Franz Zaitsek von Egbell ( Franz Gabriel Joseph Nepomuk Zaitsek Edler von Egbell) (18. října 1805 Mutěnice – 11. dubna 1884 Štýrský Hradec) byl rakouský generál původem z Moravy. Po absolvování inženýrské akademie ve Vídni se uplatnil jako projektant vojenských staveb, působil také jako pedagog a diplomat a zúčastnil se i několika válečných tažení. V závěru kariéry byl v hodnosti generálmajora velitelem pevnosti v Pule (1863–1866).
Životopis Pocházel z rodiny původem z jižní Moravy a narodil se v Mutěnicích. Jeho otec Martin Zajíček (1770–1842) byl úředníkem na panství Hodonín, později působil ve správě císařských statků ve Vídni. Po přesídlení do Vídně rodina začala užívat německou formu příjmení Zaitsek (někdy uváděno též jako Zaitchek). Franz studoval na inženýrské akademii (pozdější Technická vojenská akademie) ve Vídni, kterou absolvoval v roce 1824 v hodnosti poručíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1825; Vídeň, 1825; s. 368 dostupné online Několik let strávil u inženýrského sboru a postupoval v hodnostech (nadporučík 1833, rytmistr 1839). Od roku 1834 působil i jako pedagog a na inženýrské akademii vyučoval deskriptivní geometrii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 389 dostupné online V letech 1841–1845 byl pobočníkem prince Ferdinanda Sasko-KoburskéhoMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 129 dostupné online a poté sloužil u 14. pěšího pluku v Linzi, kde byl v roce 1846 povýšen na majora.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 128 dostupné online
V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a později bojoval proti maďarským povstalcům, mezitím byl povýšen na podplukovníka (1848) a po potlačení revoluce sloužil u 57. pěšího pluku v Tarnówě.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 266 dostupné online Jako fortifikační odborník byl v letech 1852–1856 velitelem pevnosti v Kotoru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1853; Vídeň, 1853; s. 91 dostupné online V době krymské války byl vyslán k diplomatickým jednáním s tureckým vrchním velitelem Omarem Pašou a zprostředkoval ukončení konfliktu mezi Osmanskou říší a Černou Horou (smlouva z Podgorice 1854). V roce 1856 byl povýšen na plukovníka a převzal velení ženijních jednotek v Kremži.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 201 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1856; Vídeň, 1856; s. 592 dostupné online K datu 7. března 1862 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem brigády u 5. armádního sboru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 96 dostupné online V letech 1863–1866 byl velitelem přístavní pevnosti Pula a k datu 28. května 1866 byl penzionován.Služební postup Franze Zaitseka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 208 dostupné online
Zemřel v roce 1884 ve Štýrském Hradci, kde byl také pohřben do rodinné hrobky na hřbitově sv. Leonarda.Úmrtní oznámení Franze Zaitseka na webu Wienbibliothek in Rathaus dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1860 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Egbell odvozeném od německého názvu města Gbely.Nobilitační diplom Franze Zaitseka na webu Rakouského státního archivu dostupné online Jako erb obdržel modro-červeně polcený štít se vzlétající zlatou včelou uprostřed.Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1870; Brno, 1870; s. 471 dostupné online Díky působení ve funkci pobočníka prince Ferdinanda Sasko-Koburského získal několik zahraničních vyznamenání, zatímco v Rakousku nikdy žádné ocenění neobdržel.Přehled řádů a vyznamenání Franze Zaitseka in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 180 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Franze Zaitseka in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 535 dostupné online
60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 60x60pixelů rytíř Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů Řád červené orlice III. třídy (Prusko) 60x60pixelů rytíř Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů rytíř Řádu věže a meče (Portugalsko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Rodina V roce 1856 se oženil s baronkou Helenou Pöckovou, dcerou polního podmaršála Adama von Pöck (1785–1866). Z manželství se narodila dcera Helena (1858–1874), která zemřela předčasně.
Jeho mladší bratr Karl (1810–1886) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála v roce 1860 byl také povýšen do šlechtického stavu. Ve vojenské tradici pak pokračoval synovec Karl Johann (1838–1895), taktéž polní podmaršál.
Odkazy Reference
Literatura KRÁTKÝ, Jaroslav: Zaitsek von Egbell - c. k. důstojník 1824–1918; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2023 (disertační práce), 239 s. (kapitola Franz Gabriel Zaitsek von Egbell, s. 32–46) dostupné online VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 476–478 (heslo Zaitsek z Egbellu) ISBN 978-80-905324-0-3 Externí odkazy Rod Zaitsek von Egbell na webu novanobilitas
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti krymské války Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Narození 18. října Kategorie:Úmrtí 11. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1884 Kategorie:Úmrtí ve Štýrském Hradci Kategorie:Pohřbení ve Štýrském Hradci Kategorie:Muži