Krakov ( výslovnost , , ) je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické zemi Malopolsku. Leží na řece Visle, v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandoměřskou kotlinu s kotlinou Osvětimskou. Žije zde obyvatel a Krakov je tak druhé největší polské město podle počtu obyvatel. Rozloha činí 327 km² (čtvrté největší město podle rozlohy).
Krakov je historická rezidence polských králů s hradem Wawel a katedrálou, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Staré město, které přežilo druhou světovou válku s množstvím historických památek i parků je oblíbený cíl turistů a je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Etymologie Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka,Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego 1 - 2, Warszawa 1961, s. 188–189. který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravděpodobně však jméno pochází od Keltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů. Tehdy by název zněl Carragh nebo obdobně. Možná je však i souvislost se jménem legendárního iberského (keltiberského) krále Crocco. V českých legendách se také vyskytuje postava knížete Kroka.
Název města v latině zní Cracovia, , , a , a v jidiš קראקע, Krůke.
Historie Nejstarší část města se nachází na opevněném Wawelském návrší. Bylo to jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém knížectví Vislanů. To ovládla za vlády velkomoravského knížete Svatopluka. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966, kdy bylo město pod vládou českého knížete Boleslava I., pod přemyslovskou vládou zůstal i za vlády Boleslava II., ale pravděpodobně na jejím sklonku, v roce 999, byl Krakov dobyt Boleslavem Chrabrým, vnukem českého knížete Boleslava I., a připojen k jeho piastovskému polskému státu. Od roku 1000 se v Krakově nacházelo biskupství. Roku 1038, za vlády Kazimíra I. Obnovitele, se Krakov stal polským hlavním městem.
V období rozpadu státu na jednotlivé úděly (polsky rozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního knížete (książę senior) – principa. Za mongolského vpádu v roce 1241 bylo město takřka úplně zničeno. Začala obnova Krakova a kníže Boleslav V. Nesmělý, jeho matka Grzymisława a manželka bl. Kunhuta dali 5. června 1257 městu lokátorská práva podle magdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o: osvobození měšťanů od daní na období 6 let osvobození měšťanů od cel na 10 let dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzyńca do Mogiły dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť dával fojtům právo na věčné osvobození od cel dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. Proto má také staré město protáhlý severo-jižní tvar a táhne se až k Hradu.
V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokietka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů.
Ve 14. století vznikla na předměstí Krakova dvě další města: na jihu Kazimierz (1335) a na severu Kleparz (1366).
Krakov se jako hlavní město jednoho z významných evropských států v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru – architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním slohu. V roce 1364, jako druhá univerzita ve Střední Evropě po Karlově univerzitě (1348), byla založena nová univerzita. Dnes známá pod názvem Jagellonská univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta, části se dodnes dochovaly). Novou tvář dostal Krakovský rynek. Za vlády Zikmunda II. Augusta (polovina 16. století) měl Krakov přibližně 30 000 obyvatel.náhled|Panorama Krakova koncem 15. století, dřevoryt z Norimberské kroniky|vlevo|220x220pixelů Po polsko-litevské unii a vzniku Polsko-litevské unie (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu, Sejmy a volby monarchů se konaly ve Varšavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně král Zikmund III. Vasa v roce 1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala i nadále korunovačním místem polských králů.
Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek samotného města. Válečné ztráty silně poškodily jeho pozici a zbrzdily i rozvoj. Podruhé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské „potopy“. V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.
Po třetím dělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech 1809–1815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 1815–1846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop a na jeho místě byly vybudovány rozsáhlé městské sady – zvané Planty, obepínající staré jádro. Po „krakovské revoluci“ v roce 1846 byl Krakov opět začleněn do Rakouska jako velkovévodství Krakovské (jako součást Haliče) jehož součástí zůstal až do roku 1918. V roce 1850 zničil velký požár 10 % města. Díky tomu, že vyhořelo pouze 10 % budov, byly rychle obnoveny a postaveno mnoho dalších krásných památek a staveb.
Zatímco Varšava ovládaná Ruskem byla rusifikována a další části jako Poznaň ovládané Němci se germanizovaly, Krakov a Lvov, ležící v rakouské Haliči, se staly nejvýznamnějšími centry polství ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, a to díky udělení autonomie Haliči.
Po roce 1918 a rozpadu Rakouska-Uherska byl Krakov přičleněn k nově vzniklému Polsku. V letech 1939–1945 byl hlavním městem tzv. německého Generálního gouvernementu. Velitelem zde byl Hans Frank.
V roce 1942 byl nedaleko Krakova zřízen pracovní tábor pro židovské vězně, který byl v roce 1944 proměněn na koncentrační tábor. Táborem "prošlo" na 150 000 vězňů. Tábor byl osvobozen pod velením maršála Ivana Koněva Rudou armádou dne 15. ledna 1945. Rychlá vojenská operace pokračovala osvobozením celého Krakova RA dne 18. ledna 1945. Krakov nebyl vyhlášen Pevností, nebyl intenzivně bombardován. Podařilo se tím zachránit hodně památek; inventář kostelů, zámku apod. byl částečně odvezen na západ i na východ. Díky tomu, že se přímo přes Krakov nepřehnaly hlavní osvobozovací boje, zůstalo zachováno mnoho historicky cenných krakovských památek.
V roce 1951 bylo ke Krakovu připojeno nově založené město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce 1949 na území vesnic Mogiła, Płaszów a Krzesławice).
V roce 2016 se v Krakově konaly Světové dny mládeže 2016.
Městské symboly
Vlajka
Krakovská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, bílým a modrým.Vlajka Krakova na Flags of the World
Kultura náhled| upright=0.8|Pomník Adama Mickiewicze Krakov bývá považován za hlavní město polské kultury.Kraków – Europejska stolica kultury Žila v něm mj. nositelka Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a žil zde i držitel stejné ceny Czesław Miłosz nebo známý autor Stanisław Lem. Je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3–4 milióny). Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce 1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V Krakově se nachází mnoho kulturních institucí významných pro polský kulturní život.
Divadla: Teatr Groteska Teatr Ludowy Teatr Stary Teatr Słowackiego Operetka Krakowska Teatr Bagatela
V Krakově je 28 muzeí v čele s Národním muzeem, kde jsou početné sbírky polského i světového malířství. Je zde také Muzeum polského letectví.
Administrativní rozdělení Krakova náhled|Mapka 18 městských částí Krakova Od 27. března 1991 je Krakov rozdělen na 18 městských částí, označených římskými číslicemi a názvem čtvrti.
Seznam krakovských městských částí včetně rozlohy a počtu obyvatel (stav k 31. prosinci 2007):Počet obyvatel v okresech (ke dni 31. 12. 2007) Č. Název městské části Rozloha[ ha ] Početobyvatel 1 Městská část I Stare Miasto 580 42671 2 Městská část II Grzegórzki 583 30753 3 Městská část III Prądnik Czerwony 650 48654 4 Městská část IV Prądnik Biały 2288 65797 5 Městská část V Krowodrza 535 35503 6 Městská část VI Bronowice 1354 22428 7 Městská část VII Zwierzyniec 2843 20173 8 Městská část VIII Dębniki 4216 53391 9 Městská část IX Łagiewniki-Borek Fałęcki 532,9 14510 10 Městská část X Swoszowice 2289,8 19075 11 Městská část XI Podgórze Duchackie 894,4 52572 12 Městská část XII Bieżanów-Prokocim 1641 63569 13 Městská část XIII Podgórze 2456,4 32168 14 Městská část XIV Czyżyny 1079,6 25775 15 Městská část XV Mistrzejowice 553,5 54308 16 Městská část XVI Bieńczyce 376,6 44766 17 Městská část XVII Wzgórza Krzesławickie 2584,4 20343 18 Městská část XVIII Nowa Huta 7226,1 58952
Dřívější administrativní rozdělení 1951–1973 – 6 městských částí: Stare Miasto, Zwierzyniec, Kleparz, Grzegórzki, Podgórze, Nowa Huta 1973–1991 – 4 městské části: Śródmieście, Podgórze, Krowodrza, Nowa Huta
Památky Krakov je jedním z nejdůležitějších polských turistických center s cennými památkami z různých epoch. Více než 6 000 historických objektů je většinou soustředěno do současné čtvrti Stare miasto, která zahrnuje i historické části Staré město, Wawel a Kazimierz, z nichž každá měla vlastní hradby.
Wawelské návrší náhled|Wawelská katedrála Katedrála na Wawelu Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava je cihlová gotická trojlodní bazilika se třemi věžemi a věncem kaplí. Postavena v letech 1320–1364, katedrála byla tradiční korunovační kostel i pohřebiště polských králů. V katedrále jsou pochováni i svatý Stanislav, svatá Hedvika z Anjou a řada dalších významných Poláků náhled|Nádvoří wawelského hradu náhled|Zikmundova kaple na Wawelu Královský hrad Wawel (Zamek Królewski na Wawelu) Je to patrně nejstarší osídlení v Krakově, od 11. století hrad a později sídlo polských králů, v současné podobě renesanční a barokní stavba z první poloviny 17. století, která v 19. století sloužila jako pevnost, za druhé světové války jako sídlo nacistického guvernéra a v současnosti muzeum. Dračí jáma (Smocza Jama) Nachází se na úpatí pahorku, podle pověsti zde draka usmrtil rytíř Krak, jehož jméno město nese. Jedná se o tři malé, prázdné jeskyně. Vchod do jeskyní je z hradu a platí se za něj vstupné. Před východem jeskyní je kovový drak, který občas chrlí oheň. "Drak" je na veřejně přístupném pozemku.
Staré Město Barbakán Opevněná pozdně gotická brána na severní straně Starého města, nedaleko od hlavního nádraží. Gotická kruhová stavba vznikla v létech 1498 a 1499. Barbakán byl hradbami spojen s Floriánskou bránou. Jde o cihlovou stavbu se 7 pozorovacími věžemi a 130 střílnami. Průměr stavby je 24,4 metru a zdi jsou přes 3 metry silné. Barbakán má dvě brány. Floriánská brána Pozůstatek gotického opevnění Starého města, jediná zachovaná z původních osmi bran. Byla vystavěna na začátku 14. století a zvýšena koncem 15. století. Má výšku přes 34 metry a je zdobena sochou svatého Floriána.