Východní Timor, plným jménem Demokratická republika Východní Timor, je stát v jihovýchodní Asii. Zahrnuje východní polovinu ostrova Timor, pobřežní exklávu Oecusse na severozápadě ostrova a vnější ostrovy Atauro a Jaco. Východní Timor má na západě společnou pozemní hranici s Indonésií a přes Timorské moře sousedí na jihu s Austrálií. Velká část země je hornatá, rovinatá nížina se nachází pouze na jižním pobřeží. Na ostrově panuje tropické monzunové podnebí, horké a vlhké s výraznými obdobími dešťů a sucha. Na ploše 15 000 km2 žije 1,4 milionu obyvatel, což z něj činí jeden z nejmenších a nejméně lidnatých států Asie. Hlavním a největším městem je Dili na severním pobřeží Timoru. Země je vysoce etnicky a jazykově rozmanitá, úředními jazyky je tetum a portugalština, prakticky všichni obyvatelé se hlásí ke křesťanství, konkrétně ke katolictví.
Timor byl v průběhu času osídlen různými papuánskými a austronéskými národy, což vytvořilo pestrou směsici kultur a jazyků spojených s jihovýchodní Asií i Melanésií. V 16. století se Východní Timor dostal pod portugalský vliv a zůstal portugalskou kolonií až do roku 1975. Vnitřnímu konfliktu předcházelo jednostranné vyhlášení nezávislosti a indonéská invaze a anexe. Následná indonéská okupace se vyznačovala extrémním porušováním lidských práv, včetně mučení a masakrů, což byla série událostí později nazvaná genocida Východního Timoru. Odpor pokračoval po celou dobu indonéské nadvlády a v roce 1999 se Indonésie pod záštitou OSN po aktu sebeurčení vzdala kontroly nad tímto územím. Dne 20. května 2002 se jako Východní Timor stal prvním novým suverénním státem 21. století. V témže roce byly navázány a normalizovány vztahy s Indonésií, která rovněž podpořila vstup Východního Timoru do Sdružení národů jihovýchodní Asie.
Východní Timor je unitární poloprezidentskou republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárná moc náleží jednokomorovému parlamentu, a i vládě. Ekonomicky patří mezi země s nižším středním příjmem, v indexu lidského rozvoje se nachází na 142. místě. Navzdory pokroku a nárůstu vzdělání země zůstává relativně chudá, pod hranicí chudoby žije více než 40 % obyvatel, kolem 30 % obyvatel je negramotných. Ekonomika je do značné míry závislá na vývozu přírodních zdrojů, zejména ropy, kávy, a na zahraniční pomoci. Země udržuje politiku mezinárodní spolupráce a je členem Organizace spojených národů, Hnutí nezúčastněných zemí, Společenství portugalsky mluvících zemí, pozorovatelem Fóra tichomořských ostrovů a v říjnu 2025 vstoupila do Sdružení národů jihovýchodní Asie.
Název „Timor“ je odvozen od slova timur, což v malajštině znamená ‚východ‘, takže vznikl tautologický název státu, který znamená „východní východ“. V indonéštině je výsledkem název Timor Timur (název bývalé indonéské provincie de facto; místo něj se pro označení země používá Timor Leste). V portugalštině se země nazývá Timor-Leste (Leste znamená portugalsky „východ“). V jazyce tetum je Timór Lorosa'e (Lorosa'e lze doslova přeložit jako „tam, kde vychází slunce“).
Oficiální názvy podle ústavy jsou v portugalštině „República Democrática de Timor-Leste“ a v jazyce tetum „Repúblika Demokrátika Timór-Leste“; v češtině je plný název Demokratická republika Východní Timor. Oficiální zkrácená podoba názvu je „Timor-Leste“ a používá kódy ISO TLS a TL.
Historie Ostrov Timor byl původně obydlen v rámci pravěkých migrací v australasijském regionu, pravděpodobně z Austrálie a Nové Guiney před 40 000 roky. Kolem roku 3000 př. n. l. na Timor migrovaly austronéské kmeny a rozvinuly zde zemědělství, které prakticky až do nedávné minulosti zajistilo tamějším obyvatelům soběstačnost.
V průběhu dalších let Timor integroval migraci Malajců z Indočíny a jižní Číny. Později se ostrov stal zastávkou čínských a indických obchodníků s otroky, santalovým dřevem, medem a voskem. Nejstarší písemný záznam o Timoru je z 14. století, který o něm hovoří jako o součásti jávské říše Majapahit. Na začátku 16. století jej objevili i Evropané; tehdy na něm zaznamenali mnoho oblastních panství, z nichž největší bylo Wehali s hlavním městem Laran.
Od 16. století byl portugalskou kolonií. Ke konci éry španělských Habsburků na portugalském trůnu (1580-1640) Timor padl do rukou Nizozemců, kteří v 19. století (1859) získali jistý vliv právě nad východní částí tohoto ostrova. Později se však ostrov dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až za první světové války, v roce 1916.
Během celého období kolonizace zůstával Východní Timor relativně nerozvinutý. Jeho obyvatelé vázáni k zemědělství a skromnému způsobu života, založeném na tradicích, žili v jednoduchých obydlích v menších, oddělených vesnických komunitách.
20. století Během druhé světové války jej od února 1942 do února 1943 okupovala japonská vojska. Odehrála se zde Bitva o Timor, které se ze strany spojenců zúčastnily především australské a britské jednotky.
V roce 1974 začal na Východním Timoru proces dekolonizace. Na jeho konci, 28. listopadu 1975 vyhlásil Východní Timor nezávislost, ale 7. prosince (dva dny po návštěvě amerického prezidenta Geralda Forda) byla Indonésií provedena mohutná invaze na východní část ostrova (s hlavním záběrem na hlavní město Dili). Indonésii sice patří západní polovina ostrova, předtím ale sama uvedla, že na území Východního Timoru nemá žádný historický nárok. „Rozbuškou“ konfliktu zřejmě byla tamější politická strana FRETILIN, jež se těšila slovní podpoře tehdejší komunistické garnitury Čínské lidové republiky. Z toho pramenily obavy Indonésie (které se rozšířily na Spojené státy, Austrálii a další země), že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala rezoluce OSN z té doby.
náhled|200px|Připomínka obětí masakru v roce 1991 při kterém indonéští vojáci postříleli 250 neozbrojených demonstrantů Následovala dlouhá partyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí – z populace 700 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000. Smrt civilní obyvatelstvo nenašlo pouze při konfliktu, ale též při následném poválečném chaosu, který trval mnoho let – podle detailní statistiky Komise za pravdu, uznání a umírnění situace na Východním Timoru je minimálně 102 800 případů přímo spojených s indonéskou invazí, z toho 84 200 následkem hladu a vypuknutí nemocí.
Političtí zástupci Východního Timoru, např. José Ramos-Horta, u Organizace spojených národů (OSN) požadovali, aby se tímto konfliktem více zabývala a přispěla k urovnání této kritické situace, ale do roku 1978 nedosáhl ani žádné významné rezoluce, a postupem času ani povědomí v médiích o probíhající katastrofě Timořanů (první mezinárodní mise na postižené území dorazily až v roce 1999). V době invaze naopak Indonésie nadále přijímala dodávky zbraní, mířící k ní ze Západu, zejména ze Spojených států.
Teprve zesílení mezinárodního tlaku (který se v 80. letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze) a politické změny v Indonésii způsobily, že se indonéská vojska stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Jeho prvním prezidentem se stal Xanana Gusmao, respektovaný bojovník za nezávislost.
Historii této indonéské okupace připomíná v hlavním městě Dili Archiv a muzeum timorského odporu.
Nezávislost a mezinárodní mise náhled|210px|Referendum o nezávislosti v roce 1999 V květnu 1999 podepsaly Indonésie a Portugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů (OSN), která obyvatelům východního Timoru umožnila hlasovat o případné nezávislosti. V referendu organizovaném Organizací spojených národů 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost východního Timoru na Indonésii 78,5 % účastníků referenda. Během nepokojů a násilností (zejména ze strany ozbrojenců, kteří odmítali nezávislost Východního Timoru) bylo zabito 1000–2000 civilistů. Indonéské jednotky se pod silným mezinárodním tlakem stáhly, předtím ale samy nebo s podporou timorských milicí zničily infrastrukturu ostrova.
Díky mezinárodním misím a misím OSN se situace postupně stabilizovala. Po stažení mírových jednotek OSN v roce 2005 však na jaře 2006 propukla další vlna nepokojů, které dosáhly takové míry, že bylo nutno evakuovat cizí státní příslušníky. Přítomnost OSN byla proto následně opět posílena, ovšem akce ozbrojenců, kteří jsou proti nezávislosti, stále pokračují: v roce 2008 povstalci těžce postřelili prezidenta José Ramos-Hortu, držitele Nobelovy ceny za mír. I když byl v kritickém stavu, nakonec útok přežil a po několika měsících se vrátil do svého úřadu.
Ve Východním Timoru se vystřídalo pět různých mezinárodních misí:
UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizování referenda) INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti) UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost) UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru) UNOTIL (od května 2005: zvláštní politická mise).
Po roce 2010 náhled|vlevo|Parlament Politická situace v zemi se postupně mírně zlepšuje: hlavním směrem premiéra Xanana Gusmaua je Strategický plán rozvoje pro období let 2011-2030, který předpokládá využití finančních prostředků z prodeje ropy (Petroleum Fund) na rozvoj infrastruktury a veřejných služeb v zemi. Vztahy s Indonésií se v poslední době zlepšily; problém však je například s vymezením přesné hranice obou zemí, kdy v roce 2010 bylo z 5 000 lokalit dohodnuto jen 900.
náhled|150px|Někdejší vůdce bojovníků za nezávislost a pozdější politik José Ramos-Horta během prezidentské kampaně 2007 Východní Timor měl v plánu stát se do 10 let od svého vzniku členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Členské státy ASEAN však dlouho nepovažovali Východní Timor za plně suverénní zemi s plným vlivem vlády a fungující ekonomikou. Proto zatím pouze zkoumaly, jak se vláda dokáže vypořádat se samosprávou své země.
Bezpečnostní situace v hlavním městě Dili nebyla standardní: docházelo zde ke každodenním násilnostem, byly vypalovány domy. Většina tohoto násilí byla páchána pouličními gangy nebo členy náboženských sekt. Politické strany tyto akce sice přímo nepodporují, ale vzniklé situace využívají.
Předpokládalo se, že v roce 2012 všechny mezinárodní síly odejdou z Východního Timoru a východotimorská vláda bude schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země. V roce 2016 byl v zemi i hlavním městě klid a pořádek. V srpnu 2016 zde zasedal ASEAN. Od roku 2025 je Východní Timor součástí Sdružení národů jihovýchodní Asie.
Mezinárodní vztahy Tradičními spojenci Východního Timoru je z místních zemí Malajsie a Singapur. Dobré vztahy má i se státy, které jí poskytují mezinárodní pomoc: především s Austrálií a dále i s USA, Evropskou unií, Japonskem a Portugalskem.
Česká republika nemá ve Východním Timoru zastupitelský úřad ani jiné oficiální zastoupení. České zájmy zde zastupuje velvyslanectví České republiky v Indonésii v Jakartě. Od února 2008 zde však má zastoupení Evropská unie, která si zde postavila pro své politické a obchodní aktivity Dům Evropy.
Státní symboly Vlajka
Východotimorská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2, s černým žerďovým klínem s vrcholem v první třetině délky listu, překrývajícím žlutý žerďový klín s vrcholem ve středu listu. V černém klínu je bílá, pěticípá hvězda, směřující jedním cípem k hornímu rohu listu.Východotimorská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilologie č. 129 (IX/2003)
Znak