náhled|Socha Stáří od Leoše Kubíčka náhled Stáří je poslední část lidského života, vysoký věk. Jeho protikladem je mládí, tedy nízký věk.
Neexistuje přesný okamžik nástupu stáří, neboť fyziologické změny v lidském organizmu spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak. Někdy bývá za tuto hranici považován věk 60 let, nicméně s technickým a vědeckým rozvojem lidské společnosti se tato hranice neustále posouvá výš. Ve středověku byli lidé staří již ve věku 40 let. Stáří se dělí na stáří, pozdní stáří a kmetství – což je stav, kdy lidský věk dosáhne do výjimečně vysokého věku.
Obecně platí, že čím je člověk starší, tím více má oslaben imunitní systém, což vede k tomu, že je více náchylný k nemocem. Člověk ve stáří také obvykle trpí více nespavostí a únavou. Častěji také dochází k poruchám mozkové činnosti. Lidé v tomto věku z tohoto důvodu také obvykle hůře vidí i slyší.
Od roku 1991 si svět připomíná 1.10. den, který je Mezinárodním dnem seniorů. Takto rozhodlo Valné shromáždění OSN.
Stáří Stáří je neodmyslitelnou součástí a etapou každého života. Jeho definice jsou však různé. Existují slova, pod kterými se nám pojem stáří nutně vybaví, jako například vdova, babička, dědeček, zemřít, vdovec, nebo také slovní spojení jako odejít do důchodu, odejít do penze. Tato slova však stáří znamenat vůbec nemusejí. Stáří se proto může hodnotit individuálně. Podle věku, fyzického nebo psychického stavu, rozsahem samostatnosti apod. Není zcela zřejmé, co všechno si má člověk tedy pod pojmem stáří představit, vždy záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na stáří díváme.
Stáří podle věku osoby Mnozí lidé stáří posuzují podle věku. Mezi těmito lidmi se pojem stáří o člověku pohybuje vzhledem k věkové hranici jeho rodičů a prarodičů. Mladý člověk, kterému je například patnáct let, jeho rodičům třicet let a jeho prarodičům padesát let, má za starého člověka již padesátiletou osobu, tedy osobu, která odpovídá přibližně věku jeho prarodičů. A dítě, jehož rodiče přesáhli věkovou hranici čtyřiceti pěti let a jeho prarodiče sedmdesáti let, má za starého člověka opět člověka nad hranici šedesáti pěti let, tedy opět hranici, která přibližně odpovídá věkové hranici jeho prarodičů.
Z biologického hlediska se věk na stáří však mnohdy neváže a věk je velmi nespolehlivým ukazatelem hranice stáří. Z tohoto druhu pohledu se stáří odvozuje podle celkového fyzického stavu jedince, jakými nemocemi si jedinec prošel apod.
Stáří z biologicko-psychologického pohledu Aspekty stáří Pokles tělesné hmotnosti, výšky a proporcí (pánve, deformace čelisti a chrupavky, změkčování kostí) Zvyšuje se riziko úrazu (právě kvůli změkčování kostí, tzn. větší riziko zlomenin které se špatně léčí) Snížení pohyblivosti jedince (rychlost a pružnost jednotlivých svalů se snižuje) Snížení výkonnosti srdce, plic a cévního systému (krev se hůře okysličuje, vyšší riziko infarktu myokardu, ochabování srdečních chlopní) Menší výkonnost žláz, tzv. vnitřních sekrecí (což vede k ztrácení imunity, ospalosti, nižší vitalitě a pohyblivosti, již zmíněnému křehnutí kostí, řídnutí vlasů a také lámavosti nehtů) Změny vzhledu a vlastností kůže (podkožní tuk mizí, snižuje se obsah vody v kůži → hluboké vrásky a pigmentové skvrny) Zhoršení zraku (snížení ostrosti zraku, zbarvení a změny na sítnici, horší rozpoznávání barev) Sluch (Špatné vnímání sluchových vjemů → dezorientace, nervozita a podrážděnost) Změna termoregulace (hůře se přizpůsobuje změnám klimatu) Lámavost vlasů, šednutí vlasů, lámavost nehtů Vyšší náchylnost na nemoci
Těchto jedenáct bodů popisuje, co se může, ale nemusí dít se stárnoucím člověkem z fyzického hlediska. V tomto případě nezáleží na věku, ale na způsobu a životní aktivitě. Pokud člověk pociťuje příznaky stáří, měl by začít žít aktivněji, více se sdružovat. Neškodí chození na vycházky a na společenské akce, pokud to jde, vyjít si s nějakým vrstevníkem se kterým si může lépe povykládat o svých případných problémech nebo pocitech.
Světová zdravotnická organizace člení střední a vyšší věk následovně:
1. období středního věku (45-59 let)
2. období raného stáří (staršího věku; 60-74 let)
3. období vlastního stáří (pokročilého, vysokého věku; 75-89 let)
4. období dlouhověkosti; nad 90 let
Psychologický stav stárnoucího Psychický stav stárnoucího člověka se pochopitelně mění. Proto se jím člověk zabývá již od počátků dvacátého století. Se stářím (a také s věkem) klesá energie a vitalita většiny jedinců. Staří lidé se mohou zdát podráždění, jejich nervosvalová koordinace se zhoršuje. Zhoršuje se také jejich mluva. Zdá se býti pomalejší, koktavá. Práce trvá člověku déle. Tím se tedy pochopitelně snižuje jeho produktivita v daném oboru a kvůli tomu se potkáváme s častými problémy se zaměstnáním starších lidí. Psychický stav starého člověka je úzce individuální. Může se zhoršovat paměť, zvyšovat zapomnětlivost. Zapomínají jména lidí, nikoli však na prožité zážitky s nimi. Paměť a její zachování i do stáří se odvíjí od toho, zda ji člověk trénuje již v mládí. Naopak pokud na paměť a psychiku klade člověk v „normálním“ životě až přílišné nároky, může to vést k pozdějšímu kolapsu paměti a myšlenek, zejména v období stáří.
Ochabuje umění rozpoznávání barev apod. Avšak u mnohých jedinců je tomu naopak. Laicky „na stará kolena“ pronikají do světa umění a zajímají se o fantazii, tedy o aspekt, který mnozí odborníci považují jako ten, který se ve stáří nejvíce omezuje. Stáří však o fantazii neochuzuje. Důležitý je podnět pro práci. Pokud jej starý člověk dostane, může se okolí až divit, jaký projevuje zájem o inovativní technologie, zájem o učení a projevuje se již zmíněný smysl pro umění a detaily.
Stáří však dohání mnohé jedince k podrážděnosti, podezíravosti a podobným jevům. Je tomu tak zkrátka proto, že staří lidé jsou obklopování „novým a mladým“ světem, který je mnohdy odmítá učit a dát jim již jednou řečený podnět k práci, který je tak důležitý. Proto toto vše později vede k podezíravosti, nevrlosti a nezájmu o okolí. Starý člověk se neustále bojí, že mu chce okolí uškodit, pošpinit jej, a protože hůře vidí a slyší, může si vysvětlovat jednání okolí po svém a dokreslovat si jej.
Únava, poruchy spánku, rozmrzelost a další nepříjemné aspekty stáří, proti kterým se dá bojovat léky. Horší je, když staří lidé začnou zabředávat do minulosti, až příliš začínají přemítat nad uplynulým životem. Otvírají a zakládají rodinné kroniky a alba. Přemýšlejí nad tím co mohli udělat lépe nebo hledají potěšení v tom, co dobře (podle nich) udělali. Tímto směrem by se však ubírat neměli, jelikož takto zapomínají na okolní svět a jeho problematiku.
Sexualita a vztahy ve stáří Láska, sexualita a vztahy ve stáří nejsou nic zavrženíhodného a ani výjimečného. Mnozí staří lidé žijí sami, ovdověli a bojí se navázat druhý vztah. Avšak nová láska, hluboký vztah a v některých případech také erotika mezi starými lidmi nevyhasly, ba naopak po nich mohou toužit, ale bojí se to před světem říci nahlas a tyto myšlenky v sobě udusávají a snaží se od nich oprostit, což rozhodně není dobré pro spokojené stáří. Od toho, aby se staří lidé necítili osamělí, je jejich rodina. Z drtivé většiny právě rodina tvoří starým lidem ty nejbližší. Co se týče geografického hlediska, vazby mezi rodiči a dětmi neváznou, ani když rodiče postihne stáří → vzdálenost je mezi nimi průměrně 45 minut cesty autem. Staří lidé záměrně prodlužují svoji pracovní aktivitu kvůli tomu, aby později mohli zajistit ekonomickou výpomoc pro své děti. Do té doby, kdy jsou rodiče aktivní, jsou vazby mezi nimi a svými dětmi, zejména v době, kdy jejich děti mají již své děti, taktéž velmi aktivní. Hlídání vnoučat, menší finanční výpomoci, zastavění svého domu (například za hypotéku dětí) není nic ojedinělého. Staří lidé v tom všem vidí svůj jistý životní cíl.
Potřeby seniorů Potřeby se v jednotlivých fází života mění. Jiné potřeby mají děti, jiné vysokoškoláci a zcela odlišné potřeby mají dospělí či senioři. U osob nad 75 let dochází k určitým změnám v životních potřebách. Mění se hodnotová orientace potřeb, do popředí zasahují potřeby zdraví, klidu, bezpečí a spokojenosti.
Fyziologické potřeby Ve stáří se mění chuť v důsledku ubývání chuťových pohárků. Zvýrazněná je také potřeba vyprazdňování, se kterou mají senioři mnohdy problémy (zácpa, inkontinence). Senioři potřebují více času pro odpočinek a spánek. Spánek je polyfázický (probíhá ve více fázích, nejen v noci). Velmi důležitá je potřeba být bez bolesti, únavy, mít zajištěné teplo a pohodlí. Naopak některé fyziologické potřeby ustupují do pozadí, např. potřeba příjmu tekutin, hygienické a sexuální potřeby, úprava zevnějšku.
Vyšší potřeby Senioři prožívají různé obavy z onemocnění, ztráty životního partnera, závislosti na jiné fyzické osobě. Dominují potřeby jistoty, bezpečí i ekonomické jistoty. Nejistota také může přibývat z nedostatků informací o svém zdravotním stavu, o plánovaných vyšetřeních, apod. Proto je nezbytné trpělivě seniorům vysvětlovat kdy a jak bude probíhat ošetření. Naopak někteří senioři si stěžují na nedostatek času a na neuskutečnitelné intelektuální schopnosti. Intelektuální potřeby proto lze podpořit prostřednictvím univerzit třetího věku a jinými vzdělávacími kurzy. Celoživotní vzdělávání má vysoce pozitivní důsledky pro mentální svěžest ve stáří.
Duchovní potřeby Senioři ke konci života bilancují nad fázemi svého života, hodnotí svůj dosavadní život a pokládají si otázky o smyslu svého života. Přemýšlí, zda učinili vše, co si kladli za svoje cíle. Často se stává, že na své otázky nenašli odpovědi. Proto se potřebují svěřit někomu, kdo jim aktivně naslouchá a poskytuje prostor k tomu, aby odpovědi na otázky nalezli sami v sobě. Duchovní potřeby však nejsou v institucionální péči dostatečně zastoupené. Avšak hospice mívají kapli, kde jsou pořádány mše. Klienti se mohou vyzpovídat duchovnímu a dosáhnout tak vnitřní svobody a usmíření se sama sebou.
Sociální služby Sociální služby jsou služby určené osobám v nepříznivé sociální situaci (např. senioři, bezdomovci…)
Typy zařízení sociálních služeb pro seniory Centrum denních služeb Denní stacionář Domovy pro seniory Domovy se zvláštním režimem Chráněné bydlení Týdenní stacionář
Služby sociální péče pro seniory Denní stacionář Domovy pro seniory Domovy se zvláštním režimem Odlehčovací služby Osobní asistence Pečovatelská služba Podpora samostatného bydlení Průvodcovské a předčitatelské služby Týdenní stacionář
Ageismus v Česku „Ageismus můžeme chápat jako proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří, podobně jako se rasismus a sexismus vztahují k barvě pleti a pohlaví. Staří lidé jsou kategorizování jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromodní v morálce a dovednostech (...)“ [Vidovićová]
Zdravotnictví- pohled ageismus V diskusích o ageismu je zdravotní systém mnohdy jedním z eticky nejcitlivějších témat. Často totiž vystavuje zkoumání samotnou legitimitu věkových hranic v poskytování, financování a v kvalitě poskytované péče. Náklady odvedené na zdravotní a sociální péči jsou častým argumentem v diskusích o nutnosti omezení některých výdajů stárnoucích společností. Předpokládá se, že tyto náklady neúměrně porostou v přímé souvislosti s narůstajícím počtem seniorů. Podle statistik zdravotních pojišťoven se budou náklady na ošetřování nemocných zvyšovat s jejich věkem a budou se lišit v závislosti na pohlaví jedince.