Non liquet je latinský právní termín, v doslovném překladu znamenající nejasné. Původně pochází z římského práva.
V právní terminologii se používá ve více významech. Nejčastěji se používá v procesním právu (převážně v civilním právu procesním), kde označuje stav, kdy nějaká skutečnost v rámci dokazování není prokázaná ani vyvrácená. Právo pak určuje soudu, jak má skutečnost, která zůstala ve stavu non liquet posoudit: v civilním a správním řízení rozhodne v neprospěch toho, kdo neunesl důkazní břemeno,Lavický, P., „Soudcovské dotváření pravidel dělení důkazního břemena“, Právník, 2018, č. 4, s. 303–319. Dostupné online. v trestním řízení pak musí rozhodnout ve prospěch obžalovaného, dle zásady in dubio pro reo.
V jiném významu se termín non liquet označuje situaci, kdy právní řád nereguluje konkrétní situaci, tzv. mezeru v právu. V tomto významu se termín non liquet používá spíše v anglofonním světě.Non liquet. In: The Max Planck Encyclopedia of Public International Law [online]. Oxford: Oxford University Press, Dostupné online.
Reference
Kategorie:Latinské právnické výrazy Kategorie:Procesní právo Kategorie:Římské právo