Rosa Montero Gayo (* 3. ledna 1951 Madrid) je španělská spisovatelka a novinářka. Napsala více než čtyřicet knih a je držitelkou řady ocenění za literaturu i za novinářskou práci
Život a dílo Narodila se jako dcera banderillera (toreadora) a ženy v domácnosti. V roce 1969 zahájila studium psychologie na Filozofické a literární fakultě Univerzity Complutense v Madridu (tehdy Univerzita v Madridu), v roce 1972 studium psychologie zanechala. V letech 1970-1975 studovala na Fakultě žurnalistiky Escuela Superior de Periodismo de Madrid, kde i promovala.
Spolupracovala s avantgardními divadelními skupinami mimo jiné s Tábano, v roce 1970 se podílela na jejich inscenaci Castañuela 70 Byla autorkou scénáře televizního seriálu z roku 1986 Media Naranja, který v roce 1988 získal v Argentině Cenu Martína Fierra za nejlepší zahraniční produkci. Napsala scénář k celovečernímu filmu La vieja dama, spolupracovala při tvorbě opery, která vycházela z jejího dystopického sci-fi románu Temblor.
Od roku 1970 pracovala jako televizní, novinová a časopisecká novinářka, její texty uveřejnily Fotogramas, Pueblo, Posible aj.. Od roku 1977 byla činná v deníku El País, kde působila v letech 1980-1981 jako šéfredaktorka nedělní přílohy. Uveřejňovala zde své rozhovory, například s Jásirem Arafatem, Indirou Gándhíovou, Richardem Nixonem..Své články publikovala v různých latinskoamerických novinách (Clarín (Argentina) nebo El Mercurio (Chile), stejně tak i v novinách evropských (Stern, Libération,The Guardian).
Hostovala jako profesorka ve Spojených státech amerických na Wellesley College a University of Virginia. Přednášela na Queen's University Belfast, vyučovala literaturu a žurnalistiku na School of Letters a na Contemporary School of Humanities v Madridu aj. V roce 2018 byla jmenována čestnou profesorkou Akademické katedry humanitních věd Pontificia Universidad Católica del Perú. V roce 2019 byla na Fakultě žurnalistiky Univerzity Miguela Hernándeze v Elche otevřena Aula Rosy Montero.
V roce 1979 vydala svůj první román Crónica del desamo. Následovaly další romány, k těm nejznámějším patří La hija del caníbal z roku 1997, za který získala téhož roku cenu Primavera de Novela a v roce 1998 cenu Círculo de Críticos de Chile. Román byl pod stejnojmenným názvem La hija del caníbal v roce 2003 zfilmován. Kniha La Loca de la casa vyhrála cenu Qué Leer 2003 za nejlepší knihu roku ve Španělsku, obdržela také cenu Grinzane Cavour za nejlepší zahraniční knihu vydanou v Itálii v roce 2004 a v roce 2006 získala ve Francii cenu Roman Primeur. Kniha Historia del rey transparente získala v roce 2005 cenu Qué Leer za nejlepší knihu roku a cenu Mandarache v roce 2007.
V roce 2003 vyšla esejistická kniha s autobiografickými prvky La loca de la casa (Tichý blázen). Jejím nejpřekládanějším románem se stal Instrucciones para salvar el mundo z roku 2008 V roce 2011 vyšel její první román s detektivní zápletkou Lágrimas en la lluvia, který později vyšel i v komiksové podobě. Román El peso del corazón se stejnou postavou vyšetřovatelky, androidem Brunou Husky vyšel v roce 2015 a v roce 2018 třetí román řady Los tiempos del odio. V roce 2013 vyšla kniha La ridícula idea de no volver a verte, která v roce 2014 získala cenu Crítica de Madrid. Román La buena suerte (Štěstí) vydala v roce 2020.
Kromě článků, rozhovorů (Cinco años de país, Entrevistas) a románů vydala také knihu povídek Amantes y enemigos, která v roce 1999 získala cenu Círculo de Críticos de Chile, dvě biografické eseje Historias de mujeres a Pasiones, příběhy pro děti, například El nido de los sueños.
Je držitelkou mnoha dalších ocenění a vyznamenání. V roce 1978 získala jako první žena cenu Manuel del Arco Interview, v roce 1981 cenu Nacional de las Letras Españolas za reportáže a literární články a v roce 2005 cenu Asociación de la Prensa de Madrid za celoživotní profesionální práci. V roce 2017 obdržela Nacional de las Letras Españolas Je držitelkou titulu Doctor honoris causa uděleného Portorickou univerzitou a čestnou profesorkou Akademické katedry humanitních věd na Pontificia Universidad Católicadel Perú. Cenu Premio Festival Eñe 2022 obdržela jako uznání za celou svou kariéru.
V roce 2016 se zúčastnila Měsíce autorského čtení, které pořádalo nakladatelství Větrné mlýny v Brně a v Ostravě.. V roce 2023 byla hostem festivalu Svět knihy v Praze.
Bibliografie - výběr
Romány Crónica del desamor, 1979 La hija del caníbal, 1997 La loca de la casa, 2003 Historia del Rey transparente, 2005 Lágrimas en la lluvia 2011 La ridícula idea de no volver a verte, 2013 Los tiempos del odio, 2018 La buena suerte, 2020 El peligro de estar cuerda,2022 La desconocida, 2023, spoluautor Olivier Truc
Povídky Amantes y enemigos. Cuentos de parejas,1998
Eseje Historias de mujeres.1995
Knihy pro děti a mládež El nido de los sueños,1991 Bárbara contra el doctor Colmillos, 1998
Česky vydané knihy Tichý blázen, 2007 (La loca de la casa, 2003) Štěstí, 2022 (La buena suerte, 2020)
Reference
Externí odkazy
Rozhovor s autorkou Měsíc autorského čtení v Brně Rozhovor s autorkou. Proč psát? Španělská čítanka. Česká televize
Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Španělští spisovatelé Kategorie:Španělští novináři Kategorie:Narození v roce 1951 Kategorie:Narození 3. ledna Kategorie:Narození v Madridu Kategorie:Ženy