Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman. Poprvé vzlétl v roce 1942. V letech 1942–1945 bylo vyrobeno celkem 12 275 kusů. Hellcat je neúspěšnějším stíhacím letounem druhé světové války v Tichomoří. Jeho poměr vítězství a ztrát dosáhl 19:1. Americké námořnictvo jej vyřadilo roku 1956. Dále je provozovaly ozbrojené síly Argentiny, Francie, Paraguaye, Uruguaye a Velké Británie.
Vývoj náhled|Prototyp XF6F-1
Při vývoji F6F Hellcat společnost Grumman vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.
První let prototypu XF6F-1 (sériové číslo 02981) se uskutečnil 26. června 1942 z továrního letiště Grummanu na Long Islandu. Stroj zalétával zkušební šéfpilot společnosti Grumman Robert Leicester Hall. Let trval 25 minut. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, a proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Označení prototypu se změnilo na XF6F-3. Bob Hall s upraveným prototypem poprvé vzlétl 30. července 1942, ale již 17. srpna 1942 s ním havaroval v lokalitě Crane’s Farm na Long Islandu. Letoun byl středně těžce poškozen a Hall vážně zraněn. Po opravě pokračoval ve zkouškách a byl upraven na verzi XF6F-4. Druhý prototyp měl sériové číslo 02982.
Ještě v roce 1942 začala sériová výroba. V roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena noční stíhací verze vybavená radarem či průzkumná verze s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů. Všechny vyrobil závod Grummanu v Bethpage. Byl to největší počet letadel jednoho typu vyrobených v jediné továrně.
Bojové nasazení náhled|F6F na USS Yorktown (CV-10) náhled|F6F na letadlové lodi USS Enterprise (CV-6) náhled|Letouny F6F na lodi USS Yorktown, foto: Charles Kerlee, 1943
Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5 155 až 5 163 sestřelů japonských letounů), létalo na něm 305 leteckých es a nejúspěšnějším z nich byl David McCampbell, jenž se se svojí "Minsi" a "Minsi III" stal během 5 měsíců nejúspěšnějším stíhačem amerického námořnictva s 34 potvrzenými sestřely. Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Letouny F6F ničily japonské stroje ve velkém, při 66 530 bojových letech sestřelily až 6 153 letounů při ztrátě 270 ve vzdušných soubojích, poměr sestřelů tak byl 19,1 ku 1 ve prospěch pilotů Hellcatů. Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.
Uživatelé (Údaje dle publikace Grumman Aircraft since 1929.)
Argentinské námořnictvo Francie Aéronavale Armée de l'air
Paraguayské námořnictvo
Fleet Air Arm
United States Navy United States Marine Corps Aviation National Advisory Committee for Aeronautics
Uruguayské námořnictvo
Specifikace (F6F-5) 300px|vpravo|Třípohledový nákres. Údaje dle
Technické údaje Rozpětí: 13,06 m Rozpětí se složeným křídlem: 4,93 m Délka: 10,24 m Výška: 3,99 m Nosná plocha: 31,03 m² Hmotnost prázdného letounu: 4 190 kg Vzletová hmotnost: 5 779 kg Maximální vzletová hmotnost: 6 991 kg Plošné zatížení: 186 kg/m²Údaj platí při standardní vzletové hmotnosti. Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec se vstřikováním vody do válců a dvoustupňovým kompresorem Pratt & Whitney R-2800-10W Double Wasp Výkon pohonné jednotky: 2 000 hp (1 491,4 kW), při injektáži vody až 2 200 hp. Poměr výkon-hmotnost: 2,9 kg/hpPlatí při standardní vzletové hmotnosti a maximálním výkonu.
Výkony Maximální rychlost: 611 km/h ve výši 7 130 m Cestovní rychlost: 270 km/h Stoupavost: 15,1 m/s Dostup: 11 370 m Dolet: 1 520 km Maximální dolet: 2 180 km
Výzbroj 6 × kulomet AN/M2 Browning ráže 12,7 mm se zásobu munice 2 400 nábojů (6x400) a přibližně 30 sekundy palbyNoční stíhací subvarianta F6F-5N měla v pozdějších sériích vnitřní zbraň v křídle nahrazenu kanónem ráže 20 mm. 3 × závěsník pro pumu o hmotnosti 1000 liber (454 kg) nebo raketu Tiny TimStroje z rané produkce nesly závěsníky pouze pod trupem a pravou polovinou křídla, stejně jako varianta F6F-3. Na podtrupovém závěsníku mohla být alternativně nesena odhazovatelná přídavná nádrž s kapacitou 150 amerických galonů (567,8 l) paliva. 6 × závěsník pro rakety HVAR
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Grumman F6F Hellcat — Pilot’s Flight Operating Instructions Charles A. Mendenhall, Gallant Grummans in World War II, A. Jarski, W. Pajdosz, F6F Hellcat, Monografie Lotnicze, Časopis Letectví & Kosmonautika
SCHMID, Jaroslav, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA, nakl. Fraus Plzeň, 1992 (2. vyd.)
Externí odkazy
Grumman F6F-3 Hellcat
Kategorie:Palubní letadla Kategorie:Americká stíhací letadla F6F Hellcat