Dvojí břemeno (druhá směna) je pojem označující neplacenou práci vykonávanou v domácnosti poté, co se její člen vrátí ze svého placeného zaměstnání. Kromě zajištění každodenního chodu domácnosti, jako je úklid, vaření či péče o děti i prarodiče, zahrnuje druhá směna rovněž emoční podporu či myšlenkové procesy spojené s organizací a rozhodováním o fungování domácnosti a rodiny v ní.

V drtivé většině případů se jedná o fyzickou a mentální zátěž, která dopadá především na ženy. V mnoha heterosexuálních párech, kde oba rodiče vykonávají placené zaměstnání, ženy stále tráví domácími povinnostmi podstatně více času než jejich partneři, kteří obvykle investují většinu času do profesní kariéry. Koncept druhé směny tak odkazuje na nerovnoměrné zatížení žen, které sice vlivem stereotypů vždy existovalo, nicméně s plnohodnotným příchodem žen na trh práce akcelerovalo. Přestože emancipace žen začala už v polovině 19. století, následky těchto činů lze pozorovat až dnes. Proto bývá dvojí břemeno považováno za určitý fenomén moderní doby.

Druhá směna je rovněž název českého feministického web magazínu, který svým názvem odkazuje na koncept jako takový. Web magazín se věnuje feministickému pohledu na společnost, klade důraz na sociální spravedlnost, postkolonialismus a queer zkušenost.

The Second Shift Tento termín byl poprvé použit v roce 1989 ve stejnojmenné knize americkou socioložkou Arlie Russell Hochschild (15. ledna 1940 Boston) působící na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Její zájem o tuto problematiku vzrostl v rámci studie, kdy během 80. let udělala rozhovor s padesáti páry a ve dvanácti rodinách pozorovala chod jejich domácnosti. O několik let později, konkrétně v roce 2012, poté vyšlo druhé vydání této knihy s aktualizovanými daty.

Dvojí břemeno v minulosti Rozdělení péče o domácnost se proměnilo v dobách industrializace, kdy byla péče o domácnost poprvé přisouzena výlučně ženám. Výraznou změnou bylo oddělení bydliště od místa práce, kdy většina lidí, především poté mužů, začala do práce dojíždět do továren. Rodiny se tak často stávaly závislými na těchto příjmech.

Na začátku 20. století byla míra zaměstnanosti žen velmi nízká a většinu pracujících tvořily neprovdané ženy. V USA tehdy pracovalo zhruba 20 % žen, přičemž pouze asi 5 % z nich byly ženy vdané.

První a druhá světová válka navýšily zaměstnanost žen a postupně se zlepšovaly také možnosti jejich vzdělání. Přesto se však pohled na ženskou roli v domácnosti se zásadně neproměnil. Důkazem může být USA v 50. letech a idea amerického snu představující heteronormativní rodinu s jasně rozdělenými rolemi žen a mužů v domácnosti. Právě v této době bylo zaměstnaných pouhých 30 % žen.

Poměrně zásadním byl vynález hormonální antikoncepce v 60. letech, který ženám přinesl možnost plánovat, a tudíž často odkládat mateřství na pozdější věk, čímž došlo k posunu průměrného věku rodiček. Ženy začaly toužit po seberealizaci i v oblastech mimo domácnost, například ve vzdělávání nebo v profesním životě. Avšak pohled na ženu jakožto pečovatelku se nezměnil. Podle výzkumu Alexandera Szalaie z let 1965–1966 trávily ženy v USA domácími pracemi 3 hodiny denně oproti mužům, kterým zabraly pouhých 17 minut. Průzkum se také věnoval čistě péči o děti, kterou ženy 50 minut, zatímco muži 12 minut.

Ve státech východního bloku byla podpora a emancipace žen jedním z prvků komunistické ideologie. Širší zapojení žen do pracovního procesu bylo viděno jako ekonomická příležitost. Výchovu dětí si tyto státy představovaly kolektivní skrze silné instituce, jako byly jesle a školky. Jejich účelem bylo zajistit péči a výchovu dětí, čímž měly ženě umožnit kariérní realizaci a docílit tak rovnosti mezi ženami a muži. V praxi se ale ženy dále potýkaly s nerovností a kvůli vyšší zaměstnanosti také s větší zátěží druhé směny než ženy západní Evropy. A. Polzová, „MÝTUS A REALITA: ŽENA ZA SOCIALISMU,“ 2008. [Online]. Available: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/18458/BPTX_2007_2_11240_0_246287_0_59092.pdf?sequence=1.

Z průzkumu Eurostatu z let 2008 až 2015 vychází, že v evropských zemích tato nerovnost stále přetrvává. S nejvyšší nerovností z průzkumu vychází Turecko, kde ženy tráví o 3 hodiny 17 minut denně déle péčí o domácnost než muži. Například v Itálii byl zjištěn rozdíl 2 hodin a 47 minut a nejnižší rozdíl byl naměřen v Norsku, 47 minut. „How do women and men use their time - statistics,“ Eurostat, duben 2019. [Online]. Available: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=How_do_women_and_men_use_their_time_-_statistics. [Přístup získán 3 prosinec 2025]. Čas věnovaný péči o děti se mezi muži a ženami s postupem času vyrovnává, stále ale dnes přetrvává rozdíl, ženy i dnes tráví s dětmi více času než muži. A. M. Mediola, „How do fathers and mothers allocate the leisure their time? Pettern inequalities across 13 European countries,“ Demographic research, pp. https://www.demographic-research.org/articles/volume/52/31, 9 září 2024.

Dvojí břemeno ve světě

Jižní Amerika V Jižní Americe je dostupná početná a levná pracovní síla na výpomoc v domácnosti. Proto se břemeno domácích prací pro část žen výrazně zmenšuje. Nicméně mnoho žen, zpravidla z chudých společenských vrstev, odchází za prací do krajů s lepším platovým ohodnocením, aby zajistily svým rodinám vyšší příjem.

Afrika Aspektem dvojího břemena v Africe jsou rozdíly mezi společenskými třídami. Mnoho rodin z bohatších vrstev má ve zvyku zaměstnávat africké ženy, které ale nedostávají zaplaceno. Výměnou za práci je ubytování pro ně a jejich rodiny. Ženy v Africe taky čelí zcela odlišným povinnostem než jinde ve světě, neboť k běžným domácím pracím patří například zajištění vody nebo dřeva.

Evropa V rámci západní Evropy, zejména Skandinávské krajiny zavedly opatření, které směrují k vyrovnávání genderových rozdílů v zaměstnanosti. Zejména je to vyspělý systém sociální péče o děti a starší, který ženám umožňuje participaci v pracovním procesu. Díky tomu mají nejvyšší míru zaměstnanosti žen na světě a rozdíly ve mzdách v porovnání s muži patří k nejnižším.

Asie V Asii je dvojí břemeno determinováno kulturní normou, podle které mají výlučně ženy povinnost starat se o domácnost. Mnohokrát zanechají práce, aby se mohly plně věnovat dětem.

Příčiny dvojího břemena

Genderové stereotypy Pojem gender vyjadřuje myšlenku, že ze sociologického hlediska se lidé jako muži a ženy nerodí, ale socializací se učí ženským a mužským rolím. Existují totiž vzorce chování, která jsou ve společnosti považovány za výlučně ženské či mužské, což je dáno vývojem kultury. Hlavní příčinou dvojího břemene jsou tedy genderové stereotypy, které jsou v kultuře zakotvené po dlouhá léta. Ženy jsou v Evropě vychovávány a vnímány jako ty, které mají nést hlavní odpovědnost za domácnost a péči o děti již od 19. století. A. Bell, „A Brief History of the Housewife,“ 3Plus International, [Online]. Available: https://3plusinternational.com/brief-history-housewife/. [Přístup získán 3 prosinec 2025]. Muži bývají chápáni spíše jako živitelé rodiny a jako ti, kteří jsou méně vhodní k domácím pracím. Česká socioložka Alena Křížková tuto nerovnost částečně vysvětluje podmínkami, které vytváří trh práce v kombinaci s tradiční koncepcí české rodiny, ve kterých rodinám jako nejefektivnější řešení vychází přenechat péči o domácnost a rodinu ženě A. Křížková, „Nepříliš harmonická realita. Rodičovské kombinace práce a péče v mezích genderové struktury současné české společnosti,“ Gender rovné příležitosti výzkum, pp. https://www.ceeol.com/search/article-detail?id=200166, srpen 2007., částečné také systémem rodinné politiky promítajícím genderové stereotypy, který upřednostňuje ženu jako pečovatelku o domácnost, a tlačí tak rodiny k tradičně dichotomickému rozdělení genderových rolí. A. Křížková a M. Vohlídalová, „Rodiče na trhu práce: mezi prací a péčí,“ Sociologický Časopis, p. https://www.jstor.org/stable/41132690?seq=2, 2009. Tradiční genderové stereotypy předpokládají, že žena se stará o domácnost a muž vydělává peníze. V moderní době se výrazně změnila jedna věc. Ženy se spolu s mužem staly živitelem rodiny, avšak stále se od nich očekává, že se budou starat o domácnost, jako to bylo v minulosti. Ženám tak na bedra spadá tzv. dvojí břemeno.

Diskriminace žen na trhu práce Důvodem rozdílu jsou především genderové nerovnosti v pracovní sféře a výše mezd. Finanční ohodnocení je jedno z nejviditelnějších a nejdiskutovanějších podob diskriminace žen na trhu práce. Ženy v průměru vydělávají okolo 75% výdělku mužů. Dalším negativním projevem segregace na trhu práce je tzv. skleněný strop (glass ceiling). Ženy na tuto formu diskriminace narážejí při povyšování, kdy se střetávají s neviditelnými bariérami, které jim značně znesnadňují či dokonce zabraňují v kariérním postupu. Jedná se o umělé překážky, které vychází z genderových stereotypů. Další charakteristickým prvkem pracovního trhu je častější výběr žen méně náročných pracovních pozic, aby byly schopné skloubit práci s péčí o domácnost a rodinu. Příkladem je zdravotnictví, školství a úklidové služby. A dokonce i v zaměstnáních, kde převládají ženy, zabírají muži lepší pozice (vertikální segregace). Patriarchální představa, že většina péče o děti a domácnost náleží ženám způsobuje, že jsou zaměstnavateli ženy často diskriminovány a vnímané jako nespolehlivé. Především proto, že zůstávají s nemocnými dětmi doma, žádají pohyblivou pracovní dobu, nebo v případě, když děti nemají, vidí zde zaměstnavatelé hrozbu ve formě odchodu na mateřskou dovolenou.

V knize The Second Shift jsou zmiňovány například takzvané „rodinné mýty“, které popisují, jak si páry rozdělují domácí práce (např. „manžel vydělává, tak se musím postarat o domácnost já“). Toto vychází také z jakéhosi předpokladu žen, že domácí práce jsou jejich povinností. V návaznosti na tyto mýty, je zde definovaná i jakási genderová ideologie. Hochshild popisuje hlavní typy párů:

a)        Tradiční – žena zastává veškeré práce v domácnosti, muž vydělává peníze.

b)        Přechodné – ženy pracují, ale přesto většina domácí práce náleží jim.

c)        Egalitární – domácí práce jsou rozděleny rovnoměrně.

Důležitý je také ekonomický faktor. Zaměstnavatelé vytváří na ženy tlak a následná ekonomická situace neumožňuje rovnoměrné rozdělení domácích povinností. Ženy většinou vydělávají méně než muži, a to i přes to, že mohou být na vyšších pozicích. Z tohoto vyplývá, že je pro domácnost ekonomicky výhodnější, aby žena zastávala domácí práce a muž vydělával. Jasným důkazem je poté rodičovská dovolená, kterou si ve většině případů berou hlavně ženy. V České republice na rodičovskou dovolenou nastupuje pouze 2 % mužů. „Gender Equality in the Czech Republic,“ OECD, 12 květen 2023. [Online]. Available: <https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2023/05/gender-equality-in-the-czech-republic_152cb31a/c5a3086f-en.pdf\> . [Přístup získán 3 prosinec 2025].

Zvýšená nuklearizace rodiny Problémem žen je, že se od nich stále očekává zajištění péče o děti a domácnost. V moderní době, kdy nukleární rodina ztratila těsný kontakt se širším příbuzenstvem, tak najednou na rodičích leží velká škála činností (péče o děti, úklid domácnosti apod.), které ještě navíc nejsou mezi mužem a ženou rovnoměrně rozděleny. Společnost považuje za běžnější, že se kariéry kvůli dětem zřekne spíše žena než muž.

Genderové rozdíly