Gliwice ( či Glivice, slezsky Glywice/Glywicy, ) jsou město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství na historickém území Horního Slezska. Žije zde obyvatel. Je to třetí největší město katovické konurbace (po Katovicích a Sosnovci) a třetí největší město Horního Slezska (po Katovicích a Ostravě). Tvoří městský okres a zároveň je sídlem venkovského okresu Gliwice.
Město bylo založeno během německé východní kolonizace ve 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1276. Bylo součástí Koruny království českého a Habsburské monarchie do roku 1742, kdy připadlo Pruskému království. Nabralo na významu a zaznamenalo výrazný růst po zprovoznění Královské pruské slévárny železa v roce 1796 a Kłodnického průplavu v roce 1812, postupně se stalo jedním z center průmyslové konurbace. Do dějin vešlo fingované přepadení gliwické radiostanice – nacistická provokace před druhou světovou válkou. V roce 1945 byly Gliwice připojeny k socialistickému Polsku a prošly velkými demografickými změnami – usadilo se zde mnoho polských přesídlenců ze Lvova a východní Haliče, zatímco německé obyvatelstvo bylo odsunuto, emigrovalo nebo se asimilovalo. Ke slezské národnosti se v roce 2011 hlásilo 9,7 % obyvatel, ale většina z nich se hlásila i k polské národnosti, takže 95,7 % obyvatel Gliwice se přihlásilo k polské národnosti (v Polsku lze hlásit dvě národnosti).
Gliwice jsou sídlem Slezského vysokého učení technického (Politechnika Śląska). Rozsáhlý univerzitní kampus jižně od historického centra tvoří samostatnou čtvrť s názvem Politechnika. Součástí Gliwic je též bývalé město Łabędy (připojené v roce 1964), kde se nachází areál zbrojařských závodů BUMAR Łabędy, nebo Wilcze Gardło – izolované sídliště postavené v letech 1937–1941 pro nacistické funkcionáře. V areálech speciální ekonomické zóny působí mj. automobilka Stellantis.
Dějiny Město bylo založeno během německé východní kolonizace ve 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1276. Název je odvozen pravděpodobně od slovanského výrazu *glivъ vztahujícího se k hlinitému, podmáčenému, vlhkému terénu, jakým bylo ve středověku údolí Kłodnice (v současné češtině od něj pochází slovo hlíva), alternativní teorie vidí souvislost s osobním jménem Gliva, nebo výrazem chlév (to zejména u německých autorů v 19. století). Patřilo Opolskému knížectví, z něhož bylo roku 1281 vyděleno Bytomsko. V roce 1289 se Bytomsko stalo prvním slezským lénem českých králů a následně bylo začleněno do Koruny české. V letech 1337–1342 a 1465–1482 existovalo i samostatné Hlivické knížectví. thumb|left|upright=1|Gliwice podle Friedricha Bernharda Wernera v první polovině 18. století Středověké a raně novověké Gliwice byly malým městem, které sdílelo osudy východního Horního Slezska. V roce 1430 byly na necelý rok dobyty husitskými vojsky Zikmunda Korybutoviče. Roku 1475 obdržely magdeburské právo. Od roku 1526 byly s celým Slezskem součástí Habsburské monarchie a Ferdinand I. je spolu s devíti okolními vesnicemi v roce 1557 propachtoval Zetritzům. Během třicetileté války zažily několik útoků: roku 1623 je vyplenili polští lisovčíci, v roce 1626 se ubránily proti armádě Petra Arnošta Mansfelda a v roce 1645 byly dobyty Švédy pod velením Lennarta Torstensona. thumb|left|upright=1|Gliwický přístav v 19. století thumb|left|upright=1|Germaniaplatz (Plac Piastów) v roce 1915 Po první slezské válce v roce 1742 došlo k rozdělení Slezska a Gliwice připadly Prusku. Vznikl okres Toszek-Gliwice (Landkreis Tost-Gleiwitz), který se po správní reformě v roce 1815 stal součástí vládního obvodu Opolí (Regierungsbezirk Oppeln) v provincii Slezsko.
V roce 1796 byla na podnět Friedricha Wilhelma von Redena, pionýra průmyslové revoluce v Horním Slezsku, založena Královská pruská slévárna železa (Königlich Preussische Eisengiesserei) v Gliwicích. Podnik disponoval první vysokou pecí na koks na evropském kontinentu. Roku 1812 byl zprovozněn Kłodnický průplav, který spojil novou průmyslovou oblast s Odrou. Gliwice se staly vedle Bytomi a později Katovic jedním z center hornoslezské konurbace a zažily v 19. století prudký rozvoj. Ottův slovník naučný z roku 1896 uvádí: Jest střediskem železného průmyslu Horního Slezska. Jsou zde železné huti a slévárny, vysoké peci, veliká továrna na stroje (800 dělníků), zvláště na hospodářské, tovární výroba plynových rour, parních kotlů, vojenské výzbroje, železného a drátěného zboží, dále parní pila, papírna, továrny na chemické a šamottové výrobky, výroba sklenic a oleje.Ottův slovník naučný, svazek 10. Gens – Hedwigia, Praha 1896, s. 196 S rozvojem průmyslu šel ruku v ruce urbanistický růst. Reprezentativní osou nového centra byla Wilhelmstraße (dnes Zwycięstwa) spojující historické jádro s nádražím vytyčená v 80. letech 19. století. Vlakové spojení (viz Hornoslezská dráha) získaly Gliwice již v roce 1845. V roce 1892 se v gliwických ulicích objevily tramvaje.
Od roku 1897, po připojení Trynneku (Trynek) a Petersdorfu (Szobiszowice), byly Gliwice samostatným městským okresem. V roce 1910 čítaly 66 981 obyvatel, z toho 73,9 % německojazyčných, 14,7 % polsky či „vasrpolsky“ mluvících a 11,1 % dvojjazyčných. Převažovali katolíci (81,5 %), k protestantské víře se hlásilo 15,5 %, ve městě žilo též 1 786 aneb 2,7 % židů. thumb|upright=1|left|Gliwická radiostanice na dobové fotografii V hornoslezském plebiscitu po první světové válce se 78,7 % hlasujících vyslovilo pro setrvání v Německu.Výsledky plebiscitu v okrese Tost-Gleiwitz Po rozdělení Horního Slezska v roce 1922 se Gliwice ocitly v bezprostřední blízkosti nové státní hranice – nedaleký Knurów již náležel k Polsku. Roku 1927 byly připojeny obce Ellguth-Zabrze (Ligota Zabrska), Richtersdorf (Wójtowa Wieś), Sosnitz (Sośnica) a Zernik (Żerniki) a počet obyvatel přesáhl 100 tisíc. Uvažovalo se v meziválečném období o vytvoření Trojměstí Gliwice-Zabrze-Bytom (Dreistädteeinheit Gleiwitz-Hindenburg-Beuthen). V letech 1934–1939 byl vybudován Gliwický průplav, který nahradil zastaralý Kłodnický průplav. Roku 1936 byl dokončen severní obchvat Gliwic – část Říšské dálnice č. 29 (Reichsautobahn 29) z Vratislavi do Bytomi.
Do dějin se zapsalo fingované přepadení gliwické radiostanice 31. srpna 1939 – operace SS pod falešnou vlajkou, která měla odůvodnit útok Hitlera na Polsko. V letech 1944–1945 působily v Gliwicích čtyři pobočné tábory Auschwitz (Gleiwitz I až IV). thumb|upright=1|Vypálená ruina divadla Victoria, stav v roce 2012 thumb|upright=1|Bumar Łabędy 24. ledna 1945 Gliwice obsadila Rudá armáda. Město neutrpělo válečné škody, ale po příchodu Sovětů bylo zplundrováno. Vyhořela mj. ikonická budova hotelu Haus Oberschlesien a divadlo Victoria, celkem poškozeno bylo 978 budov aneb 20 % zástavby. Sovětští vojáci jen v prvním týdnu zavraždili nejméně 817 civilistů,Ibidem, s. 54 některé odhady hovoří o 1 500 obětech. Násilí pokračovalo až do léta, 10. května 1945 byl zastřelen první poválečný komunistický místostarosta Gliwic Tadeusz Gruszczyński, když zastihl rudoarmějce při rabování jednoho z bytů. V gliwických kasárnách byl zřízen jeden ze sběrných táborů, kterými procházeli Hornoslezané odvlečení na nucené práce do SSSR, další existoval v dnešní městské části Łabędy (Laband).
Na základě Jaltské a Postupimské dohody byly Gliwice po druhé světové válce přiznány Polsku. Ve městě se usadilo mnoho polských přesídlenců ze Lvova a východní Haliče. O lvovské vědecké kádry se opřelo Slezské vysoké učení technické (Politechnika Śląska) sídlící od června 1945 v Gliwicích, na tamní tradice navázal též sportovní klub Piast Gliwice. Němci a Slezané (Šlonzáci) mohli ve městě zůstat, pokud prošli tzv. národnostní verifikací a složili příslib věrnosti polskému národu a státu. Nicméně v důsledku emigrace a asimilace jejich počet v poválečných dekádách systematicky klesal. V roce 2002 uvedlo 89,5 % obyvatel polskou národnost, 2 244 osoby aneb 1,10 % se přihlásily k němectví, 2 154 osob aneb 1,05 % ke slezanství a 8,1 % svou národnost neuvedlo.Výsledky polského sčítání lidu v roce 2002 podle obcí V roce 2011 se ke slezské národnosti přihlásilo 9,7 % obyvatel (18 169 osob). thumb|upright=1|Výstavba Silničního diametru (2013) V druhé polovině 20. století si Gliwice udržely pozici jednoho z center hornoslezské konurbace. V roce 1951 byly připojeny Stare Gliwice (Alt Gleiwitz), v roce 1964 Łabędy (Laband) a Czechowice (Schechowitz) a v roce 1975 Bojków (Schönwald), Brzezinka, Ostropa (Ostroppa) a Wilcze Gardło (Glaubensstatt). Od 80. let do počátku 21. století čítaly Gliwice přes 200 tisíc obyvatel. Na bázi zbrojařských závodů stavěných od roku 1938 vznikly po válce Železárny Łabędy (Huta Łabędy) a Mechanicke závody Łabędy (Zakłady Mechaniczne Łabędy), které jsou v současnosti pod názvem BUMAR Łabędy jedním z hlavních polských výrobců vojenské techniky. Po roce 1996 byly na jihovýchodě a severozápadě města vyčleněny rozsáhlé areály Katovické speciální ekonomické zóny, ve kterých se usadila řada průmyslových podniků v čele s automobilkou Opel Manufacturing Poland. Opravárenské závody železničních vozidel převzala roku 2008 společnost Newag. V roce 2010 byla v městské části Ligota Zabrska (byť je pojmenována podle sousední Sośnice) dokončena křižovatka dálnic A1 a A4 považovaná za jednu z největších dálničních křižovatek v Evropě. Hojně kritizována byla rozhodnutí o zrušení tramvajové dopravy v roce 2009 a protažení Silničního diametru propojujícího konurbaci v ose východ–západ (Drogowa Trasa Średnicowa) středem města v letech 2012–2016. Zygmunt Frankiewicz byl mezi lety 1993 až 2019 nejdéle úřadujícím primátorem v dějinách demokratického Polska.
Městské části thumb|Szywołdské ženy ve svátečních krojích ve 20. letech 20. století thumb|Plac Krakowski – srdce kampusu a čtvrti Politechnika thumb|Trynek – meziválečné rodinné domy a sídliště Żwirki i Wigury thumb|Wilcze Gardło Bojków (Schönwald, slezsky a polsky historicky Szywołd) – na jižním okraji města, za dálnicí A4; vesnice připojená v roce 1975; do konce druhé světové války tvořila etnickou a jazykovou enklávu, byla obývána potomky franských osadníků ze 13. století, kteří si zachovali archaický středohornoněmecký dialekt, odlišné kroje a zvyky; v lednu 1945 došlo zde k masakru, při kterém zahynulo 120 osob; Brzezinka (v letech 1935–1945 Birkenau) – malá ves na jihozápadním okraji Gliwic připojená v roce 1975; rozkládá se zde jeden z areálů speciální ekonomické zóny; Czechowice (Schechowitz) – vesnice na severu směrem na Pyskowice, od roku 1959 součást města Łabędy a od roku 1964 Gliwic; Kopernik – panelové sídliště vybudované v 70. letech 20. století mezi Szobiszowicemi a Łabędy; Ligota Zabrska (Ellguth-Zabrze) – jihovýchodní část města připojená v roce 1927; nachází se tady velký jižní areál speciální ekonomické zóny a černouhelný důl KWK Sośnica, k jejímu katastru patří také dálniční křižovatka Sośnica; na místě bývalého dolu KWK Gliwice probíhá od roku 2008 výstavba komplexu Nowe Gliwice; Łabędy (Laband) – původně vesnice, od roku 1959 samostatné město sloučené s Gliwicemi v roce 1964; nacházejí se tady železárny (Huta Łabędy), zbrojařské závody BUMAR Łabędy a přístav Gliwického průplavu; Obrońców Pokoju – panelové sídliště vybudované v 80. letech mezi Szobiszowicemi a Żerniki a přilehlá čtvrť rodinných domů; Ostropa (Ostroppa, v letech 1936–1945 Stroppendorf) – velká vesnice na západě směrem na Sośnicowice připojená v roce 1975; Politechnika – rozlehlý kampus Slezského vysokého učení technického a přilehlé oblasti v jihovýchodní části centra, které od roku 2008 tvoří samostatnou městskou část; Sikornik – původně součást Trynku oddělená v roce 2008; převažují bytové domy ze 60. a 70. let 20. století; Sośnica (Sosnitz) – východní část města směrem na Zabrze připojená v roce 1927; původně vesnice, postupně se proměnila v dělnickou kolonii; vyskytuje se zde i panelová zástavba;