Saintes (francouzská výslovnost [sɛ̃t]) je město a obec v západní Francii, v departementu Charente-Maritime a regionu Nová Akvitánie. Leží na řece Charente, je sídlem arrondissementu Saintes a podprefektury departementu.INSEE: Commune de Saintes (17415).Service-Public.fr: Sous-préfecture – Saintes. V roce 2023 mělo 25 363 obyvatel.INSEE: Populations de référence 2023 – Commune de Saintes (17415), zveřejněno 29. prosince 2025.
Ve starověku se zde rozvinulo Mediolanum Santonum, správní centrum civitas galského kmene Santonů. Saintes bývá tradičně považováno za rané hlavní město či sídlo provinční správy Gallia Aquitania, přesná podoba a sídlo správy provincie v raném císařství však zůstávají v odborné literatuře předmětem diskuse.Laurence Tranoy: „Mediolanum Santonum, Saintes : de la fondation jusqu'à l'époque julio-claudienne“, in Joaquín Ruiz de Arbulo (ed.): Simulacra Romae : Roma y las capitales provinciales del Occidente Europeo. Estudios Arqueológicos. El Mèdol, Tarragona 2004, s. 223–237, online. Z antického období se dochovaly zejména Germanikův oblouk, rozsáhlý amfiteátr, lázně Saint-Saloine a části akvaduktů.
Ve středověku bylo Saintes významným církevním centrem a zastávkou na Via Turonensis, jedné z hlavních francouzských větví Svatojakubské cesty. Bazilika Saint-Eutrope je od roku 1998 součástí památky „Poutní cesty do Santiaga de Compostela ve Francii“ zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO.UNESCO World Heritage Centre: Routes of Santiago de Compostela in France.
Za Ancien Régime bylo Saintes hlavním městem historické provincie Saintonge.Médiathèques de Saintes: Les collections patrimoniales. Roku 1790 se stalo správním sídlem nového departementu Charente-Inférieure, dnešního Charente-Maritime; roku 1810 byla prefektura přenesena do La Rochelle.Décret fixant à Saintes le chef-lieu du département de la Charente-inférieure, lors de la séance du 16 septembre 1790, Archives Parlementaires de la Révolution Française, sv. 19, 1884, s. 21.L'administration départementale sous le Consulat et l'Empire, Napoleon.org. Od roku 1989 nese město označení Ville d'art et d'histoire.Ville de Saintes: Découvrir le patrimoine.
Geografie
náhled|Germanikův oblouk a řeka Charente
Saintes se rozkládá na obou březích Charente ve střední části departementu Charente-Maritime. Historické jádro se vyvinulo převážně na levém břehu; na pravém břehu leží mimo jiné čtvrť Saint-Pallais, Abbaye aux Dames a železniční stanice.
Poloha v údolí Charente vystavuje část území riziku říčních povodní. Plán prevence přírodních rizik pro Saintes, vztahující se k rozlivům Charente, byl schválen 21. prosince 2011.Préfecture de la Charente-Maritime: PPRN de Saintes – Charente-amont.
Geologie
Oblast Saintes má zvláštní význam pro stratigrafii. Podle města byl pojmenován santon, stupeň svrchní křídy, který vymezil francouzský geolog Henri Coquand roku 1857. Název odvodil od Saintes, v jehož okolí jsou vrstvy santonu výrazně zastoupeny.Inventaire national du patrimoine géologique: Stratotype pro parte du Santonien (Saintes).
Název města
Antické jméno města bylo Mediolanum. Podoba Mediolanum Santonum je odvozená od Santonů, galského kmene obývajícího oblast. Od pozdní antiky začalo být původní jméno postupně nahrazováno názvem vycházejícím z etnonyma Santonů; ve 4. století jsou doloženy tvary Santones či Santonos, v raném středověku například Santonas. Z tohoto vývoje vzniklo dnešní francouzské jméno Saintes; podobnost se slovem saintes („svaté“) je druhotná.Jacques Duguet: „Le nom de la ville de Saintes. Origine et évolution“, Nouvelle revue d'onomastique, 17–18, 1991, s. 75–78, DOI 10.3406/onoma.1991.1091.
Historie
Pravěk a antika
náhled|Římský amfiteátr náhled|Akvadukty v Saintes na vyobrazení ze 17. století
Archeologický výzkum ukázal, že počátky osídlení na místě pozdějšího římského města jsou starší, než se dříve předpokládalo. Nálezy z 1. století př. n. l. dokládají osídlení a řemeslnou činnost už před plným rozvojem římského Mediolanum Santonum.Louis Maurin, Alain Bouet, Eneko Hiriart, Guilhem Landreau, Christophe Sireix, Dominique Tardy: „Saintes/Mediolanum, cité des Santons et Bordeaux/Burdigala, cité des Bituriges Vivisques : destins croisés“, Gallia, 72-1, 2015, s. 53–77, DOI 10.4000/gallia.1411.
Po římském dobytí se Mediolanum rychle rozvinulo jako hlavní město civitas Santonů. V raně augustovském období získalo významnou polohu v nově budované silniční síti a bylo výrazně monumentalizováno. Právě tyto skutečnosti vedly k tradičnímu názoru, že město v 1. století plnilo funkci hlavního města Aquitanie; tato interpretace však není jednoznačně doložena a v moderní historiografii zůstává sporná.
Již kolem počátku 1. století n. l. zásoboval město vodou akvadukt. V průběhu 1. století vznikly reprezentativní veřejné stavby, mimo jiné amfiteátr, lázně a monumentální oblouk u vstupu na most přes Charente.
Význam Charente jako dopravní cesty dokládají také dva vraky antických říčních plavidel objevené roku 2008 u Courbiacu severně od historického centra. Výzkum lokality přispěl k poznání říční dopravy, obchodu a přístavních funkcí antického Saintes.Jean-Philippe Baigl, Adrien Camus, Olivier Dayrens, Vincent Lebaron, Jonathan Letuppe, Vivien Mathé: „Le port antique de Saintes/Mediolanum (Charente-Maritime)“, Gallia, 77-1, 2020, s. 419–431, DOI 10.4000/gallia.5358.
Středověk
V 11. století město znovu výrazně rostlo jako církevní centrum Akvitánského vévodství. Na pravém břehu Charente byla roku 1047 vysvěcena benediktinská ženská Abbaye aux Dames.Ministère de la Culture, POP: Ancienne abbaye des Dames, PA00105245. Roku 1081 začala výstavba kostela Saint-Eutrope, určeného pro relikvie světce; roku 1096 jej vysvětil papež Urban II. a kostel se stal významnou zastávkou poutníků do Santiaga de Compostela.Office de Tourisme de Saintes & la Saintonge: Basilique Saint-Eutrope.
Ve 13. století patřila Saintonge k oblastem, o něž soupeřila francouzská koruna s Plantageneti. Roku 1242 se v okolí Taillebourgu a Saintes odehrála rozhodující fáze poitouského tažení, v němž vojska Ludvíka IX. převážila nad silami anglického krále Jindřicha III. a jeho spojenců.Charles Bémont: „La campagne de Poitou 1242-1243. Taillebourg & Saintes“, Annales du Midi, 5/19, 1893, s. 289–314, DOI 10.3406/anami.1893.3118.
Na přelomu 13. a 14. století tvořila Charente politickou hranici přímo uvnitř města: opevněná část na levém břehu patřila k anglo-akvitánským državám, zatímco pravobřežní předměstí s Abbaye aux Dames zůstávalo pod francouzskou korunou.Éric Grosjean: „Les dimensions réelles et idéelles du pont de Saintes (1560-1843) : axe urbanistique suprarégional, barrière fiscale, paradigme de la ville, ancre mémorielle“, in Sylvain Schoonbaert (ed.): Des ponts et des villes : histoires d'un patrimoine urbain. Presses universitaires de Bordeaux, 2023, s. 29–44, DOI 10.46608/primaluna28.9791030008333.6. Za stoleté války se kontrola nad městem znovu měnila; 24. září 1372 se Saintes během francouzské protiofenzivy za Karla V. vrátilo pod francouzskou moc.Jean Froissart: Chroniques de J. Froissart, sv. VIII, Paris 1888, pozn. 133, online.
Raný novověk
Roku 1548 zasáhlo Saintes povstání proti gabelle, dani ze soli, které se rozšířilo z Angoumois do Saintonge a Aquitanie. Povstalci ve městě zničili královský sklad soli.Larousse: Révolte des pitauds ou révolte des pitaux.
V Saintes se roku 1538 usadil hrnčíř, keramik a přírodovědec Bernard Palissy. Roku 1546 přestoupil k reformaci a v polovině 16. století se stal výraznou osobností místní protestantské komunity.Musée protestant: Bernard Palissy (1510–1590). Během francouzských náboženských válek bylo město opakovaně zasaženo boji; roku 1568 protestantské jednotky zničily klenby dosud nedokončené katedrály Saint-Pierre.Diocèse de La Rochelle et Saintes: Cathédrale Saint-Pierre de Saintes.
Revoluce a 19. století
Při správní reorganizaci po Francouzské revoluci bylo Saintes roku 1790 zvoleno sídlem správy nového departementu Charente-Inférieure; Národní shromáždění toto rozhodnutí definitivně potvrdilo 16. září téhož roku. Roku 1802 zanikla samostatná diecéze Saintes a byla spojena s diecézí La Rochelle. Dne 1. července 1810 byla prefektura Charente-Inférieure přenesena ze Saintes do La Rochelle.
Ve druhé polovině 19. století výrazně proměnila město železnice. Stanice byla otevřena roku 1867 na trati Rochefort–Saintes–Angoulême a vznik železničních dílen podpořil rozvoj pravého břehu a nové železničářské čtvrti.Ville de Saintes: Plan local d'urbanisme – Rapport de présentation, s. 145.
20. a 21. století
Během druhé světové války bylo Saintes pod německou okupací. Dne 27. května 1942 bylo z internačního tábora v Poitiers převezeno do pracovního tábora v Saintes 150 internovaných osob: 86 Židů a 64 osob, které dobová správa označovala jako „nomády“. Internovaní byli nasazeni na práci pro Société des Liaisons Téléphoniques v souvislosti se stavbami Organisation Todt.Mémorial des Nomades et Forains de France: L'exploitation des Nomades et Forains au sein de l'Organisation Todt.
Jako významný železniční uzel se město stalo cílem spojeneckého bombardování. Dne 24. června 1944 byly těžce zasaženy železniční areály a okolní obytné čtvrti a zahynulo téměř 300 lidí.Alain Michaud (ed.): Histoire de Saintes. Privat, Toulouse 1989, s. 291. ISBN 2-7089-8252-4.
Pronásledování zasáhlo také židovské rodiny spojené s městem. Stéla odhalená 27. dubna 2025 na Square Angel-Sidelio připomíná 19 židovských obyvatel Saintes zavražděných v Osvětimi; jedenáct z nich patřilo k rodinám Angel a Sidelio.Société d'Archéologie et d'Histoire de la Charente-Maritime: Inauguration de la stèle en mémoire des Saintais déportés, 28. dubna 2025.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel dosáhl ve druhé polovině 20. století maxima 26 891 v roce 1975. V roce 2023 žilo v obci 25 363 osob; v letech 2017–2023 se počet obyvatel snižoval průměrně o 0,1 % ročně.INSEE: Comparateur de territoires – Commune de Saintes (17415), zveřejněno 27. srpna 2026.
+ Vývoj počtu obyvatel Rok 1968 1975 1982 1990 1999 2007 2012 2017 2023 Počet obyvatel 26 507 26 891 25 471 25 874 25 595 26 401 25 645 25 470 25 363 Zdroj: INSEE.
Širší spádová oblast Saintes (aire d'attraction des villes) měla roku 2023 celkem 80 997 obyvatel; mezi lety 2017 a 2023 rostla průměrně o 0,4 % ročně.INSEE: Comparateur de territoires – Aire d'attraction des villes 2020 de Saintes (120), zveřejněno 27. srpna 2026.
Hospodářství
V roce 2023 se na území obce nacházelo 20 756 pracovních míst. Ke konci roku 2024 evidovalo INSEE 1 434 zaměstnavatelských provozoven; 71,8 % připadalo na obchod, dopravu a ostatní služby, 15,1 % na veřejnou správu, školství, zdravotnictví a sociální služby, 6,8 % na stavebnictví, 5,1 % na průmysl a 1,3 % na zemědělství, lesnictví a rybolov.
Doprava
Silniční doprava
náhled|Dálnice A10 u Saintes
Západně od města prochází dálnice A10 mezi Paříží a Bordeaux; Saintes je napojeno sjezdem č. 35. Na A10 zde navazuje dálnice A837 směrem k Rochefortu.Ville de Saintes: Plan local d'urbanisme – Rapport de présentation, s. 89.
Železnice a městská doprava
náhled|Železniční stanice Saintes
Železniční stanice Saintes je obsluhována regionálními vlaky TER Nouvelle-Aquitaine a dálkovými spoji Intercités. Přímé spoje vedou mimo jiné do La Rochelle, Niortu, Angoulême, Royanu, Bordeaux a Nantes.SNCF TER Nouvelle-Aquitaine: Gare de Saintes.SNCF TER Nouvelle-Aquitaine: Horaires et prochains départs gare Saintes.
Městskou dopravu spravuje společenství Saintes Grandes Rives a provozuje síť Buss. Základ tvoří tři městské linky A, B a C; síť doplňuje spojení k nádraží a doprava na objednávku.Ville de Saintes: Transports en commun.
Památky
Antické památky