Edward Hincks (19. srpna 1792 Cork – 3. prosince 1866 Killyleagh) byl irský duchovní, egyptolog a asyrolog známý svým rozluštěním klínového písma.

Životopis Edward Hincks se narodil v irském Corku (Corcaigh) v rodině presbyteriánského kazatele, orientalisty a přírodovědce reverenda Thomase Dixe Hinckse (1767–1857) jako nejstarší z osmi sourozenců. Základní vzdělání obdržel doma od svého otce a na Midleton College v Corku. V roce 1807 vstoupil jako patnáctiletý na dublinskou Trinity College, kde roku 1812 získal zlatou medaili za matematiku. Rok na to byl zvolen členem koleje a o čtyři roky později získal magisterský titul Master of Arts. V roce 1819 byl jmenován farářem v Ardtrea v hrabství Tyrone v provincii Ulster. Přestože se jednalo o velmi ceněnou farnost, byla pro mladého svobodného muže příliš izolovaná. Proto roku 1826 na tuto pozici rezignoval a přijal místo na faře v Killyleaghu v hrabství Down. Tento úřad zastával až do konce svého života.

Vzhledem k nenáročné povaze svých duchovních povinností měl dostatek času věnovat se starověkým jazykům. Zpočátku se zajímal o egyptské hieroglyfy. Francouzskému egyptologovi Jean-Françoisovi Champollionovi se sice roku 1823 podařilo pomocí Rosettské desky toto záhadné písmo rozluštit, ale Hincks učinil řadu vlastních objevů, díky nimž se zařadil mezi autority starověké filologie.

náhled|250px|Pamětní deska Edwarda Hinckse v Killyleaghu v hrabství Down Ve 30. letech 19. století se Hincks zaměřil na staroperské klínové písmo, které achaimenovští císaři používali pro monumentální nápisy ve vlastním jazyce. Nezávisle na předním orientalistovi té doby, siru Henrym Rawlinsonovi odvodil Hincks v podstatě slabikovou povahu tohoto písma a hodnoty perských samohlásek.

V roce 1835 dohlížel na rozbalení mumifikovaného těla Egypťanky Takabuti v Belfastské přírodovědné společnosti. Rozluštil hieroglyfy, jež odhalily, že šlo o paní z významného rodu.

V letech 1839 a 1846 publikoval Edward Hincks stať o staroegyptské chronologii, v níž ztotožnil faraona Thutmose III., jehož, kněz a historik Manehto (asi 305–241 př. n. l.) nazýval Memfres, s Menofrésem, o kterém Theón z Alexandrie (asi 335 – 405 n. l.) tvrdil, že vládl na začátku egyptského Velkého roku – odkaz na to, co je známo jako „Menofreova éra“.

Úspěchy Největším Hincksovým úspěchem bylo rozluštění akkadského klínového písma, starověkého jazyka a písma Babylónu a Asýrie. Avšak nebýt šťastného nálezu v roce 1842 jeho pozornost by relativně nová témata asyrologie možná nikdy neupoutala. Během toho roku odkryl francouzský archeolog Paul Émile Botta (1802–1870) pozůstatky starověkého města Ninive, jež bylo hlavním městem Asýrie. Mezi poklady, které Botta a jeho nástupci, včetně Austena Henryho Layarda, s nímž si Hincks dopisoval, vykopali, patřila slavná Aššurbanipalova knihovna, královský archiv, který čítal desítky tisíc vypálených hliněných tabulek, jež byly popsány podivným nečitelným klínovým písmem. Rozhodující roli při rozluštění tohoto písma sehráli tři muži: Edward Hincks, Henry Rawlinson (1810–1895) a německý učenec Jules Oppert.

Hincks pochopil, že klínové písmo vynalezla jedna z nejstarších civilizací Mezopotámie, kterou Oppert později identifikoval jako Sumer. Toto zjištění jej pak odkázalo na pozdější státy, jako jsou Babylón, Asýrie a Elam. V roce 1848 mu byla za zásluhy udělena Cunninghamova medaile Královské irské akademie.

Do roku 1850 dospěl Hincks k několika důležitým závěrům ohledně povahy asyrsko-babylonského klínového písma. Věřil, že písmo je v podstatě slabikové a zahrnuje jak otevřené slabiky (např. „ki“) tak složitější uzavřené slabiky (např. „mur“). Zjistil rovněž, že klínové znaky jsou „polyfonní“, což znamenalo, že jeden znak lze číst několika různými způsoby v závislosti na kontextu, v němž se vyskytuje. Mezitím rozpoznal velké množství determinativ či taxogramů a správně stanovil jejich výklad. Ne všichni však byli přesvědčeni tvrzeními, jež Hincks a jeho kolegové pronášeli. Někteří filologové dokonce naznačovali, že si více výkladů znaků vymýšlejí, aby vyhovovaly jejich překladům. Roku 1857 proto všestranný anglický orientalista William Fox Talbot navrhl, aby byl nerozluštěný klínopisný text dán několika různým asyrologům k překladu. Pokud nezávisle na sobě vytvoří podobné překlady, jistě to rozptýlí pochybnosti kolem jejich tvrzení. Shodou okolností byla tzv. „svatá trojice klínového písma“, Hincks, Rawlinson a Oppert, toho roku v Londýně. Tajemník Královské asijské společnosti Edwin Norris (1795–1872) proto každému z nich včetně Williama Foxe Talbota předal kopii nedávno objeveného nápisu z období vlády asyrského císaře Tiglatpilesara I. Současně byla sestavena porota odborníků, kteří měli výsledné překlady prozkoumat a posoudit jejich přesnost. Překlady těchto čtyř učenců se ve všech podstatných bodech značně shodovaly. Samozřejmě se objevily drobné nesrovnalosti. V asyrologii nepříliš zkušený Talbot udělal řadu chyb a Oppertův překlad obsahoval vzhledem k jeho slabší znalosti angličtiny několik pochybných pasáží. Avšak Hincksova a Rawlinsonova verze byly prakticky totožné. Porotu tento výsledek uspokojil a rozluštění klínového písma bylo shledáno jako „hotová věc“.

Reverend Edward Hincks věnoval zbytek svého života studiu klínového písma. Zemřel na své faře v Killyleaghu 3. prosince 1866 ve věku 74 let. Zanechal po sobě manželku a čtyři dcery.

Odkazy Poznámky

Reference

Kategorie:Narození v roce 1792 Kategorie:Úmrtí v roce 1866 Kategorie:Absolventi vysokých škol v Irsku Kategorie:Asyriologové Kategorie:Egyptologové Kategorie:Orientalisté Kategorie:Nositelé Pour le Mérite Kategorie:Lingvisté Kategorie:Muži