Oghuzští Turci nebo Oghuzové, též Oguzové ( a Oğuzlar, Oʻgʻuzlar, Оғыздар, Oğyzdar, Ονξοι → Oufi, اغوز → Oghūz, أوغوز → Ūghūz a varianty: Ghuzz, Guozz, Kuz, Oğuz, Okuz, Ouz, Ouzoi, Uğuz a Uz) byli raně-středověkou historickou kmenovou konfederaci turkiců ve střední Asii. Je třeba poznamenat, že řecké zdroje používaly jméno Oufi (nebo Ouvvi) označujíc Oguzské Turky, jménem, které také používaly k označení asijských Hunů čili Siung-nuů. Oguzové migrovali na západ z oblasti Žety-su ( Sedmiříčí) po střetu s karluckou (3-Oguzové) větví Ujgurů. Západní hranicí jejich území se pak na čas stalo Kaspické moře. Potomky Oguzů byli i pozdější zakladatelé několika různých států, například Ghaznovské říše, Seldžucké říše, Rúmského sultanátu, Chórezmské říše, Osmanské říše a několika dynastií, Safíovské dynastie, Afšárovské dynastie, Kádžárovské dynastie a dalších. Termín og-uz dnes přetrvává v označení pro jihozápadní skupinu turkických oguzských jazyků.
Původ
Sága Ogurů a Oguzů Bez pochopení ságy Ogurů a Oguzů (烏古斯人) je historie znehodnocena, zvláště když evropští historici používají termín jako „někde v hloubce Asie“ nebo „v šedi věků“. Ogurové jsou bratři Oguzů. Pravděpodobně od počátku rozdělení (nejdříve v 3. století př. n. l.) jejich společný prototurkický jazyk se začal rozcházet poněkud foneticky. Kvalifikovanou odlišnosti jsou změny přízvuku na začátku slov „Ogurského“ ‚dž,d,g‘ na „Oguzské“ ‚j,i‘ (například: Džilan, Dilom, Gilan → Jilan je označení „hada“ atd.) a v ostatní části slova ‚r‘ na ‚z‘.Lingvisté naznačují, že aplikace tohoto jednoduchého starověkého jazykového pozorování umožňuje diskriminaci a klasifikaci jazyků přímo a snadno. Tyto rozdíly byly atestovány domorodými názvy, které tradičně spojujeme s nejlidnatější subdivizemi s profesním nebo geografickým umístěním: Burtas (jak včelí úl), Agačery (Agathyrsi – lesní muž), Suas (Čuvaš – jak voda), Madžar (Maďar – lesní muž), Tauar (Tochař – horský muž), Suvar (Sabir – vodní muž) atd.
Již Hérodotos (484 př. n. l.–425 př. n. l.), popisuje detailně starověké Skýtské Agačery (Agathyrsi), kteří, stejně jako Sabiři-Suvaři, mluvili jazykem ogurské větve. Později to taky potvrzuje starověký řecký zeměpisec Ptolemaios (85–165). Staré západní zdroje umísťují starověké západní ogurské kmeny ve stepích východní Evropy a na Středním východě, zatímco čínské zdroje umísťují jejich soudobé východní ogurské kmeny ve stepích Střední Asie a pouště Taklamakan. Ptolemaios se zmiňuje o řece Jajik (Ural),V 18. století byla ruskou carevnou řeka Jajik přejmenovaná na Ural jako o řece Džajik v „Ogurském dialektu“, a potvrzuje že Ogurové jsou předci Bulgarů, Kangarů, nebo Hunů žijících před 2. stoletím mezi západní Sibiři a stepích Itilu.V další kapitole dějin se setkáváme s Ogurskými Huny již v manželských svazcích s Ogurskými Ujgury. Východní a západní Hunové patřili k ogurské jazykové rodině. Ujgurové, kteří patřili k tie-lejským kmenům, byli ze skupiny Ogurů. Podstatné je, že tie-lejské kmeny nebyly nutně všechny Oguzské a že ze všech tie-lejských kmenů Ogurských Hunů se vyčlenil další tie-lejský ogurský kmen Ujgurů v manželských svazcích. Turci a další oguzské kmeny ve 2. století př. n. l. zůstávají mimo ogurskou strukturu moci na úkor ogurských kmenů. Ve východní Evropě Oguři pokračovali ve své nadvládě až do arabských válek. Třicetiletá posloupnost válek zdecimovala celé místní obyvatelstvo. Dominance Ogurů je proměnila v uprchlíky v jejich vlastní zemi, a vedla k přílivu jejich východních sousedů Oguzů. Ačkoli jazykově převládající ogurská většina ve východní Evropě přežila do 15. století, stala se stále více ovlivněna oguzskými jazyky Pečěněhů, Oguzů a Kypčaků. To znamená, že kmenová etnonyma jsou starší než -‚r‘/-‚z‘ rozdělení, a kmeny, jejichž jméno končící na -‚ar‘/-‚er‘/-‚ir‘/-‚ur‘ nemusí nutně patřit do ogurské skupiny.
Bez kladných důkazů, v žádné době by se nemělo předpokládat že Ogurové byli výhradně Ogurové, a odpovídajícím způsobem Oguzové byli výhradně Oguzové. Jednou z nejčasnějších turkických konfederací souhrnně známá pod názvem Tuchsové čili Tocharové, může být zahrnuta do Oguzských Aseů a Ogurských Bulgarů a Sabirů-Suvarů (Sabaroi). Označení „Azští Bulgaři“ může naznačovat jejich bývalou politickou příslušnost, a nikoli jejich jazykové vlastnosti, přesně jako etnicky různé kmeny Turkutaských kaganátů nesly ethnonym „Türk“. Subjekty kmene Azů/Asů, se samostatným tématem, z asyrštiny jako „Az-kiši“, byly historicky spjaté s téměř každým v oblasti Střední Asie, zasahující až na Střední východ, do střední Evropy a na Dálný východ. Z historických záznamů se zdá, že ‚r‘/‚z‘ rozdělení došlo v rámci kangarských kmenů, produkci dvou pra-ethosů, Kangarů a Azů. Tito Azové se nacházeli severně od Kangarů, nebo alespoň zaujímali vyšší nadmořskou výšku horských oblastí, s blízkostí horské tajgy, zatímco Ogurští Kangaři dávali přednost otevřené stepi Kazachstánu a Taklamakanu – Tarimská pánev.Pro historické období je několik svědectví že Ogurové a Oguzové koexistovali ve stejných politických organizacích, volně se míchali a sjednocovali. Tie-lejská domorodá větev Bulgarské, Turkutské, Chazarské, Kimäcké, Kypčacké, taktéž i Ogurské Ujgurské a Oguzské Kyrgyzské konfederace (kaganáty), a taky Turkické konfederace (svazy, unie, kaganáty) a její potomci, zahrnovala jak ogurské, tak i oguzské kmeny.
Pojmenování a etymologie Oguzů Jméno „Oguz“ je možné datovat od nejstarších dob. Čínské prameny z 2. století př. n. l. se zmiňují o kmeni O-Kut (v té době to bylo jméno „Turek“). Je to čínská verze domorodého jména, která se v turkických jazycích nazývá Ogur, protože některé Turkické kmeny vyslovovali hlásku ‚z‘ jako ‚r‘. Oblasti jako Tarbagataj a Kobdo, kde čínské zdroje uvádějí osady O-Kutů, jsou známé jako Turkická území.
Jméno „Oguz“ pochází ze slova „Ok“ → šíp, „Ok“ v turkických jazycích také znamená „kmen“. V té době byla tato slova přeložena do čínštiny jako „kmen“. Podle tohoto je slovo „Oguz“ tvořeno připojením „Ok“ z koncovkou ‚z‘, což ve staroturkickém jazyku znamená ukončení v množném čísle. Slovo „Oguz“ nebylo etnické jméno a přímo znamená „Turkické kmeny“. Jako příklad by mohl být název z číslicí: On-Ok → deset kmenů → On-Okové → 10-Oguzové.
Název „Oguz“ byl poprvé použit v turkutských textech v prvním runovém nápise nalezeném na břehu řeky Barlyk (Ulu-Kem → runy u Jeniseje). Ten říká o „šesti oguzských kmenech“, které vstoupily do konfederace. Tyto nápisy naznačují, že v předchozím čase Oguzové žili v tomto údolí (u Jeniseje) a vytvořili spojení. Orchonské runové nápisy nedělají rozdíl mezi Oguzy a Turkuty neboli Modrými Turky, navíc Oguzové byli hlavní složkou turkutských kaganátů. Slovo 'Türk' je politický termín. V tomto ohledu jsou Oguzové a Turkuti neboli Modří Turci → Turci stejní.
Období Gök-tureckých kaganátů (Turkutské) se překrývá z obdobím Tchangů. V čínských zdrojích na základě písemností z období vlády Tchangů (po roku 618),roční kroniky Nová kniha Tchangů a Kniha Tchangů se čtyřmi různými překlady Devět kmenů, v nápisech zvané „Devět Oguzů“, někdy „Devět turkických kmenů (Turkuti a modří Turci → Gök-Turci)“ se uvádějí jako „Turci devíti kmenů (Gök-Turci)“, a někdy jako „Devět tolesských kmenů“ či „Devět tolesských Oguzů“, což se rozumí stejně jako „Devět gök-tureckých Oguzů“. Tvořící kořeny Gök-Turků jsou v oguzských kmenech. Dále jsou Oguzové uvedeni nikoli samostatně (tj. „Oguzové“), ale jako „Kchuej-sing“ → „Devět kmenů“, a překlad slova „Oguz“ je uváděn jako „Tchu-ťüe“ → „Turek“, což svědčí o absenci nutnosti volat tuto skupinu dalšími názvy. Absence v památkách z doby prvního Turkutského kaganátu k použití jména „Oguz“ svědčí o tom taky.
Ne-oguzská pokolení (tj. „Ogurové“) nesla název „Turci“. Slovo „Turek“, byl politický název. Turkutský stát byl vytvořen starověkou vládnoucí dynastií turkických Ašinovců, s pomocí turkických skupin které ji obklopovali, organizovaných do svazku kmenů (tj. „Oguzové“). Zmatek, který vznikl v důsledku zmínky v islámských zdrojích o Ujgurech jako o „Devíti Oguzech“, je eliminován po přesné definici ujgurského pokolení a gök-tureckých „Devíti Oguzech“.
Historie Oguzské Turky můžeme považovat za předky dnešních Turků, Seldžuckých Turků, Turkmenů, Ázerbájdžánců a některých dalších národů. Původ je smíšený a komplikovaný. Utvořili se uvnitř Turkutských kaganátů z více elementů. Jádrem byly zřejmě severoíránské kmeny z přiaralských stepí, blízké k Parthům. Ty se pod turkutskou nadvládou spojují a mísí s kmeny tureckými, část mohla být i ugrofinského původu. Postupně ale všechny začaly mluvit turecky. Původním náboženstvím byl šamanismus.
Oguzské kmeny byly v příbuzenství s Pečeněžskými Kangary,2. gasirdin ekinši žartisindagi «Chaliktardin uly konis audarui» dep atalmiš ketken tarihi okigalardin netižesinde Ortalik Azijada žana memlekettik birlestikter, sonin išinde Ujsin, Jancaj, Kanly memleketteri kalyptasady. z nichž někteří byli dohola vyholení a další, někteří byli s malými vousy. Dle knihy Attila a Nomad Hordes – Atila a kočovné hordy „Kimäkové jim vystavěli řadu vyřezávaných dřevěných pohřebních soch, obklopených jednoduchými kamennými monolity – Balbaly.“ Autoři knihy vzaly na vědomí, že „...Oguzští válečníci sloužili v Byzanci od 9. století. Sloužili dokonce i ve Španělsku a Maroku, a téměř ve všech islámských vojskách na Blízkém východě od jedenáctého století. Ti Uz'ové či Tork'ové kteří se usadili podél ruské hranice byli postupně slavizováni a jejich kavalerie 12. a počátku 13. století také hrála vedoucí roli v ruské armádě, kdy byli známí jako Karakalpak kmen čili Kara-kalpakové.“, (anglicky)
Je známé, že počet domorodých seskupení nesoucích název Oguz, často s číslicí, reprezentuje množství kmenů sjednocených v kmenové unii. Jejich jméno znamenalo přibližně bílí (ušlechtilí) lidé.
Tradiční dělení konfederace Oguzů V seznamech Mahmúda Kašgarského (Mahmud al-Kāshgharī, 11. století) a zdrojích Rašíd al-Din Hamadaniho (14. století) byl Oguz později také turkický výraz pro „kmen“. Oguzští Turci se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'y – Sivé šípy a Üčok'y – Tři šípy.
Podle Oguz-kaganova dastanu, známého taky pod názvem Oguz-name,Oğuzname destan denemesi (Studie dastanu Oguz-name) napsal Rıza Nur v Káhiře, v roce 1928 pocházejí z 24 turkomanských kmenů Oguzů.
Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu
Oguzské kmeny podle eposu Mahmúda Kašgarského V epose od Mahmúda Kašgarského Divân-ı Lügati't-Türknapsaného v 11. století se uvádí:
Pořadí Oguzská konfederace Turkmenských kmenů podle Divân-ı Lügati't-Türk Tamgy 01 První a hlavní: jsou Kynykové, dnes kagani. 60px|vpravo 02 Druhý: Kayıové jinak v literatuře nazýváni Kai, Kaj → Kajlar.Zejména kmenové symboly Bulharského klanu Dulo a Oguzského kmene Qayп → Kajy jsou stejné. 60px|vpravo 03 Třetí: Bajundurové také Bajyndyr, v literatuře zvaný Baian, Bajan. 60px|vpravo 04 Čtvrtý: Iwaové také nazýváni Jıwa, Jiva. 60px|vpravo 05 Pátý: Salgurové → Salur. 60px|vpravo 06 Šestý: Avšarové → také Afšar, Avšarské kmeny. 60px|vpravo 07 Sedmý: Begtiliové → také Begdili nebo Bejdili. 60px|vpravo 08 Osmý: Bügdüzové. 60px|vpravo 09 Devátý: Bajati 60px|vpravo 10 Desátý: Jazgyrové. 60px|vpravo 11 Jedenáctý: Ejmür → také Ejmir. 60px|vpravo 12 Dvanáctý: Karabölükové → také Karaevli. 60px|vpravo 13 Třináctý: Alkabölükové → také Alkaevli. 60px|vpravo 14 Čtrnáctý: Igdırové také nazýváni İgder, İgdir a Igder. 60px|vpravo 15 Patnáctý: Juregirové také nazýváni Jüregir. 60px|vpravo 16 Šestnáctý: Tutırkaové → Dondurga. 60px|vpravo 17 Sedmnáctý: Ulajundlugové také nazýváni Alajund, Alan-jurtlu také Alajurtlu. 60px|vpravo 18 Osmnáctý: Tügerové také nazýváni Düver, Düğer, Töker nebo Tüker. 60px|vpravo 19 Devatenáctý: Bečenekové také nazýváni Bečenekiči, Pečenek, Pečeneg. 60px|vpravo 20 Dvacátý: Čuvaldarové také nazýváni Čavundurové. 60px|vpravo 21 Jednadvacátý : Čepniové → Turkický kmen Bektašiů?. 60px|vpravo 22 Dvaadvacátý: Čaruklukové v malém počtu, jejich záznamy jsou málo dostupné. 60px|vpravo
Zákony a tradice