Arnaud Maggs (5. května 1926 – 17. listopadu 2012) byl kanadský umělec a fotograf. Maggs, narozený v Montrealu, je nejznámější svými strohými portréty uspořádanými do mřížkových uspořádání, které ilustrují jeho zájem o systémy identifikace a klasifikace.

Po vyučení a práci grafického designéra se Maggs v 60. letech 20. století věnoval komerční fotografii. Od roku 1967 produkoval editoriální módní magazíny a portréty pro několik kanadských časopisů, jako například Maclean's, Chatelaine, Saturday Night, Canadian Business a Toronto Life. Ve věku 47 let se Maggs rozhodl stát se vizuálním umělcem, který se zaměřil na fotografii a konceptualismus a na věci, jako jsou úmrtní oznámení a visačky dokumentující dětskou práci ve francouzských textilních továrnách.

Díla Maggsovo zkoumání mřížky, portrétování a sběratelství ovlivnilo jeho zkoumání témat, jako jsou systémy a klasifikace, čas, paměť a smrt. Charakteristickými znaky Maggsovy rané tvorby jsou jeho černobílé portréty pořízené zepředu, z boku a zezadu, prezentované v mřížkové formaci. Maggsovo použití mřížky bylo ovlivněno jeho zkušenostmi s grafickým designem a také jeho zájmem o konceptuální umění. Zahrnutím mnoha podobných fotografií do jednoho díla Maggs vyvolal myšlenku trvání a vyzval diváky k porovnání změn v obrazech v čase. Ve své sérii 48 Views (48 pohledů, 1981–1982) použil tento styl mřížky k zobrazení kulturních osobností, včetně Yousufa Karshe, Jane Jacobsové a Michaela Snowa.

Nejznámějšími jeho mřížkovými díly byly mezinárodně uznávané portréty Josepha Beuyse, Joseph Beuys: 100 frontálních pohledů, Düsseldorf, 21.10.80 a Joseph Beuys: 100 profilových pohledů, Düsseldorf, 21.10.80. Snímky, vytvořené v Beuysově domě v Düsseldorfu v roce 1980, se zdají být identické, ale jedná se o 200 různých fotografií Beuyse, jak se pokouší sedět zcela nehybně. Ve stejném roce Maggs vyfotografoval tehdy 86letého Andrého Kertésze ve svém díle André Kertész, 144 pohledů. Jeho mřížková díla „fascinovala, znepokojovala a měla obrovský vliv v uměleckých a časopiseckých kruzích,“ napsala v roce 2010 Martha Langfordová.

V polovině 80. let se Maggs odklonil od portrétní tvorby a zaměřil se na typografii, která byla prominentním aspektem jeho práce grafického designéra. Ve svých fotografiích a obrazech nahradil lidskou hlavu číselnými a písmennými tvary, ačkoli projevoval trvalou fascinaci tvarem, měřítkem a klasifikací.

Maggsův zájem o klasifikaci se rozšířil i na práci s historickými dokumenty, jako je adresář Eugèna Atgeta, vzácné knihy a efeméry a sbírky různých materiálů. Fascinovaly ho také dějiny fotografie.

Maggs ve svých dílech často zkoumal existující systémy identifikace a klasifikace a v roce 1991 vyvinul vlastní klasifikační schéma v díle Hotel Series. Vyfotografoval více než 300 vertikálních hotelových cedulí v Paříži, z nichž sestavil výběr 165 cedulí, které měly být publikovány v knize navržené grafickým designérem a typografem Edem Clearym (1950–1994) a vydané nakladatelstvími Art Metropole (Toronto) a Presentation House (Vancouver) v roce 1993. Maggs uspořádal fotografie v knize podle stylu písma tak, aby každá stránka obsahovala pět podobných hotelových cedulí.

Od konce 70. let 20. století se Maggs stal předmětem řady retrospektiv, samostatných a skupinových výstav po celé zemi i po celém světě. Několik výstav bylo obzvláště významných v Kanadě. V roce 1999 uspořádal kurátor Philip Monk pro torontskou galerii The Power Plant přehledovou výstavu Maggsových děl s názvem Arnaud Maggs: Works 1976-1997. V roce 2006 uspořádala galerie Roberta McLaughlina v Oshawě, galerie One One One na School of Art Manitobské univerzity ve Winnipegu a McMaster Museum of Art v Hamiltonu výstavu Arnaud Maggs: Nomenclature, kterou kurátorovala Linda Jansma. Výstava následně putovala do Musée d'art contemporain v Montrealu. V roce 2012 mu Národní galerie Kanady věnovala retrospektivu s názvem Arnaud Maggs: Identification. Ve Spojených státech byl zařazen do sbírky Special Collections: The Photographic Order from Pop to Now, kterou uspořádal Charles Stainback a kterou v roce 1992 promítalo Mezinárodní centrum fotografie v New Yorku.

Jeho díla jsou zastoupena v mnoha veřejných sbírkách, včetně Národní galerie Kanady, Galerie umění Nového Skotska, Galerie umění Hamiltonu, Galerie umění Vancouveru, Galerie umění Ontaria, Galerie umění Alberty, Galerie umění Winnipeg, Muzea výtvarných umění v Montrealu, Galerie Roberta McLaughlina v Oshawě, Muzea umění McMastera a Muzea umění v Portlandu v Oregonu. Arnauda Maggse zastupuje galerie Susan Hobbs v Torontu.

Ocenění V roce 1984 získal Maggs cenu Victora Martyna Lynche-Stauntona od Kanadské rady. V roce 1991 získal cenu Gershona Iskowitze a v roce 1992 cenu Toronto Arts Award. V roce 2006 získal Maggs cenu generálního guvernéra za vizuální a mediální umění. V roce 2012 získal Maggs cenu Scotiabank Photography Award.

Smrt a dědictví Arnaud Maggs zemřel na rakovinu v Torontu 17. listopadu 2012. V roce 2013 se v Ryerson Image Centre v Torontu konala výstava s názvem Scotiabank Photography Award: Arnaud Maggs. Představovala výběr děl, která umělec kurátorsky připravil během svých posledních měsíců.

Maia-Mari Sutniková z Ontarijské galerie umění, kterou Paris Photo pozvala ke kurátorování výstavy, kurátorovala výstavu Performance Propositions, na které se představila autobiografická série Arnauda Maggse After Nadar (2012) v dialogu s vybranými originálními tisky z 30. let 20. století ze sbírky Ontarijské galerie umění. Výstava se konala v Grand Palais během Paris Photo v listopadu 2013.Maia-Mari Sutnik, "Paris Photo: A distinctive, thrilling experience". Paris Photo 1997-2016 Parcours, 2016, Paris Photo and Éditions Xavier Barral, Paris Výstava byla ústředním bodem výstavy a Maggs se v ní ujal role Pierrota z Nadarovy série z let 1854-1855, kterou představuje mim Jean-Charles Deburau, na devíti fotografiích, včetně oznámení o něčí smrti. Jak Sutniková poznamenala, Maggsovo vystoupení v jeho vlastním ateliéru na těchto fotografiích se nejen týkalo historie fotografie, ale s vědomím, že se chystá zemřít, ohlašovalo i jeho vlastní blížící se smrt. Nazvala je „dojemnými“.

Poštovní známka s Maggsovou fotografií Yousufa Karshe byla vydána 22. března 2013 kanadskou poštou v rámci jejich série Kanadská fotografie.

Dokumentární film o Maggsovi a jeho partnerce Spring Hurlbut, Spring a Arnaud, se kterou byl 25 let, měl premiéru na filmovém festivalu Hot Docs v roce 2013. Jeho fond je uložen v archivu města Toronta pod číslem 1598.

Odkazy

Reference

Bibliografie Allen, Karyn. Fotografie Arnauda Maggse 1975-84. Calgary: Muzeum umění Nickle, 1984. Alleti, Vince. „Speciální sbírky.“ The Village Voice (18. srpna 1992). Bassnett, Sarah; Parsons, Sarah. Fotografie v Kanadě, 1839–1989: Ilustrovaná historie. Toronto: Art Canada Institute, 2023. ISBN 978-1-4871-0309-5 Bedard, Catherine a Keziere, Russell. Arnaud Maggs: Notes Capitales. Paříž: Kanadské kulturní centrum, 2000. Blanchette, Manon. "Dílo Arnauda Maggse." Le Journal du Musée d'art contemporain de Montreal, (listopad/prosinec 1990). Campbell, James D. "Arnaud Maggs v Centre Saidye Bronfman a v Chapelle historique du Bon-Pasteur, Montreal." C Magazine (jaro 1991). Cibola, Anne. Arnaud Maggs: Život a dílo. Toronto: Art Canada Institute, 2022. ISBN 978-1-4871-0276-0 Craven, George M. Objekt a obraz. New Jersey: Prentice Hall, 1982. Drouin-Brisebois, Josée, Stainback, Charles a Vogl, Rhiannon. Arnaud Maggs: Identifikace. Ottawa: Národní galerie Kanady, 2013. Franchette, Frédérique. "Dvojité foyer pour Atget." Osvobození (19. prosince 2000). Goldberg, Vicki. „Sedm tisíc obrázků je lepších než jeden.“ The New York Times (23. srpna 1992). Holubizky, Igor. Numbering (Číslování). Hamilton: Art Gallery of Hamilton, 1990.

Jenkner, Ingrid. Arnaud Maggs Numberworks. Guelph: Macdonald Stewart Art Centre, 1989. Keziere, Russell. „Arnaud Maggs: Konvergence bez náhody.“ CV Photo #39 (léto 1997). Lindberg, E. Theodore. Arnaud Maggs, Výstava vybraných děl 1981-83. Vancouver: Galerie Charlese H. Scotta, Vysoká škola umění a designu Emily Carrové, 1984. Maclear, Kyo. „Arnaud Maggs.“ Toronto Life (duben 1999). Macwilliam, David. Arnaud Maggs. Paříž: Centre Culturel Canadien, 1980. Monk, Philip a Sutnik, Maia-Mari. Arnaud Maggs: Díla 1976-1999. Toronto: Elektrárna, 1999. Portis, Ben. „Důkaz existence: Rozhovor s torontským fotografem Arnaudem Maggsem.“ Art on Paper (květen/červen 2008). Popescu, Doina; Hackett, Sophie a Sutnik, Maia-Mari. Arnaud Maggs. Göttingen/Toronto: Cena Steidl/ScotiaBank za fotografii, 2013; Roegiers, Patrick. dvojitý pohled, dvojitý pohled. Paris: Fondation Cartier pour l'art contemporain, 1996. Stainback, Charles. Speciální kolekce: Fotografický řád od popu po současnost. New York: Mezinárodní centrum fotografie, 1992. Šrámek, Peter. „Vidět lidi/Vidět prostor.“ British Journal of Photography (18. května 1984). Walsh, George. Současní fotografové. Londýn, Anglie: St. James Press, 1981.

Kategorie:Kanadští fotografové Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Zemřelí na nádorová onemocnění Kategorie:Úmrtí v roce 2012 Kategorie:Muži