Trest smrti v Lesothu je legální forma trestu. V zemi sice neexistuje oficiální moratorium na trest smrti, ale od 90. let 20. století nebyla v zemi vykonána žádná poprava, a proto je země de facto považována za abolicionistickou.
Zákonná ustanovení Lesothský zákon o trestu smrti považuje trest smrti za mandatorní v případech hrdelních zločinů, pokud neexistují polehčující okolnosti. Soudci však čím dál méně často vynášejí nejvyšší rozsudky. Stejně tak vzácné je, aby odvolací soudy vynesené rozsudky smrti potvrdily. V roce 2021 byly v zemi pouze dvě osoby čekající v cele smrti.
Ačkoliv Lesotho de facto zavedlo abolicionismus, země není signatářem ani smluvní stranou žádného z protokolů OSN, které by znamenaly pro zemi závazek ke zrušení trestu smrti. Není signatářem ani Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ani Druhého opčního protokolu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Během rezoluce OSN o trestu smrti se Lesotho zdrželo hlasování. Lesotho se také zdrželo hlasování o všech čtyřech rezolucích Valného shromáždění OSN o globálním moratoriu na používání trestu smrti a odmítlo doporučení Rady OSN pro lidská práva formalizovat moratorium na trest smrti, zrušit trest smrti nebo změnit své zákony o trestu smrti.
Jediným legálním způsobem popravy je v Lesothu oběšení. Lesotho však nemá oficiálního profesionálního kata. Během posledních poprav si úřady najímaly kata ze zahraničí.Owori, Moses O.A. "The Death Penalty in Lesotho: The Law and Practice" Dostupné v archivu
Všechny rozsudky smrti vynesené v Lesothu podléhají automatickému odvolacímu řízení. Rozsudky vynáší Nejvyšší soud, po kterém je přezkoumává Odvolací soud. V Lesothu je extrémně vzácné, aby rozsudek smrti obstál v odvolacím řízení.
Historie
Před ziskem nezávislosti Jedním z významných příkladů vykonání trestu smrti v Lesothu v době britské koloniální správy je případ z roku 1948. Tehdy byli za diretlo, tedy vraždu muže jménem Meleke Ntai, ke které došlo 4. března 1948. Muž byl utopen, aby z něho mohly být získány části jeho těla k rituálním účelmům. K trestu smrti byli 15. listopadu 1948 odsouzeni hlavní náčelník Phamongu Bereng Griffith Lerotholi a náčelník Mamathe v Berea Gabasheane Masupha. Oba byli oběšeni za úsvitu 3. srpna 1949 ve věznici v Maseru v tehdejším Basutolandu. Při spáchání vraždy náčelníkům pomáhalo několik kompliců, z nichž někteří byli také popraveni.
Velmi medializované popravy náčelníků Lerotholiho a Masuphy, dvou vysoce postavených úředníků, měly být odstrašujícím příkladem, který měl ostatní odradit od páchání podobných zločinů. Přesto k podobným zločinům i nadále docházelo, i když v menší míře.
Další případ trestu smrti v Lesothu před ziskem nezávislosti se odehrál v 50. letech 20. století, kdy byl k trestu smrti v listopadu 1953 odsouzen další prominentní náčelník se svým komplicem za vraždu muže jménem Makotomane Mokale. Motivem bylo získat části lidského těla pro tradiční medicínu.
Dne 9. února 1962 skupina osmi lidí (čtyř mužů a čtyř žen) unesla z domova dvouletou dívku a dva týdny ji držela v jiné vesnici, kde ji před zavražděním mučili. Motivem byla opět tradiční medicína používající části lidského těla. Všichni účastníci, Tsiu Lethola, Mookameli Lethola, Matsoana Lethola, Masaemone Lethola, Mapholo Lethola, Thebethe Mahaliza, Mamolieki Mahalika a Malethola Lethola, byli zatčeni a postaveni před soud. Dne 5. března 1963 přinesly noviny Basutoland News zprávu, že všichni byli dne 8. února 1963 Vrchním soudem v Maseru odsouzeni k trestu smrti. Odvolací soud v červnu téhož roku rozsudky potvrdil. Není však jasné jestli a kdy byly popravy vykonány.
Po zisku nezávislosti Lesotho ve správě pro Radu OSN pro lidská práva uvedlo, že poslední poprava, kterou vykonalo, se odehrála v roce 1995."The Right to Life and Death Penalty". The Sunday Express. 7 November 2009. Popraveným mužem byl Veddie Nkosi (také známý jako Sello Nkosi, nebo Veddie Sello Nkosi). Krátce před popravou tvrdil, že je ve skutečnosti zambijský státní příslušníkem a jmenuje se Edward Donald Nduba. Tomuto muži bylo mezi třiceti a čtyřiceti lety a byl usvědčen z vraždy ženy jménem Makamohelo Tsola. Tu zabil během vloupání do jejího domu poblíž Meseru, kde ji před vraždou okradl a znásilnil. Nkosiho trest smrti dne 16. července 1993 potvrdil Odvolací soud a Nkosi byl 25. listopadu 1995 oběšen. Při předchozích popravách využilo Lesotho služeb kata ze sousední Jihoafrické republiky, ale v tomto případě si najali kata ze Zimbabwe. Přítomen byl i druhý kat, který měl poskytnout tomu prvnímu "morální podporu". Svědkyně popravy uvedla, že byla scénou natolik rozrušena, že to poznamenalo kvalitu jejího spánku.
V roce 2003 zákon o sexuálních deliktech zařadil na seznam hrdelních trestných činů znásilnění osobou, která si je vědoma své nákazy HIV. Rozhodnutí povolující trest smrti za tento trestný čin však bylo v roce 2022 upraveno poté, co ústavní senát Vrchního soudu Lesotha jej prohlásil za protiústavní. Rozhodnutí Vrchního soudu následovalo po odsouzení nejmenovaného obžalovaného za spáchání sexuálního trestného činu, který si byl vědom své nákazy. Soud prvního stupně obžalovaného předal Vrchnímu soudu, neboť neměl pravomoc uložit trest smrti a takový trest byl v danou dobu za tento trestný čin mandatorní. Právník obžalovaného napadl ústavnost zákona s odůvodněním, že porušuje lesothskou ústavu a její záruky "práva na život, svobodu od nelidského zacházení, respektování soukromého života, spravedlivý proces, svobodu od diskriminace a rovnost před zákonem a stejnou ochranu zákona". Když Nejvyšší soud Lesotha prohlásil zákon za protiústavní, zcela neodstranil trest smrti jako možnost trestu, ale trest smrti nebyl nadále mandatorním trestem. Navíc uvedl, že i soud prvního stupně byl měl mít pravomoc a být schopný uvážit vhodnost trestu v jednotlivých případech.
Odkazy
Reference
Kategorie:Lesothská společnost Lesotho Kategorie:Lesothské právo