náhled|Prostor plánované radarové základny v roce 2008 Radar v Brdech byl projekt vojenského radaru na bezejmenném kopci ve vojenském újezdu Brdy jihozápadně od Prahy. Společně s raketami v Polsku se měl stát součástí americké protiraketové obrany v Evropě (tzv. obranný deštník).
O záměru USA vybudovat protiraketovou obranu v Evropě začala média informovat v létě 2006. Mezi Spojenými státy americkými a Českou republikou pak probíhaly předběžné konzultace o umístění radaru. V září 2009 USA oznámily, že od svého záměru na vybudování základny ustoupily.
Místem radaru měl být bezejmenný kopec o kótě 718,8 m (po roce 2016 patří k obci Skořice).
Otázka radaru rozdělila českou politickou scénu i veřejnost. Kromě brdských obcí proti radaru nejvýrazněji vystupovala iniciativa Ne základnám. V zahraniční bylo největším odpůrcem radaru Rusko.
Všechna jednání, ve smyslu českého nezájmu o radar, skončila za vlády Baracka Obamy (2009–2017) projednáním vojenské dohody SOFA s Polskem.
Americký postoj Důvody pro výstavbu radaru v Česku a raket v Polsku byly proklamovány jako ochrana bezpečnostních zájmů USA a jejich spojenců v Evropě před společným nepřítelem, kterým měl být Írán nebo KLDR. V minulosti se však objevily informace, že ani jeden z těchto států neměl potřebné technologie k výrobě mezikontinentálních balistických raket, které by ohrozily evropský kontinent.
Plány na výstavbu protiraketového deštníku by byly porušením dohod s Ruskem, což vytvořilo napětí s tímto státem. Podle tehdejších informací Ministerstva zahraničních věcí ČR měl deštník v Evropě ochránit téměř polovinu světa (severní část západní polokoule, a převážnou část Evropy). Radar však měl být pod správou USA a nikoliv NATO, jejímž je ČR členem.
Úkolem celého systému byla eliminace hrozby zasažení balistickou raketou: radar, který monitoruje raketu, vyšle informaci protiraketové základně, která má zničit hlavici ve střední části jejího letu.
V září 2009 USA oznámily, že od svého záměru na vybudování základny ustoupily.
Český postoj 19. ledna 2007 odstartovala formální vyjednávání mezi českou vládou a reprezentací USA. Již od samého počátku prosazoval tehdejší premiér Mirek Topolánek návrh, že o radaru rozhodne parlament, nikoli občané v referendu. 28. března 2007 zaslala česká vláda odpověď do USA, ve které se vyslovila pro zahájení oficiálních jednání. Součástí dokumentu byl i požadavek Česka na budoucí začlenění radaru do systému protiraketové obrany NATO.
Situace vlády vzhledem k odmítavému postoji těsné většiny Čechů byla nelehká. Jen několik málo měsíců po odstartování česko-amerických rozhovorů se koalice rozhodla investovat peníze na rozvoj Brdska, zřídila speciální Komisi pro rozvoj Brdska. Vláda odmítala kritiku, že záměrně připravila prostor pro obchod („dáme Vám peníze, když podpoříte radar“).
Tehdejší premiér Topolánek slíbil investovat do brdských obcí 1,25 miliardy korun, převážně na infrastrukturu, pitnou vodu a zlepšení podmínek života v těchto obcích. Tento slib nebyl nikdy splněn, vláda do doby pádu Topolánkovy vlády poskytla obcím jen 13,5 milionu korun.
Na krátkou dobu zde aktivisté hnutí Greenpeace vyhlásili mikronárod – stát Peaceland jako součást protestu proti výstavbě základny systému protiraketové obrany. 9. června 2008 skončila demonstrace odvozem všech aktivistů na policejní stanici v Příbrami, když se odmítli legitimovat Vojenské policii.
Dne 3. dubna 2008 se česká vláda na summitu NATO v Bukurešti i bez podpory většiny parlamentu dohodla s Američany na výstavbě radaru v Brdech. Smlouvu, která měla být původně podepsána již v květnu téhož roku, schválila koalice 21. května 2008 na výjezdním zasedání v Teplicích, nakonec ji 8. července 2008 stvrdili svými podpisy tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a jeho americká kolegyně Condoleezza Riceová. Kritikou vyjednané smlouvy nešetřil místopředseda Strany zelených Ondřej Liška, podle kterého byla pasáž o začlenění do Aliance příliš stručná. 10. září 2008 pak vláda pod tlakem veřejnosti schválila také „druhou“ doplňkovou smlouvu (SOFA), vymezující pobyt amerických vojáků.
Dne 27. listopadu 2008 Senát schválil smlouvy, které se týkají radarové základny USA na českém území. Obě dohody podpořilo 49 ze všech 81 přítomných senátorů. Dne 17. března 2009 vláda stáhla smlouvy k radaru ze Sněmovny; neměla k ratifikaci většinu. Podle Topolánka to ale neznamenalo, že by ratifikace končila. Dne 8. května 2009 vládu Mirka Topolánka nahradil úřednický kabinet Jana Fischera, který později uvedl, že o dalším postupu stran radaru rozhodne až nový kabinet. Dne 20. května 2009 ministr zahraničí Jan Kohout řekl tisku, že vláda smlouvy týkající se radaru do Sněmovny nepošle.
Podpora pravicové koalice Výkonná rada ODS v červenci 2007 potvrdila postoj premiéra Topolánka a referendum i přes velký tlak veřejnosti odmítla. Někteří poslanci vládní koalice však takový názor nesdíleli a hlasování o radaru, ke kterému nikdy nedošlo, komplikovali. Mezi takové patřil lidovecký poslanec Ludvík Hovorka, který si přál referendum. Poté, co republiková rada Strana zelených vydala doporučení svým zákonodárcům, rozhodly se poslankyně Věra Jakoubková a Olga Zubová radar nepodpořit.
S podzimní podporou radaru váhal i místopředseda Senátu za KDU-ČSL Petr Pithart. Kromě Hovorky a Pitharta se zbylí lidovečtí poslanci stavěli k radaru pozitivně, členství ale podmiňovali spoluprací s NATO. Naopak nečekané podpoře se mohla koalice těšit z řad tehdejších přeběhlíků sociálnědemokratické opozice, kteří v tu dobu fakticky podporovali vládu: Miroslav Svoboda, Evžen Snítilý, Petr Wolf.
Situace Strany zelených Tehdejší senátor a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vyjadřoval radaru velmi silnou podporu, ačkoliv jeho domovská Strana zelených byla víceméně proti. V únoru 2007 delegáti Strany zelených podpořili „proradarové“ vedení strany a nabídku USA tak neodmítli. Jako podmínku si delegáti kladli součinnost se Severoatlantickou aliancí.
Počátkem května 2007 se západočeští zelení postavili proti rozhodnutí republikové rady a radarovou stanici v ČR odmítli. Toto rebelské křídlo reprezentoval Matěj Stropnický. O 11 měsíců později však republiková rada nabádala své zákonodárce, aby projekt nepodpořili.
Postoj levice Vedení sociální demokracie v čele s tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem se shodlo, že radar Česká republika nepotřebuje. Sociální demokraté připustili výstavbu radaru pouze za okolností, že systém bude začleněn do struktur Severoatlantické aliance a v Česku proběhne referendum. Prvním pokusem byla snaha o prosazení zákona o obecném referendu, které by se mohlo vztahovat i na radar. Návrh však těsnou většinou neprošel. O dva měsíce později byl však opoziční blok úspěšnější a levici se podařilo ve Sněmovně protlačit návrh na referendum do dalšího čtení. Nápad vyhlásit krajské referendum dostal v říjnu 2008 i hejtman David Rath, ČSSD se v únoru následujícího roku pokusila takový návrh ve Sněmovně uzákonit.
Sociální demokraté měli v úmyslu využít i zdržovací taktiky v podobě předání smlouvy k posouzení Ústavnímu soudu. Reagovali tak na krok ODS, která naopak vyhrožovala odmítnutím Lisabonské smlouvy. Jiří Paroubek byl ochoten udělat vše pro to, aby případná smlouva neprošla. Její schválení parlamentem by ale respektoval.
Neshody o počátku vyjednávání V srpnu 2006 se expremiér Stanislav Gross přiznal, že o radaru se poprvé začalo mluvit již za menšinové vlády ČSSD na přelomu let 2000 a 2001. On sám viděl v radaru spíše klady, především vyšší záruku bezpečnosti a odpovědnost vůči NATO. Jiří Paroubek se však ohradil tvrzením, že mu experti z Ministerstva obrany informace o konzultacích zatajovali, navíc nebyl za sociálnědemokratických vlád přijat žádný závazek. Paroubek se o radaru dozvěděl až z americké strany těsně před volbami do Sněmovny v roce 2006. Ze startu vyjednávání obvinil naopak Jiřího Payna z ODS, který o radaru údajně jednal již v roce 2000.
Postoje veřejnosti Česká veřejnost Český radar vyvolával mezi obyvateli napříč republikou vlnu nevole. Většina obyvatelstva jej považovala za zbytečné zvýšení bezpečnostních rizik pro obyvatelstvo. Obavy, že v případě většího konfliktu například s Ruskem by se radar stal jedním z prvních cílů, byly velmi silné. Rizika pro Českou republiku od zemí jako Írán či KLDR byla vnímána jako velmi malá.
Většina průzkumů během dvouletého období, kdy se o základně hovořilo, ukázala, že s radarem nesouhlasí v průměru přes 50 % Čechů. Většina respondentů také požadovala k této otázce referendum (kolem 70 %). Podpora radaru se naopak těšila asi 30 % obyvatelstva. Mezi příznivci radaru byli především voliči ODS, muži a lidé s dobrou životní úrovní. Mezi odpůrci převažovali naopak lidé se špatnou životní úrovní, lidé nad 60 let a ženy. Češi by také v průzkumu z února 2007 nevyměnili radar za zrušení víz do USA.
Průzkum agentury STEM ze září 2007, který si nechal zpracovat Tomáš Klvaňa, ukázal, že pokud by měli Češi více informací, neváhalo by 50 % dotázaných změnit názor. STEM také v květnu 2008 uvedl, že ačkoliv agentury rozdělují obyvatele na velký tábor odpůrců a malý tábor příznivců, jsou tábory odpůrců a příznivců spíše stejně velké. Že názor společnosti není stabilní a víceméně různě kolísá, dokázala v červnu 2008 agentura CVVM. Podle ní počet odpůrců mírně rostl na úkor příznivců. Společnost STEM v reakci na prezidenta Klause, že smlouvy o radaru podepíše, uvedla, že s radarem jsou ochotny smířit se 2/3 obyvatel. Podle vlády mohl konflikt mezi Ruskem a Gruzií přesvědčit obyvatele ČR, aby se k otázce radaru postavili kladně. Průzkum CVVM ze října 2008 to však nepotvrdil (základnu podporovalo 30 % obyvatel, 67 % lidí bylo proti).
Názor Čechů nezměnil ani příchod Baracka Obamy do Bílého domu, kterého veřejnost mohla vnímat jako racionálního a umírněného politika (na rozdíl od jeho předchůdce George Bushe).
Obce v Brdech Dne 17. března 2007 bylo v obci Trokavec, která byla od počátku nejhlasitějším odpůrcem radaru, vyhlášeno místní referendum. Lidé v místě plánovaného vybudování radaru zásadně odmítli zvýšená rizika spojená s případným útokem na tento strategicky důležitý cíl. Silné byly také obavy ze zdravotních rizik provozování takto silného radaru na blízké obyvatelstvo, vyplývající z toho, že anténní soustava radaru by v intervalech po 12 ms vysílala výkon řádově v gigawattech. Vláda v reakci na výsledek uvedla, že referendum se konalo předčasně, lidé podle ní ještě neměli dostatek informací.
Mezi dalšími obcemi, které uspořádaly místní referenda k radaru, byl Mirošov, Strašice, Hvožďany na Příbramsku (95 % proti), Těně na Rokycansku (98 % proti), Zaječov na Berounsku (98 % proti), Vísky (všech 30 lidí proti radaru, tudíž 100 %). Skořice na Rokycansku zvolily anketu (téměř všichni dotázaní byli proti). Další ankety proběhly také v Mirošově, Strašicích, Příkosicích a Míšově (zde také proběhlo po anketě i místní referendum).
Další referenda proběhla v obcích Bezděkov pod Třemšínem, Věšín, Sedlec, Volenice, Vranovice, Vševily, Hůrky, Štítov, Láz – celkem ve 22 obcích v Brdech. Ve všech obcích občané s radarem nesouhlasili.
Starostové (Středočeského a Plzeňského kraje) více než třiceti obcí, které by byly radarem nějak „dotčeny“, se v srpnu 2007 sjeli do Rožmitálu pod Třemšínem, aby jednali o společném postupu. Na návrh trokaveckého starosty Jana Neorala a starosty Příbrami Josefa Řiháka podepsalo 30 starostů zakládací listinu svazu obcí proti radaru. 29. srpna 2007 tak oficiálně vznikla "Liga starostů proti radaru". Starosta Strašic Jiří Hahner zvolil jiný postup, když pozval tehdejší ministryni obrany Vlastu Parkanovou do Strašic k jednání. Do sálu, kde se sešlo na 50 starostů, nebyli pořadateli vpuštěni novináři a televize. Na protest proti tomuto pokusu vyloučit média odešlo 25 starostů před jednáním ze sálu.