Krystyna Jolanta Janda (přechýleně Jandová) (* 18. prosinec 1952 Starachowice) je polská filmová a divadelní herečka, režisérka, spisovatelka, publicistka a zpěvačka.
Krystyna Janda se zapsala do dějin polské kinematografie spoluprací s režisérem Andrzejem Wajdou a filmy Muž z mramoru (1977) a Muž ze železa (1981), ve kterých ztvárnila postavu režisérky Agnieszky. Hrála v osmdesáti polských i zahraničních filmech a ztvárnila přes šedesát divadelních rolí.
Od roku 2005 se věnuje nezávislému divadlu ve Varšavě. Je spoluzakladatelkou divadel Polonia a Och-Teatr a prezidentkou „Nadace Krystyny Jandy pro kulturu“, která obě divadla provozuje.
Rodina a studium Narodila se a vyrůstala v městě Starachowice ve Svatokřížském vojvodství. Je dcerou Zdzisławy rozené Janické a Ryszarda Jandy, inženýra českého původu. Vystudovala Státní uměleckou střední školu ve Varšavě a varšavskou divadelní akademii.Film polski Dostupné online Již během studií na sebe upozornila televizními rolemi v seriálu Czarne chmury (Černé mraky, 1973) a v televizní inscenaci Tří sester, v níž ztvárnila Mášu.
Tvorba
Herečka Zlomem v její herecké kariéře byla hlavní role novinářky Agnieszky ve filmu Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru, postavu Agnieszky ztvárnila i v jeho pokračování Člověk ze železa (1981). Smysl pro psychologické herectví uplatnila i v roli Barbary v oscarovém filmu Istvána Szabóa Mefisto.
Hrála ve filmu Ryszarda Bugajského Výslech, který byl natočen v roce 1982 a pro otevřené zobrazení praktik používaných polskou tajnou policií v padesátých letech byl uvolněn do distribuce až v roce 1989; poté byl uveden na festivalu v Cannes, kde Jandová získala cenu pro nejlepší herečku.Polish Film Institute Dostupné online
Představila se také v seriálu Krzysztofa Kieślowského Dekalog, Inventáři Krzysztofa Zanussiho a ve filmu Radosława Piwowarského Milenci mojí matky.
V letech 1976 až 1987 působila jako herečka v divadle Ateneum. Od roku 1987 do roku 2005 účinkovala v Teatru Powszechnym.
V roce 2000 se s hrou „Sto tváří“ Krystyny Jandy vydala na jedno z největších divadelních turné v historii polského divadla – během dvou měsíců odehrála 48 představení v osmi polských městech.
V roce 2005 založila ve Varšavě divadlo „Polonia“, první soukromé divadlo v Polsku. V roce 2010 otevřela ve Varšavě divadlo „Och-Teatr“. V těchto divadlech hraje, režíruje a spoluvytváří repertoár. Vystupuje v nich v několika monodramatech – Shirley Valentine, Danuta W. v roli manželky Lecha Wałęsy Danuty, Biała bluzka (Bílá blůzka) podle povídky Agniesky Osiecké o lásce k opozičnímu aktivistovi, Zapiski z wygnania (Zápisky z vyhnanství) podle vzpomínek Sabiny Baral, která musela opustit Polsko v době protižidovské kampaně na jaře 1968, a My Way (Moje cesta), ve kterém vypráví svůj osobní příběh.
Zpěvačka Jako zpěvačka debutovala v roce 1977 s písní „Guma do żucia“ (Žvýkačka), kterou pro ni napsal písničkář Mareka Grechuta a za níž získala cenu novinářů na 15. Národním festivalu polské písně v Opolí. Proslavila píseň „Ballada o Janku Wisniewskim“ o smrti mladého dělníka zastřeleného při protestech v Gdyni v prosinci 1970, kterou zazpívala ve filmu Adrzeje Wajdy Muž ze železa (1981).https://youtu.be/XIPNJNc4id0?si=W-rUjfocMFk2M9Kr
Natočila pět dlouhohrajících desek včetně „W malinowym chruśniaku“ (V maliní, 1984) s Markem Grechutou. Přátelila se s básnířkou a spisovatelkou Agnieszkou Osieckou, která pro ni napsala několik písní včetně „Na zakręcie“ (Na křižovatce)https://youtu.be/Mz9r9Y74_Ag?si=73JsQDCRjeDY3-7y.
Režisérka V roce 1995 režírovala celovečerní film Pestka, který je adaptací stejnojmenné knihy Anky Kowalské. Režíruje divadelní hry ve svých divadlech Polonia a Och-Teatr (například Mąż i żona, Wiśniowy sad, Jak wam się podoba, Hrabina, Lekcje stepowania).
Další tvorba Píše novinové fejetony, které vydala i knižně. Je autorkou několika knih – Moja droga B. a Deníků.
V září 2015 byla uvedena na trh kosmetika nesoucí její jméno.
Nadace Krystyny Jandy pro kulturu V roce 2005 založila se svým manželem, kameramanem Edwardem Kłosińskim a dcerou Mariou Seweryn nadaci „Fundacji Krystyny Jandy na rzecz Kultury“ (Nadace Krystyny Jandy pro kulturu), která se zaměřuje zpřístupnění kultury a divadla široké veřejnosti. Nadace spolupracuje s dětskými domovy, nemocnicemi, pečovatelskými domy, univerzitami třetího věku, domovy důchodců a dalšími. Věnuje se také charitativním aktivitám a podpoře mladých umělců.
Ocenění Získala řadu ocenění jako nejoblíbenější a nejuznávanější herečka v Polsku. V roce 1998 byla v anketě „Koniec wieku“ (Konec století) pořádané týdeníkem „Polityka“ vybrána jako jedna z nejvýznamnějších hereček 20. století.https://web.archive.org/web/20160331101117/http://www.krystynajanda.pl/wybrana-do-grona-najwybytniejszych-aktorow--xx-wieku
V květnu 2006 obdržela Medaille Charlemagne pour des Medias Européens (Medaille Karla Velikého, Evropskou mediální cenu) za své vynikající herecké výkony a přínos k evropskému porozumění mezi Východem a Západem a boji za rovnost žen. Ve stejném roce získala prestižní varšavskou cenu Feliks Award za roli Tonky Babićové ve hře „ Ucho, gardło, nóż“ (Ucho, hrdlo, nůž), kterou sama režírovala.
Získala cenu Złota Kaczka pro nejlepší herečku v historii polské kinematografie.Adam Mickiewicz Institute Dostupné online Na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1990 cenu pro nejlepší herečku za svůj mimořádný výkon ve filmu Przesłuchanie (Výslech). Je také nositelkou Řádu umění a literatury, Řádu znovuzrozeného Polska a medaile Gloria Artis. V březnu 2026 převzala polskou filmovou cenu Orel za celoživotní dílo.
Osobní život Má tři děti, dceru Marii, která je rovněž herečkou (jejím otcem je herec Andrzej Seweryn), a dva syny z manželství s kameramanem Edwardem Kłosińskim.
Je stoupenkyní Výboru na obranu demokracie.Komitet obrony demokracji Dostupné online
Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky
Kategorie:Polské divadelní herečky Kategorie:Polské filmové herečky Kategorie:Polské televizní herečky Kategorie:Polské režisérky Kategorie:Nositelé Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Narození v roce 1952 Kategorie:Narození 18. prosince Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy