy dokumentů vztahujících se k Napoleonovu tažení do Ruska a k osvobozovacím válkám let 1813 až 1815. Přispěl také do kolektivní publikace Napoleon a srdce Evropy (1971). Jeho dílo, monografie Karel I. Filip kníže Schwarzenberg. Polní maršál, vyšlo až posmrtně v roce 2004.
Za svou celoživotní práci byl roku 1979 oceněn titulem zasloužilý pracovník archivnictví a o rok později obdržel medaili za dlouholetou odbornou činnost. Byl ženatý s Jiřinou Bayernheimerovou a měl dvě dcery, Jiřinu a Jindru. Zemřel 3. prosince 1995 v Třeboni ve věku 83 let.
Reference
Kategorie:Čeští archiváři Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození 28. září Kategorie:Narození v Miskolci Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 3. prosince Kategorie:Úmrtí v Třeboni Kategorie:Muži