náhled|Socha Valentina Vodnika, Vodnikovo náměstí, Lublaň Valentin Vodnik (3. února 1758 Zgornja Šiška – 8. ledna 1819 Lublaň) byl slovinský básník a publicista, jenž se zasloužil o zavedení slovinského jazyka do všech typů kraňských škol.
Životopis Narodil se ve vsi Zgornja Šiška, která dnes tvoří součást Lublaně. V Lublani absolvoval základní i střední školu. Následně se ve františkánských klášterech připravoval na kněžské povolání. Jako kněz působil od roku 1784 v Soře, v letech 1785 až 1788 v Bledu, poté do roku 1792 v Ribnici, kde se setkal s Žigou Zoisem, jenž mu pomohl vrátit se do Lublaně, kde od podzimu 1798 zastával funkci profesora gymnázia.
Amatérsky se věnoval širokému spektru oborů: jazykovědě, archeologii, numismatice a geologii.
Pod vlivem Pohlina se začal zajímat o svůj mateřský jazyk a kolem roku 1775 začal psát básně ve slovinštině. Jeho první básně – a – byly publikovány právě ve sbírce Marka Pohlina . V roce 1806 vydal Vodnik první sbírku slovinských básní – , jež byla zanedlouho následována sbírkou . Vodnikova tvorba byla jednoduchá a nekomplikovaná s vlasteneckým a satirickým nádechem. Vodnik také v letech 1797 až 1800 vydával první noviny ve slovinštině – .Hladký (2010). s. 41.
Po ustavení Ilyrských provincií se Vodnik stal poradcem francouzských úřadů a své sympatie k Francouzům vyjádřil v roce 1809 i v patetické básni (Vzkříšená Ilyrie). Jeho postoj posléze umožnil dostat slovinštinu do kraňských škol, pro jejíž výuku připravil i řadu učebnic. Odmítl však francouzský koncept ilyrského jazyka a prosazoval oddělenou slovinštinu a srbochorvatštinu, jakkoliv je považoval pouze za nářečí společného slovanského jazyka.Dějiny Slovinska, s. 93–94
V roce 1811 pak vydal první slovinskou gramatiku ve slovinštině – , předchozí díla byla psána latinsky nebo německy.
Jakmile došlo k obnovení rakouského panství nad bývalými Ilyrskými provinciemi, byl Vodnik předčasně penzionován a odstraněn z veřejného života.
V roce 1816 napsal báseň Ilirija zveličana, v níž poprvé použil termín „Slovinsko“ pro Slovinci obývaná území. Báseň byla zakázána rakouskou cenzurou a tiskem vyšla až roku 1859.Dějiny Slovinska, s. 97–98
Zemřel v Lublani ve stejném roce jako jeho podporovatel Žiga Zois, do jehož kroužku intelektuálů patřil.
Kromě první gramatiky ve slovinštině (1811) byl autorem díla (1812) a kuchařky (1799). Roku 1818 přeložil příručku pro porodní asistentky českého autora Jana Matouška, působícího jako profesor porodnictví v Lublani.Dějiny Slovinska, s. 338
U příležitosti 250. výročí narození v roce 2008 vydala Banka Slovenije pamětní zlatou minci v hodnotě sto euro a stříbrnou minci v hodnotě třicet euro.
Odkazy
Reference
Související články Bohoričica
Externí odkazy
Kategorie:Slovinští lingvisté Kategorie:Slovinští publicisté Kategorie:Slovinští básníci Kategorie:Narození v roce 1758 Kategorie:Narození 3. února Kategorie:Narození v Lublani Kategorie:Úmrtí v roce 1819 Kategorie:Úmrtí 8. ledna Kategorie:Úmrtí v Lublani Kategorie:Muži